Dáma ve zlatém

[ČSFD projekce] Pokud to budu brát jako snímek nedržící se reality, dávám s klidem slabších 5* (v některých momentech se až moc tlačí na pilu). Jelikož ale na konci filmu vyskočí na diváka, že je to dle skutečného příběhu a přitom to hodně reálií skrývá a nevysloví, musím jít dolů. Jelikož mě problematika WW2 zajímá a nesnáším vše co je germánské, dávám slabší 4*, řečí procent 76%. (25.06.2015)

Další podceněný film? Ano, opět se potvrzuje, že na čsfd je většinou banda povrchních pozérů, kteří prostě nedokáží docenit kus skvěle odvedené filmařiny. Woman in Gold je až na pár momentů skvěle načrtaným dramatem, který se opírá především o historické základy a skvělém hereckém výkonu Helen Mirren a Ryana Reynoldse. Film patřičně graduje, má své emotivní chvíle, a až na pár občasných zádrhelů Vás skvěle vtáhne do děje. Film, který si zaslouží vyšší hodnocení než jen průměr. Speciální zmínku v mém komentáři si zaslouží "roličky" Daniela Brühla, Charlese Dance a Katie Holmes, kteří i na velmi malém prostoru odvádějí skvělý výkon. „I ask you only one thing, remember us. Take us with you in your heart and learn to be happy again.“ (26.06.2015)

To, co by se podle obsahu mohlo jevit jako zajímavé právní drama o navrácení slavné Klimtovy „Zhulené transky“ právoplatným majitelům, není nakonec nic jiného, než další tendenční, rektobolné, demagogické židácké píárko a reklama na holou kost. Škaredí a hrabiví židé však v Holyúdu vůbec, ale vůbec nejsou, a tak sledujeme příběh roztomile ironické, skromné a sympatické židovské babičky, mimochodem fantasticky ztvárněné Mirenovic Helenkou, která to má sice všechno těžce v piči, avšak bytostně touží, aby jí bylo výhradně, ale fuckt výhradně z úcty k jejím předkům, tolik postiženým nacistickým holocaustem, vráceno její rodinné dědictví. A když se to náhodou nepovede, tak mrdup, bude akorát smutná, že byla pošpiněna památka její tolik trpící tety, jíž skolila meningitida, když ještě Hitler stával se štětkou na štaflích, tatínka, kterého trefil šlak hned po anšlusu Rakouska, a maminky a strýčka, co proživořili válku v nelidských podmínkách švýcarského blahobytu a pošli mnoho let po ní přirozenou smrtí. Stařenka si tedy jen tak, v podstatě ze srandy, najme mantáckého židího právníka, mimochodem opravdu žalostně ztvárněného panem Gaynoldsem, který se ujme kauzy jako bokovky a úplně zadarmo, protože jakmile v Rakousku navštívil pomníček obětí holocaustu, strašně se najednou rozplakal, prozřel a morálka mu zavelela prodat veškerý majetek a pro bono dopřát své klientce zaslouženou spravedlnost. Nakonec po mnoha útrapách to všem těm zkurveným, nesympatickým Rakušákům, nacistům, antisionistům a popíračům společně těžce natřou a pravda s láskou zvítězí nad zlem, mamonem a pokrytectvím. No, Gébls by ten tklivý příběh nezfilmoval lépe, a když jen trochu zapátráte, máte chuť si po tomhle pustit tu O perníkové chaloupce. Ve skutečnosti totiž hned poté, co se v devadesátých letech minulého století náhle začaly zelené mozky v Rakousku vypořádávat s minulostí, zaslechla zdaleka ne až tak sympaticky vyhlížející baba nenažraná slovo restituce a šustění amerických prezidentů, okamžitě zařadila druhou kosmickou a evidentně jela cíleně po prachách jako slepice po flusu. Její tolik altruistický právník a sveřepý bojovník proti holé kosti měl od počátku smlouvu na 40 procent, a jakmile ta stará rakovina obratem střelila všechen ten vymodlený odkaz za 300 míčů v dolarech, jen co se dotkl americké půdy, přišel si milý a ani trochu vypočítavý jeliman na krásně kulatých 120. Ale to už je, milé děti, úplně jiná pohádka, kterou však bratři Vajštanové nikdy produkovat nebudou, neboť ti chtějí světu ukazovat jen pravdivé a ani trochu propagandisticko – demagogické příběhy. Hezky natočená, dobře zahraná, avšak unylá, místy otravná a hlavně naprosto amorální a manipulativní propagace těch tolik kůl pejzů a obřízek. (23.06.2015)

aj keď bol koniec dopredu známy, predsa ma viac zaujímala druhá línia (nie návraty a spomienky na minulosť) ale práve tie "právnicke klučky" a výhovorky a spôsob, ako bolo nakoniec Rakúsko nútene vzdať sa obrazov a odovzdať ich pôvodnej majiteľke. A môj osobný dojem a názor, že nešlo o okázalosť a zmysel pre spravodlivosť dotyčnej dáme a jej právnikovi ale predsa len o prachy mi ten film veru nevyvrátil. Na druhej strane ma v tejto súvislosti napadlo ako by sa asi zachovali Rusy, keby tie obrazy boli v Tretjakovskej galerii alebo v petrohradskej Ermitáži. Tí by veru milých Američanov rýchlo vypoklonkovali. Rusi sa svojich vojnových koristí veru tak mirnix dirnix nezbavia. (01.10.2017)

Dáma ve zlatém se ani netváří, že by v ní bylo něco hlubokého. Je to film podle kostry, kterou jste už stokrát viděli a na kterou se dá nasadit prakticky jakýkoliv obsah. Snad nebudu spojlovat, ale když shrnu scénář v několika krocích, nejspíš se nic nestane: 1. Dva nesourodí hrdinové se potkají. 2. Drhne to a je to odsouzeno ke krachu, ale nakonec se najde něco, co z nich udělá tým. 3. Jdou do toho, ale začátky jsou těžké. 4. Začne se dařit. 5. Přijde opravdu náročná zkouška, ale hrdinové to zvládnou. Nemají ovšem vyhráno. 6. Přijde krize, nedaří se. 7. Jeden z hrdinů od toho dává ruce pryč, druhý se rve o to urputněji. 8. První hrdina se nakonec zjeví v pravý čas na pravém místě a dotáhnou to do vítězného konce. No a to je všechno, výsledný produkt je jen sázkou na jistotu. Navíc je znát, že Dáma ve zlatém cílí vyloženě na americké publikum, které je ochotnější tuhle schematičnost a patos odpustit. (1 377.) (24.05.2022)