Cena svobody

Mně ti kluci přirostli okamžitě k srdci ani nevím jak. A tak pominu všechny ale, protože se mně i přes celkem závažné téma na něj dívalo moc příjemně. A na konci jsem vyměkla, protože jsem plně pochopila význam, který se nese celým filmem The good lie. Vždyť kdo z nás tady v Čechách vůbec něco ví o "Ztracených hoších Súdánu", kteří se pěšky tisíce mil dostávali z těch válečných zón severu do uprchlických táborů v Keni. A to nám to předložili tvůrci občas zabalené do úsměvných momentů........možná, že je to dobře a já v tomhle případě veškerá klišé, kýče a já nevím co ještě naprosto míjím a vypíchnu ty úžasné vzájemné vztahy mezi nimi navzájem. Já jim je totiž věřím, protože kruté rány osudu dokáží stmelit jednotlivce takovým poutem, že se nám to mnohdy může zdát až neuvěřitelné. (18.12.2014)

Čisté emoce netvořené umělými vztahy, ale životními událostmi drsných Afrických zemí (do nichž podnikatelé přinášejí skrze armádní síly demokracii a kradou si nerostné bohatství). Příběh lidí, kterým se poštěstí přistát jakožto imigranti v USA a neznalí a traumatizovaní krutostí svého světa se snaží asimilovat - po svém. Smích střídá pláč a pláč smích. Zajímavý mix pocitů nabízí těžce stravitelný snímek. (16.09.2016)

Na tomhle filmu není k obdivu nic jiného než silný příběh. Poměrně zajímavý úvod s útěkem do Keni je následován přesunem do států, kde se naše partička afričanů ne a ne začlenit. Doufal jsem v nějaké drama, které někam povede, ale nic takového jsem nedostal. Spíš naopak, pár příběhů o tom jak je nikdo nechce zaměstnat, mají problémy s prací a nikdo jim nerozumí.. tedy dokud nepozná jejich smutný osud. Žádná katarze, zvrat či vývoj. Zapomenutelný film, který selhává absolutně ve všem. (02.08.2016)

Film je to vlastně celkem dobrý a ukazuje se, že ono i přestěhovat se do Ameriky s tím, že to bude země zaslíbená, je jedna velká lež. Co mi ale nesmírně vadilo, to je vypočítavost přidání charakteru, který hrála Reese. To je tak nesmírně klišovitá postava - žena, co je jí všechno jedno, ale až když pozná naprosto jiné lidi, uvědomí si, co dělala špatně - až je to prostě nepříjemné. (17.12.2014)

Snaha kanadského režiséra Philippe Falardeau reflektovat krizi, která za oceánem postihla nejen úřednický systém po osudném září 2001. Začneme však „nepředstavitelnými“ hrůzami války, mezi kterými se vykrystalizuje příběh súdánských sourozenců, kteří se po ztrátě všech dospělých ocitnou v uprchlickém táboře v Keni. Ctnostná Amerika (nebo je to všechno jinak?) však na běžence z třetího světa nezapomněla, po dlouhých letech čekání se tak tři „bratři“ a jedna sestra ocitnou na vytouženém seznamu, který je letenkou za velkou louži. Jen je hned na letišti rozdělí, takže trojice celou dobu myslí na sestru, která se po 11. září ocitla v bludném byrokratickém kruhu. A také na dalšího chlapce, který jim v nejtěžší možné chvíli pomohl. Zbytek už jede v americkém rytmu lidských hodnot, přemíry sentimentu a odlišnosti obou světů (á la dívka bez závazků, tohle mi udělal lev nebo plýtvání jídlem). I když samozřejmě musíme uznat, že z námětu se dala vytvořit mnohem větší smršť patetických scén. Americká linie se pak točí i okolo hlavní hvězdy snímku (a musím to zopakovat, že má čuch na silné ženské postavy) Reese Witherspoon, která přidává sympatickou sarkastickou nit. Jinak ovšem lidí s dobrým srdcem bylo na můj vkus až příliš, ti ostatní mizí ze scény naopak velmi rychle. The Good Lie je přesně tím snímkem, který má aspirace minimálně přehodnotit některé naše pohledy na svět a zamíchat žebříčkem hodnot. Aspoň trochu a aspoň na chvíli. (07.02.2015)