Ve jménu krve

Příjemně věcný revenge thriller. V sobotu večer na Nově splní svůj účel, ale fanouškům béček, která neřeší množství sprostých slov ani počet mrtvých, zřejmě nenabídne stejné uspokojení jako filmy ještě více nekompromisní a hlásící se k trashové tradici s větší hrdostí (třeba Gibsonova Odplata). Patetický rozměr opětovného shledání a sblížení otce a dcery se Richetovi sice daří omezit tím, že vztah ústřední dvojice pojímá trochu jako v buddy movie, ale přes všechen cynismus a černý humor (viz hned úvodní vtípek s nakupováním nábojů, který je ovšem v zásadním rozporu s tím, jak nekomplikovaně jsou zbraně pojímány ve zbytku filmu) je pořád patrné, že tématem filmu je rodina a odpuštění. Na výchovné dialogy naštěstí vzhledem ke krátké stopáži nezbývá mnoho času a Gibsonův táta navíc většinu dceřiných hříchů odbývá slovem „fuck“ pronášeným s různou intonací. Richet ví, kdy vyprávění nakopnout akční scénou a vzdor předvídatelnosti zápletky dokáže párkrát překvapit alespoň nečekaným střihem (do toho, co se odehrává ve filmu promítaném v kině) nebo nervností, s jakou jsou nasnímány a sestříhány běžné konverzace (takže si neustále uvědomujeme, že hrdiny tlačí čas). ___ Jestli se o některých rolích tvrdí, že byly napsány herci přímo na tělo, v tomto případě to platí bezezbytku (třebaže jako předloha posloužila kniha) a autobiografický aspekt mi zároveň přijde na celém filmu nejinspirativnější. Gibson hraje vyléčeného alkoholika, bývalého člena motorkářského gangu, který měl tolik problémů se zákonem, že sebemenším prohřeškem riskuje porušení podmínky a návrat za mříže. Před společností, ve kterou ztratil jakoukoli důvěru, se skrývá ve westernové krajině nikoho u mexických hranic. Teprve dcera v nesnázích jej přiměje oprášit vojenské uvažování a zabijácké schopnosti, které nakonec nejsou něčím, zač by se měl stydět, nýbrž užitečnou pojistkou pro případ nouze a připomínkou časů, kdy skutečně žil (nejen přežíval). Nikdy nevíte, kdy váš obytný přívěs přijede rozstřílet skupina naštvaných Mexičanů (k dobru filmu třeba připsat, že hrozbu zde představují také neonácci) a vy budete muset vzít spravedlnost do svých rukou. Problémová minulost vám v podobné situaci přijde vhod. Není přitom podstatné, kolik škody napácháte a kolik mrtvol za sebou zanecháte, pokud tím pomůžete rodině. Jinými slovy, pokud jste – jako Mel – kdysi byli padouši, neznamená to, že byste se kvůli tomu měli až do konce života trápit. Blood Father bude těžko filmem, který spasí Gibsonovu kariéru, zároveň ale nabízí mnohem víc (provinilé) zábavy než jiné projekty, jež jsou v zásadě jen psychoterapií herce nebo tvůrce. 65% (18.09.2016)

Bez dcerky neodjedu.. Strašně rád bych bůhví kolikátý návrat opotřebovaného australského antisemity ocenil, ale nejde to. Na vině je především scénář spíchnutý jehlou z rozpáleného výfuku burácející mašiny a proti kterému je talentovaný Richet při vší snaze bezmocný. Škoda, že namísto scén, kdy se ztracená duše snaží urovnat svá rodičovská selhání, nedostaly více prostoru tradiční béčkové komodity jako odlehčené slovní přestřelky, motocyklové oldschool honičky (ta jediná byla vskutku madmaxovská) či atmosféra v konfederačně-nacistickém doupěti Michaela Parkse. Vždyť země, kde nezletilému prodají náboje do devítky, ale už ne krabičku camelek, je k tomu naprosto ideální.. A teď nechte zapracovat svoji militantní a násilnickou představivost. Co kdyby ta povedená dceruška byla vychována v registrovaném partnerství expekelného anděla Mela a krále tatínkovských odplat Liama Neesona? Úplně vidím tu náhle zvýšenou spotřebu elektrického proudu v kalifornských márnicích.. (01.09.2016)

Melu Gibsonovi je 60 a je prošedivělý, ale pořád na to má. Myslím, že věk příliš nepoznamenal jeho kondici ani herecké schopnosti. Od filmu jsem jinak čekal trochu konzistentnější příběh a vzhledem k některým scénám i aspoň trochu psychologie. Ale nevadí. Akce je fajn a kecací scény svůj smysl mají, nevyznívají jen tak do prázdna. A hlavně si z toho ještě z toho den po projekci (teď je na hodinách 0:17, aby nedošlo k nepochopení) něco pamatuju. Vypadá, že oslava zločinu na filmovém pásu nadobro končí, ale může to být jen moje intuice. I tak nemám důvod dát méně než 4*. (Projekce 12. 9. 2016, Kino Atlas, 20:00) P. S. Před začátkem filmu pustili na plátně rozhovor POMa s Jean-François Richetem a Melem Gibsonem. Pobavil jsem se stejně jako zbytek sálu. Nic ve zlém. (14.09.2016)

Nie je to žiadny trhák, ktorým by si niekto bohate nabalil vrecká, ale prítomnosť M. Gibsona funguje veľmi dobre (aspoň pre mňa). V podstate jednoduchý dej nijak expresne nestupňuje tempo, ale posledný rozstrel fungoval ako dobrá náplasť na bežnú ranu. Ak by tam nebol Gibson tak dávam o hviezdu menej , tak je to za 70%. (07.10.2016)

V době, kdy může drsňáka hrát i Ryan Gosling je nesmírně osvěžující vidět Mela Gibsona jak si to nehorázně dává. Je to pořád megabadass a tu zkrachovalou roli mu prostě žeru i s navijákem. Bylo vtipný, jak si jeho postava uvědomovala, že ta jeho dcera je kráva a tak jí celej film stíral, že z ní bude do tejdne šlapka atd. Parádní oddychovka. (15.01.2017)