Angelika, markýza andělů

Michéle Mercier alias Angelina Jolie šedesátých let. Přenádherná herečka, původně modelka, která se (stejně jako například Pierre Brice Vinnetouem) proslavila jednou jedinou velkou rolí. A sice rolí Angeliky v pětidílné sérii. Máte-li rádi Francouzskou filmovou tvorbu a nevadí vám romantický film z šedesátých let, volte toto. Jedná se o ukázkový případ, jak by film tohoto žánru a z tohoto období měl vypadat. (12.07.2008)

Vše už tu bylo napsáno. Angelika je královnou romantických historických filmů ze staré Francie. Je to sladké, místy kýčovité, naivní, dámy vnadné, zápletky často překombinované a přesto se to dá vidět s odstupem času znovu a znovu... Angelika je i vtipná, velmi mne pobavilo jak po stížnosti Michele Mercier Jeanu Rochefortovi, že se jí v královském paláci pokusili zabít ji odvětil: Když oni se v té barabizně tak nudí :-)) ! * * * (15.07.2012)

Dnes již klasický romantický film z doby krále Ludvíka XIV. Je to v podstatě červená knihovna, ale velice kvalitní co se týče obsazení, herectví, kostýmů a mimo jiné také brilantního českého dabingu (Vinnetou a Angelika mají snad nejlepší dabing ze všech u nás nadabovaných filmů). Angelika (Michéle Merciérová) je opravdu krásná, démonickému Joffreyovi de Peyrac (Robert Hossein) to sluší i s jizvou a advokát (Jean Rochefort) je chvílemi nenápadná, chvílemi výrazná postava, která proplouvá většinou dílů série. Konec filmu, skloubený s hudbou Michela Magna, je opravdu silný. Sladkobolné romance nejsou můj styl, ale na tohle se mohu podívat pokaždé. (10.09.2005)

Tady jsem trochu na rozpacích, protože kdybych hodnotila Angeliku podle svého osobního vkusu, byla by to hvězdička jediná. Kdybych ji hodnotila v rámci jejího žánru, který je mým vysoce neoblíbeným, tak by to byla jasně hvězdiček pět, protože chtě nechtě musím uznat, že u Angeliky by se měly všechny ty Steelové, Pilcherové a spol. učit, jak má romantika vypadat (jak už tu ostatně bylo mnohokrát řečeno).Tak své dilema vyřeším aritmetickým průměrem a zároveň s tím vyslovuji uznání krásné hudbě a krásnému Robertu Hosseinovi. (22.06.2007)

(Komentář se vztahuje k sérii jako celku.) Angelika je emancipovanou ženou v tom smyslu, že si je vědoma své sexuální přitažlivosti, a této zbraně bez nejmenších skrupulí užívá jako hlavního prostředku dosahovaní svých cílů. Baží po moci, bohatství a slávě, a jelikož je sobecká, mstivá a umí využít příležitosti, ve světě nadržených mužů, ochotných udělat pro noc s ní cokoli, jsou jí všechny cesty otevřeny. Je-li toho potřeba, cele se nabídne, ale žádnému z užitečných nedá o nic víc, než je nezbytné; hranice mezi svůdným pohledem a urážlivým odmítnutím je velmi tenká. O to víc si však poté užije úplné oddání se kdejakému chuďasovi. Je totiž paní svého těla. A na tohle všechno je Angelika náležitě hrdá a právě pro tohle ji všichni obdivují, případně na ni žárlí. Mnoho jiných stránek její povahy nám seriál až do posledního dílu, jenž ji naopak vykresluje jako zásadovou hrdinku, nepředvádí, a tak spíše než živoucí bytost připomíná ženský živel, jenž si chce vynahradit všechno, co mu muži po staletí upírali, a ještě se jim přitom pomstít - a to na místě, kdy by to jeden příliš nečekal, ve Francii Ludvíka XIV. Ta je (i s dalšími lokalitami) zpodobněna atraktivně a mnohdy dýchá dobrodružstvím, a zejména kvůli ní mám tuto sérii rád. Převážně je žel toliko kulisou Angeličiny seberealizace, přičemž i příběhově jsou jednotlivé filmy nevyrovnané: zatímco jeden (druhý) je krajně zkratkovitý a zachycuje přehršel událostí, jiný (třetí) si pro změnu vystačí s pár scénami, jejichž podrobnost přesto nezajistí ani základní dějovou věrohodnost. Za nejlepší tak považuji ten úvodní a závěrečný, jenž se zdá alespoň něco skutečně vypovídat o prostředí, v němž se odehrává, je dějově nejsoudržnější a vystupují v něm nejzajímavější postavy. (03.01.2015)