Angelika, markýza andělů

Jako malá jsem vždy přepla na jiný kanál, pokud v televizi běželo něco podobného jako Angelika. Později, jsem ale jako velká romantička zjistila, že příběh velké lásky mezi kráskou a ,,zvířetem" je to pravé pro mě. K tomu ta dokonale rozehraná partie mezi Michele Mercier a Robertem Hosseinem, která uchvátila fanoušky , a to nejen tehdejší doby. Tento první díl je pro mě nejlepší z celé série a vždy budu vzpomínat na ono slavné : ,, O, Joffrei..".. (11.06.2012)

Tak na tu romantiku já nikdy moc nebyl, tohle jsou spíš ženský filmy, ale i po letech musím uznat, že nějakou tu filmařskou kvalitu Angelika rozhodně má. Pravda první polovina není žádnej zázrak, ta love story mě taky zrovna nezaujala, ale od druhý půlky se to pěkně rozjede. Proces z Peyracem je pak celkem dobře a realisticky natočenej a ukazuje co nastane, když se dá moc do rukou hloupým a závistivým lidem. V tomhle mi film trochu připomenul můj oblíbený kousek Kladivo na čarodějnice.55% (20.03.2015)

Jako největší romantik 20 a současně i 21.století samozřejmě nemůžu ignorovat film, ve kterém je láska větší než nekonečnej vesmír. Mám akorát pár drobných poznámeček, k tomuhle krásnému zamilovanému cvrlikání. Především ta Žofrého jizva, proboha tak bohatej chlap by si jí jistě i tenkrát mohl dát nějak kosmeticky upravit, byla poměrně hluboká a příliš široká a otevřená a nebylo mě příjemný na ní furt koukat a že jsem na tu jizvu čuměl pokaždý, když na ní byl závěr, nechápu proč. Samozřejmě je strašně krásný vědět, že nejhezčí dívky na naší zemi sní o hnusným chlapovi co kulhá, to mě u holek dává jisté naděje. Holky totiž jistě nezajímají peníze a krása, holky sní jen o čistotě srdce.....och jak krásné. Jak se s ní nevyspal a poctivě čekal, až to bude z lásky.....zase nádherné, ale zkuste se dneska nevyspat s holkou tak měsíc a nabere Vás vidlema na hnůj. Těma zamilovanýma očima jak se na Angeliku díval snad i když spal, to je jiný než my, co holky? My dnešní muži, máme nejzamilovanější pohled, když vidíme naše hokejisty se zlatou medailí na hrudi. Mimochodem všimli jste si, že by Angelika někdy vařila...no já nevím, ale láska prochází žaludkem, takže zatímco ženy sní o tom, jak jim chlap řekne, to, co Žofré Angelice, my sníme o dobrém teplém jídle na stole . Angelika může bejt ráda za ten konec v tom filmu, protože jinak by se to jistě zvrhlo časem v rodinou rutinu. Žofré by vydělával jak černej, aby mohla Angelika chodit pěkně oblíkaná a Angelika by buzerovala pohunky ať vařej, perou a žehlí. Doufám, že po tomto komentáři budu platit za největšího romantika CSFD, tak jako pro mě platí, že jsem slyšel nejpovedenější a nejpodmanivější romantickou hudbu vůbec, viděl nejkrásnější markýzu na světě, pochopil, že i chlap, který kulhá a má jizvu může imponovat každé ženě a především jsem byl rád, že i sladký román může chutnat a moc. (20.10.2007)

Natočit červenou knihovnu, u které by se člověk nezblil, není zas tak snadná záležitost. Důkazem budiž Troškův nudný paskvil "Andělská tvář". Naproti tomu Angelika, to je jiná. Vyznavači filmového umění, klidně se mi smějte, ale mně se Angelika líbí. Nejhorší na tom je, že vlastně ani nevím proč. Mám rád kostýmní velkoprodukce, MM je hezká ženská a Jean Rochefort skvělý herec. Tak asi proto. (04.01.2003)

Historické romance nevyhledávám, ale Angelika s Michèle Mercier má trochu výjimečné postavení. Osudy ženy, která lámala srdce francouzské aristokracii a sama při tom neskutečně trpěla, mají skoro až romanticky odyseální přesah. Navíc výprava, kostýmy a účesy z 60. let jsou mi daleko sympatičtější než současná historická sterilita plná nevýrazných herců, tmavého obrazu a ušmudlanosti. (909.) (21.02.2014)