Zátopek

Na  filmový příběh jedné z našich největších sportovních hvězd se těším od chvíle, co jsem se o něm dozvěděl. Jméno režiséra je navíc prakticky zárukou kvality a po prvních ohlasech z Varů bylo jasné, že  si ho v kině nenechám ujít. A nezklamal.   Zátopek jako sportovní film ohromí a pohltí, při závodech jsem měl mnohdy chuť vyskočit a tleskat, jako bych tam byl. Zejména fantasticky natočená  zlatá pětka v Helsinkách mi prakticky zprostředkovala emoce tehdejších fanoušků na stadioně a takových pocitů si na filmu obecně vážím prakticky nejvíc.  Velkolepé, strhující a v rámci adorace našeho největšího atleta všech dob to nemohlo být lepší. Zátopek jako drama či chcete-li příběh člověka se všemi jeho klady i zápory, funguje rovněž prakticky bezchybně.  Ani jednou film ale neklesá do marasmu nějakých  současných vztahovek či hysterických historek o naší nedávné historii. Své místo tam ale pochopitelně ta tehdejší realita má, nicméně hrají-li politruky Mikluš či Kozub, nelze to brát smrtelně vážně. Doslova mě pak třeba rozesmál i osud uměleckých ozdob v podobě snových výjevů a dalších několika podobných scén, které pan režisér lidsky "znehodnotil" prostým kopancem do zadku se slovy "Běž".  Všem postavám  Ondříček doslova  vdechl život a Neužil či Issová se na dvě hodiny v mých očích prostě stali Danou a Emilem Zátopkovými.  Škoda, že se dnes už nedozvíme, co by na svůj filmový život řekli právě ti Zátopkovi.   Já říkám pět hvězd. (20.09.2021)

Po víc než roku jsem tento týden zavítal do kina na nový český film a musím říct, že nelituji. Dokonce, měl-li bych si vybrat z trojice mnou posledních viděných novinkových filmů Havel – Šarlatán – Zátopek svého vítěze, byl by to právě Zátopek. Jsem rád, že přesto jak domácí kinematografie poslední roky stále víc upadá do velké bezradnosti, zde vznikají alespoň povedené životopisné filmy o zajímavých osobnostech, jaké mě dokážou obohatit a jaké většinou dokážu ocenit. Zvláště když si uvědomím, že od doby Synů hor a Dědečka automobilu zde 65 let(!) nevznikl žádný hraný film, který by vyprávěl o úspěších či životě některého z českých sportovců, podobný titul zde prostě scházel. Oceňuji i to, že se David Ondříček jako režisér a producent nebál sáhnout i do zahraničí, do jedné z hlavních rolí austrálského Zátopkova přítele angažovat přímo austrálského herce a také nechat pro autenticitu zaznít jejich dialogy v angličtině. Film má vedle výborného technického zpracování a hereckých výkonů dle mého názoru i nebývale zdařilý scénář, který ukazuje Zátopka mimo závodní tratě i jako obyčejného člověka se svými chybami, včetně jedné slabé „zbabělecké“ chvilky nebo jisté nafoukanosti, ale zároveň na druhé straně jako poctivého sportovce se smyslem pro čest, přátelství a schopnost udělat odvážné gesto i v reálu, jeho výslední portrét tak na mě působil poměrně plasticky. Rovněž kvituji, že ačkoliv dochází v pozadí Zátopkova příběhu i na nezbytnou politiku, film se ani jednou nepřeklopí do další novodobé agitky o komunismu, drží si odstup od hodnocení této složité doby a hlavní myšlenka spočívá zcela jinde, mimo jiné v síle obyčejného lidského přátelství. Jediné, co ve mě vyvolalo mírně rozpačité pocity, byly občas zmatené skoky v času a prostoru, zvláště ty podivné střihy během důležité olympiády např. do přírody, kde najednou nahý Zátopek zpíval uprostřed jezera na skále, jsem moc nepobral a asi bych se raději přimlouval za klasické lineární vyprávění bez podobných „uměleckých“ ozvláštnění. Naštěstí podobných chvilek bylo minimum a nijak zvlášť mi velmi pěkný zážitek nezkazily. [85%] (19.09.2021)

[80%] Viděno v kině. Po dlouhé době jsem na velkém plátně podpořil český film! A povedlo se! Takto by měl vypadat nenáročný, pohodový film dle skutečnosti (vše možná nebylo skutečné ve filmu, co já vím), ale to je jedno. Důležité je, že se mi to líbilo a fungovalo to jako celek. I ta doba komunismu, dění a tak bylo zde pojato umírněně. Václav Neužil ml. to zvládl víc než dobře; celkově mě bavila každá minuta Zátopka. Byl svůj, měl svojí jedinečnou povahu a toho si cením. Issová to rovněž zvládla dobře, stejně tak i Robert Mikluš a další. Snímek nenudí, má napínavé běžecké momenty atd. Jedině ta časová linie, kdy za Emilem přiletí Ron Clarke, mi nepřijde moc zajímavá a ani důležitá, ale to je asi tak jediné, co bych tu změnil. Víc to asi komentovat nebudu. Každého to asi nemusí zabavit, ale pokud vám krásně sedne postava Zátopka, tak nebudete zklamaní. Těším se na další shlédnutí. (02.09.2021)

Životopisné filmy jsou vždy rozporuplné, nikdy nezachytí všechno, co hlavní aktér prožil a vždycky budou do jisté míry stylizované. Pokud herec dostane roli nějaké fiktivní postavy, vdechne jí život, pokud má hrát konkrétní postavu, dostane naložený nadlidský úkol. Klobouk dolů před Václavem Neužilem - užil si při běhání docela dost. Přes dva roky tréninku mu dodalo figuru hodnou Zátopka. Jen ta míra stylizace byla na můj vkus opravdu velká.  Myslím si, že jeho naivitu a politickou angažovanost film vcelku dobře vystihnul. Mnohem přirozenější byla Martha Issová v roli Dany Zátopkové a byla mi i lidsky bližší. Emila bych asi vzala na jejím místě dost často oštěpem po hlavě. Je to docela škoda, že obětovali kariéře všechno, dnes ženy běžně rodí v 38. (27.09.2022)

Emil Zátopek si zasloužil přesně takový dobový film. Krásně odvyprávěno, i když tu retrospektivu ve filmech úplně nemusím. Ze začátku jsem v ději chvíli plaval, ale postupem času jsem se do něj dokázal dostat a tudíž si ho mohl i krásně užít. Navíc ta linka z "přítomnosti" s Ronem Clarkem je fantastická. Tam to jde až za hranice samotného sportovního příběhu a dostává se to do příběhu o jednom velkém přátelství. Co tu ale zaslouží absolutní obdiv, tak to je výkon Václava Neužila. Tam teda uctivá poklona. On nejen, že jako Emil Zátopek vypadá, on jím vysloveně je. To je prostě fantazie a jsem rád, že podobné filmy s osudovými postavami naší historie vznikají. (07.01.2023)