Zátopek

Prekvapivo dobrý Neužil. A tie závody boli fakt napínavé, hoci človek presne vie, ako to dopadne. Takto si predstavujem kvalitnú réžiu i dramaturgiu. Na druhej strane Zátopkovú nemuseli zošpatiť ešte viac než bola. Je inak zaujímavé, že osobnosti typu Zátopek dnes nachádzame len málokedy, pritom dnes by sme mali mať pre rozvoj športu len tie najlepšie podmienky. Pre fanúšikov športu a trochu aj histórie, ktorá tu bola dobre ukázaná, tých okolností a narážok je tu naozaj veľa, to bude určite dobrý film. Hoci trocha dlhší než možno musel. (22.09.2022)

Keď uvážim, aký bohatý život prežil Emil s Danou a pridám k tomu takmer sto miliónový rozpočet, tak nemôžem inak, než označiť výsledok za priemerný a teda očakávania nenapĺňajúci. Herci patria medzi jednoznačné pozitíva filmu, bohužiaľ v rámci celku neprevažujúce. Od životopisného filmu očakávam predovšetkým príbeh. Príbeh zaujímavý, inšpirujúci. A ten tu chýbal. Namiesto neho bolo množstvo drobných epizód, miešania časových rovín a pochybné priority, vďaka ktorým sa zaujímavé momenty dostali do titulkov a zbytočné na plátno. Opäť mi výsledok pripomínal sklíčka z mozaiky, ktoré sa navzdory prianiu tvorcov neposkladali do obrazca. (19.09.2022)

Václav Neužil si jde zaslouženě pro Lva. Obdivuhodná přeměna, která musela bolet a stát ohromné nezměrné úsilí. Klobouk dolu. Potom se mi líbila bodrá hanáčtina v podání Marthy a James Frecheville, velký sympaťák. Bohužel detaily se Zátopkovic život a stereotypnost v zobrazování komunistických postav (tentokrát je to Josef Dostál, funkcionář Miklušův), kdy nepochybně musel Emilovu cestu na vrchol a až do bahna potkat přehršel figurek a činovníků, ale ve filmu potkáte za dvacet let života jen dva. Když už museli vymyslet epizodní roli Pleslovi, měli tvůrci tuhle příhodu na konci aspoň objasnit. 5 dávám za krásně natočené retro a výkon Neužilův, protože ten jeho optimistický a přátelský Emil se mu s klidem dá věřit. (08.10.2022)

„TY MÁŠ BĚHAT, VYHRÁVAT MEDAILE A NE SE MOTAT DO VĚCÍ, KTERÝM HOVNO ROZUMÍŠ…“   Super příběh, normální dialogy, fajn režie, kamera a skvělej Neužil. Prostě dobrej film o velikánovi československýho sportu a zasranýho propojení komoušský ideologie se „vším“.   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Můj život je o překonávání prahu bolesti. A o běhání.  ///                  PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (17.10.2022)

Po víc než roku jsem tento týden zavítal do kina na nový český film a musím říct, že nelituji. Dokonce, měl-li bych si vybrat z trojice mnou posledních viděných novinkových filmů Havel – Šarlatán – Zátopek svého vítěze, byl by to právě Zátopek. Jsem rád, že přesto jak domácí kinematografie poslední roky stále víc upadá do velké bezradnosti, zde vznikají alespoň povedené životopisné filmy o zajímavých osobnostech, jaké mě dokážou obohatit a jaké většinou dokážu ocenit. Zvláště když si uvědomím, že od doby Synů hor a Dědečka automobilu zde 65 let(!) nevznikl žádný hraný film, který by vyprávěl o úspěších či životě některého z českých sportovců, podobný titul zde prostě scházel. Oceňuji i to, že se David Ondříček jako režisér a producent nebál sáhnout i do zahraničí, do jedné z hlavních rolí austrálského Zátopkova přítele angažovat přímo austrálského herce a také nechat pro autenticitu zaznít jejich dialogy v angličtině. Film má vedle výborného technického zpracování a hereckých výkonů dle mého názoru i nebývale zdařilý scénář, který ukazuje Zátopka mimo závodní tratě i jako obyčejného člověka se svými chybami, včetně jedné slabé „zbabělecké“ chvilky nebo jisté nafoukanosti, ale zároveň na druhé straně jako poctivého sportovce se smyslem pro čest, přátelství a schopnost udělat odvážné gesto i v reálu, jeho výslední portrét tak na mě působil poměrně plasticky. Rovněž kvituji, že ačkoliv dochází v pozadí Zátopkova příběhu i na nezbytnou politiku, film se ani jednou nepřeklopí do další novodobé agitky o komunismu, drží si odstup od hodnocení této složité doby a hlavní myšlenka spočívá zcela jinde, mimo jiné v síle obyčejného lidského přátelství. Jediné, co ve mě vyvolalo mírně rozpačité pocity, byly občas zmatené skoky v času a prostoru, zvláště ty podivné střihy během důležité olympiády např. do přírody, kde najednou nahý Zátopek zpíval uprostřed jezera na skále, jsem moc nepobral a asi bych se raději přimlouval za klasické lineární vyprávění bez podobných „uměleckých“ ozvláštnění. Naštěstí podobných chvilek bylo minimum a nijak zvlášť mi velmi pěkný zážitek nezkazily. [85%] (19.09.2021)