Zátopek

"Já chcu vždy vyhrát. Zúčastňovat se můžó ti za mnó." Zátopkovi jsou nesmrtelní. Narodili se ve stejnej den a ve stejnej den vyhráli i olympiádu. To se asi nedá překonat. Taky to byli moc fajn lidi. Strávil jsem s nimi jednoho Silvestra a musím konstatovat, že mezi baviči Ťopek neměl moc konkurentů. K historický věrnosti filmu se nechci moc vyjadřovat, protože některý věci si pamatuju trochu jinak, ale netuším jestli správně. Jsem si však jistej tím, že jsem viděl naprosto dokonalýho Emila, sportovně absolutně netrefenou Danu, báječný funkcionáře a úplně zbytečnýho Clarka s titulkama. Přesto jsem si to užil. (23.12.2022)

Václav Neužil si jde zaslouženě pro Lva. Obdivuhodná přeměna, která musela bolet a stát ohromné nezměrné úsilí. Klobouk dolu. Potom se mi líbila bodrá hanáčtina v podání Marthy a James Frecheville, velký sympaťák. Bohužel detaily se Zátopkovic život a stereotypnost v zobrazování komunistických postav (tentokrát je to Josef Dostál, funkcionář Miklušův), kdy nepochybně musel Emilovu cestu na vrchol a až do bahna potkat přehršel figurek a činovníků, ale ve filmu potkáte za dvacet let života jen dva. Když už museli vymyslet epizodní roli Pleslovi, měli tvůrci tuhle příhodu na konci aspoň objasnit. 5 dávám za krásně natočené retro a výkon Neužilův, protože ten jeho optimistický a přátelský Emil se mu s klidem dá věřit. (08.10.2022)

Hulič Václav Neužil ml. si rozhodne zaslúži Oscara za túto rolu!!! Filmu by som mohol vytknúť aké také detaily, ale mám to v paži. Užil som si príeh o jednom z najlepších bežcov na svete totálne na maximum. Mrzí ma len, že Franzúzovi nevenovali tvorcovia viac, akoby si zaslúžil, kedže so Zátopkom boli najlepší priatelia, a tiež tréningy, kedy s Danou na chrbte v snehu po kolená behával v lese. Jeho tréningy súčasní atléti nedokázali zopakovať! A to, že v tréningu dával štyridsať 400viek  naplno, tak to je pravda! A to dokázal iba on, Emil Zátopek! (25.09.2022)

Po víc než roku jsem tento týden zavítal do kina na nový český film a musím říct, že nelituji. Dokonce, měl-li bych si vybrat z trojice mnou posledních viděných novinkových filmů Havel – Šarlatán – Zátopek svého vítěze, byl by to právě Zátopek. Jsem rád, že přesto jak domácí kinematografie poslední roky stále víc upadá do velké bezradnosti, zde vznikají alespoň povedené životopisné filmy o zajímavých osobnostech, jaké mě dokážou obohatit a jaké většinou dokážu ocenit. Zvláště když si uvědomím, že od doby Synů hor a Dědečka automobilu zde 65 let(!) nevznikl žádný hraný film, který by vyprávěl o úspěších či životě některého z českých sportovců, podobný titul zde prostě scházel. Oceňuji i to, že se David Ondříček jako režisér a producent nebál sáhnout i do zahraničí, do jedné z hlavních rolí austrálského Zátopkova přítele angažovat přímo austrálského herce a také nechat pro autenticitu zaznít jejich dialogy v angličtině. Film má vedle výborného technického zpracování a hereckých výkonů dle mého názoru i nebývale zdařilý scénář, který ukazuje Zátopka mimo závodní tratě i jako obyčejného člověka se svými chybami, včetně jedné slabé „zbabělecké“ chvilky nebo jisté nafoukanosti, ale zároveň na druhé straně jako poctivého sportovce se smyslem pro čest, přátelství a schopnost udělat odvážné gesto i v reálu, jeho výslední portrét tak na mě působil poměrně plasticky. Rovněž kvituji, že ačkoliv dochází v pozadí Zátopkova příběhu i na nezbytnou politiku, film se ani jednou nepřeklopí do další novodobé agitky o komunismu, drží si odstup od hodnocení této složité doby a hlavní myšlenka spočívá zcela jinde, mimo jiné v síle obyčejného lidského přátelství. Jediné, co ve mě vyvolalo mírně rozpačité pocity, byly občas zmatené skoky v času a prostoru, zvláště ty podivné střihy během důležité olympiády např. do přírody, kde najednou nahý Zátopek zpíval uprostřed jezera na skále, jsem moc nepobral a asi bych se raději přimlouval za klasické lineární vyprávění bez podobných „uměleckých“ ozvláštnění. Naštěstí podobných chvilek bylo minimum a nijak zvlášť mi velmi pěkný zážitek nezkazily. [85%] (19.09.2021)

Životopisné filmy jsou vždy rozporuplné, nikdy nezachytí všechno, co hlavní aktér prožil a vždycky budou do jisté míry stylizované. Pokud herec dostane roli nějaké fiktivní postavy, vdechne jí život, pokud má hrát konkrétní postavu, dostane naložený nadlidský úkol. Klobouk dolů před Václavem Neužilem - užil si při běhání docela dost. Přes dva roky tréninku mu dodalo figuru hodnou Zátopka. Jen ta míra stylizace byla na můj vkus opravdu velká.  Myslím si, že jeho naivitu a politickou angažovanost film vcelku dobře vystihnul. Mnohem přirozenější byla Martha Issová v roli Dany Zátopkové a byla mi i lidsky bližší. Emila bych asi vzala na jejím místě dost často oštěpem po hlavě. Je to docela škoda, že obětovali kariéře všechno, dnes ženy běžně rodí v 38. (27.09.2022)