Kam se poděla sedmá rota?

Kam se poděla sedmá rota? Nechci nějak spoilerovat, ale prostě nestačila vysokému tempu francouzské armády při ústupu do předem připravených pozic, kterému cynici zákeřně přezdívali útěk. A navíc se od ní rozkazem oddělil jeden seržant a dva vojíni, jejichž prvotním záměrem rozhodně není zahnat nacisty zpět do Reichu, ale touha umýt se, najíst se a nenechat se chytit. Scénárista jim však připravil vtipnější osud a tak vznikl základní kámen budoucí trilogie. Tento díl považuji za nejméně zábavný, ale bez něj by ty další nevznikly, takže je hodnotím všechny stejně. (10.12.2013)

Tento film som po prvý krát videl ako chlapec a už vtedy som ho miloval. Výborný herci, výborné dialógy, veľa srandy, je to naozaj komédia so všetkým. Tento prvý diel sa tvorcom naozaj vydaril. Neraz si spomeniem, keď kupujem kabanos , že by som si dal aj " česnekovej". Opäť fantastický český dabing. Nostalgicky , ale aj zaslúžene 90%. (22.10.2005)

Ve svem hodnoceni se shoduju se svymi rodici - Francouzi si z druhe svetove valky (a zejmena sami ze sebe) dokazi udelat legraci. At uz jde o Sedmou rotu nebo Velky flam s de Funesem. Nejen ze jsou tyto filmy vtipne, ale jejich humor je nekdy pekne kousavy (v pripade tohohle filmu scena s prodavacem), a proto prezily i svoji dobu. Jen skoda, ze tahle doba velkych francouzskych komedii uz skoncila... Anebo ne? (21.08.2011)

,,Až pojedete z kopce, tak se modlete - to kolo nemá brzdy." Úsměvný příběh z druhé světové války postavený na konfliktu Francouzi x Němci. Kdysi mě tahle komedie hodně pobavila, dnes už ji tak třeskutě vtipnou neshledávám. Frantíci střídavě vyhrávají a prohrávají nad Skopčáky, vyřizují si úsměvně účty s kolaboranty, kolísají ( někteří) mezi snahou nasolit nepříteli zadek a nebo se někde zašít a počkat, až se vše přežene. Bavila mě hudba ( H.Bourtayre) i tupost Němců ( vzít jim zajatce nebo rozstřílet tank nebylo nakonec až tak těžké). Vynikající dabing pozvedá film výše, ale z dřívějších 4* u mě padá na stále krásné 3*. ,,Uklouzl jsem, vážně jsem uklouzl!" (19.08.2011)

Najprv som sa vskutku dôkladne zoznámil s dvomi [ne]obyčajnými francúzskymi [jeden ale s talianskymi koreňmi] rádovými vojakmi: Pithivierom v podaní Jeana Lefebvrea a konkrétne i s Tassinom v podaní Alda Maccionea, na ktorých v podstate i [ne]priamo dohliadal hlavný seržant [v civile ako povedzme vedúci železiarstva] Chaudard v podaní Pierre Mondyho, a snáď až následne potom sa im do cesty ["konečne"] prikmotril aj istý poručík / letec: Duvauchel v podaní akéhosi Érika Colina, kedy zrovna toto »vtipné kvarteto«, sa nachádzalo nielen na akejsi križovatke pred nemeckým Wehrmachtom, ale zároveň sa taktiež i vehementne pokúšalo s touto nepriaznivou situáciou aj niečo patričné urobiť; skrátka: 7. rota zo 106. spojovacieho pluku, sa teda i čochvíľa hneď ocitne v absolútnom nemeckom zovretí, a k tomu i pomerne dosť rýchlom zajatí, keď práve týchto troch, resp. štyroch protagonistov, môžeme kľudne považovať za jedných zo šťastnejších, ktorí sa i napriek tomu častejšie ocitali v hodne nezávideniahodných situáciách s mimoriadne pozoruhodným nadhľadom. • A síce sa predsaže niektorý herec z tohto vydareného [francúzskeho] obsadenia [neprezradím ale ktorý presne], napokon akosi príliš nepohodol s ústredným režisérom: Robertom Lamoureuxeom; dokonca stelesňujúci i jednu z ozaj maličkých úloh [plukovníka Blancheta] v tomto komediálne ladenom titule, odohrávajúcom sa v roku 1940, a nakrútenom v roku 1973 [premiéra prebehla 13. decembra], čo je vlastne už pred rovným polstoročím + takmer tromi týždňami ako extra naviac, čím som chcel totižto maximálne iba podotknúť, že to medzi nimi ani nebolo prílišne poznať [rozbroje pred kamerou sa zrejme museli i na chvíľu zase odložiť!] , pričom v druhom dieli sa už tento predstaviteľ bohužiaľ neobjavil, čomu sa ani nečudujem, keďže si tentoraz nejako zvlášť ne[po]rozumel s «hlavným vedúcim». • Túto skutočnosť som sa mimochodom dozvedel až po mojej osobnej projekcii s tým, že mňa táto sympatická jazda priveľmi [po]bavila a nič podstatné ma na nej ani ne[vy]rušilo, t.j. užíval som si množstvo trefných gagov zo strán hereckých predstaviteľov, najmä prostredníctvom J. Lefebvrea, ktorý takpovediac úplne zatienil celý zvyšný ansámbel, ale napríklad už medzitým spomínaný Talian: A. Maccione, mu zvyčajne veľmi zručne sekundoval. • Moje očakávania, priznám sa, boli spočiatku nadmieru mizivé, no každou ďalšou uplynutou scénou, ma táto atmosféra čoraz intenzívnejšie pohlcovala, až by som normálne povedal, že ani nechýbalo nadmieru veľa k maximálnemu hodnoteniu! (03.01.2024)