Reklama

Reklama

Kam se poděla sedmá rota?

  • Francie Mais où est donc passée la septième compagnie ? (více)
Trailer 2

Obsahy(1)

Vojáci francouzské armády Chaudard, Pithivier a Tassin dostali v létě roku 1940 rozkaz zřídit pozorovatelnu a udržovat spojení, tak, aby jejich armáda mohla co nejlépe a nejrychleji prchat. Německé divize totiž začaly obsazovat Francii mnohem razantněji, než se čekalo. A tak se stalo, že tento "výkvět" francouzského vojenského spojařství zůstal odtržený od své roty, která se dostala do zajetí. Bez velení a bez touhy po hrdinských činech se toto trio rozhodlo připojit k prchající armádě. Ale mezitím se už všude začali roztahovat Němci... (Česká televize)

(více)

Videa (3)

Trailer 2

Recenze (222)

darkrobyk 

všechny recenze uživatele

,,Až pojedete z kopce, tak se modlete - to kolo nemá brzdy." Úsměvný příběh z druhé světové války postavený na konfliktu Francouzi x Němci. Kdysi mě tahle komedie hodně pobavila, dnes už ji tak třeskutě vtipnou neshledávám. Frantíci střídavě vyhrávají a prohrávají nad Skopčáky, vyřizují si úsměvně účty s kolaboranty, kolísají ( někteří) mezi snahou nasolit nepříteli zadek a nebo se někde zašít a počkat, až se vše přežene. Bavila mě hudba ( H.Bourtayre) i tupost Němců ( vzít jim zajatce nebo rozstřílet tank nebylo nakonec až tak těžké). Vynikající dabing pozvedá film výše, ale z dřívějších 4* u mě padá na stále krásné 3*. ,,Uklouzl jsem, vážně jsem uklouzl!" ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

2. Světová válka a komedie má rozhodně něco do sebe. Většinou se totiž filmy s touto tématikou stanou hodně slavné a neméně úspěšné. Ať už je to Sedmá rota, Stepující stonožka nebo nejúspěšnější francouzská komedie vůbec Velký flám. Každá komedie má něco do sebe a obzvlášť Sedmá rota nádherně zobrazuje charakteristiku francouzského národa v podání tří naprosto úžasných a sympatických herců v pro mě v čele s Jeanem Lefebvre, protože to byl právě on, kvůli kterému jsem jako malý prvně viděl Návrat sedmé roty a i dnes se rád podívám a vrátím do tehdejší doby chaoticky rozpoložené francouzské země, ve které by se právě tito tři těžko ztratili. --- To je Pitivier. Sedí na starostovi – Cože? – Jsou na hřbitově. ()

Reklama

Mr.curry 

všechny recenze uživatele

Víte, jaký je ve Francii nejužívanější válečný pokřik? Oh-la lá, ils sont dejá lá! Pro úplnost v originále a ve filmu ho nehledejte - stejně je to zvláštní, že si Francouzi dovedou ze sebe udělat srandu zrovna v oblasti, která je pro ně dost citlivá. A chvála bohu způsobem, který udrží tempo po celou trilogii, a to už se dneska nevidí. ()

sud 

všechny recenze uživatele

První a nejlepší z trilogie zábavných Francouzských válečných komedií. Neodolatená trojice vojáků, telefonista Pithivier, seržant Chaudart a kulometčík Tassin jsou vysláni na výzvědy. Mezitím, je jejich rota obklíčena Německým vojskem a vzána do zajetí. A oni tři, spolu se sestřeleným poručíkem Duvauchelem se jim vydávají na pomoc. Samozřejmě, že se ve filmu nešetří typickou Francouzskou zábavou a dobrými fóry (šéf musí do vody, to kolo nemá brzdy, teď jsem si vzpoměl že jsem zapomněl říct šéfovi o tom psovi, nákup s pancéřovým vozem...). Co se týče Francouzských válečných komedií, předčí ji už jen "Velký flám" s Louisem de Funésem. ()

classic 

všechny recenze uživatele

Najprv som sa vskutku dôkladne zoznámil s dvomi [ne]obyčajnými francúzskymi [jeden ale s talianskymi koreňmi] rádovými vojakmi: Pithivierom v podaní Jeana Lefebvrea a konkrétne i s Tassinom v podaní Alda Maccionea, na ktorých v podstate i [ne]priamo dohliadal hlavný seržant [v civile ako povedzme vedúci železiarstva] Chaudard v podaní Pierre Mondyho, a snáď až následne potom sa im do cesty ["konečne"] prikmotril aj istý poručík / letec: Duvauchel v podaní akéhosi Érika Colina, kedy zrovna toto »vtipné kvarteto«, sa nachádzalo nielen na akejsi križovatke pred nemeckým Wehrmachtom, ale zároveň sa taktiež i vehementne pokúšalo s touto nepriaznivou situáciou aj niečo patričné urobiť; skrátka: 7. rota zo 106. spojovacieho pluku, sa teda i čochvíľa hneď ocitne v absolútnom nemeckom zovretí, a k tomu i pomerne dosť rýchlom zajatí, keď práve týchto troch, resp. štyroch protagonistov, môžeme kľudne považovať za jedných zo šťastnejších, ktorí sa i napriek tomu častejšie ocitali v hodne nezávideniahodných situáciách s mimoriadne pozoruhodným nadhľadom. • A síce sa predsaže niektorý herec z tohto vydareného [francúzskeho] obsadenia [neprezradím ale ktorý presne], napokon akosi príliš nepohodol s ústredným režisérom: Robertom Lamoureuxeom; dokonca stelesňujúci i jednu z ozaj maličkých úloh [plukovníka Blancheta] v tomto komediálne ladenom titule, odohrávajúcom sa v roku 1940, a nakrútenom v roku 1973 [premiéra prebehla 13. decembra], čo je vlastne už pred rovným polstoročím + takmer tromi týždňami ako extra naviac, čím som chcel totižto maximálne iba podotknúť, že to medzi nimi ani nebolo prílišne poznať [rozbroje pred kamerou sa zrejme museli i na chvíľu zase odložiť!] , pričom v druhom dieli sa už tento predstaviteľ bohužiaľ neobjavil, čomu sa ani nečudujem, keďže si tentoraz nejako zvlášť ne[po]rozumel s «hlavným vedúcim». • Túto skutočnosť som sa mimochodom dozvedel až po mojej osobnej projekcii s tým, že mňa táto sympatická jazda priveľmi [po]bavila a nič podstatné ma na nej ani ne[vy]rušilo, t.j. užíval som si množstvo trefných gagov zo strán hereckých predstaviteľov, najmä prostredníctvom J. Lefebvrea, ktorý takpovediac úplne zatienil celý zvyšný ansámbel, ale napríklad už medzitým spomínaný Talian: A. Maccione, mu zvyčajne veľmi zručne sekundoval. • Moje očakávania, priznám sa, boli spočiatku nadmieru mizivé, no každou ďalšou uplynutou scénou, ma táto atmosféra čoraz intenzívnejšie pohlcovala, až by som normálne povedal, že ani nechýbalo nadmieru veľa k maximálnemu hodnoteniu! ()

Galerie (27)

Zajímavosti (18)

  • Natáčanie filmu prebiehalo i na zámku Vigny severozápadne od Paríža. (dyfur)
  • Francúzski vojaci vo filme používajú pušky MAS-36. (Jello Biafra)
  • Scénář zasazuje děj do lesa Machecoul, pojmenovaného podle lesa v regionu Loire-Atlantique. Film se však natáčel v lese Fontainebleau a v pařížském regionu a frontová linie z roku 1940 do lesa nedosáhla. Název spíše pochází ze vzpomínek Roberta Lamoureuxe na dovolenou. (classic)

Reklama

Reklama