Kam se poděla sedmá rota?

Po letech si pustit sedmou rotu, když mám naváto a jen se bavit jednoduchým, ale precizně provedeným humorem hlavních protagonistů. Žádné velké vymýšlení, pohodové lovení zajíců v lese a pár podfouknutých němčourů. S odstupem času kdo ví, jak vysoko se dá postavit mezi ostatní sedmé roty, ale rozhodně neurazí a pobaví snad i mladšího diváka. (11.06.2019)

Z francouzského pohledu Druhá světová nevypadá nikterak hrozivě - dokonce ani tenkrát, když německá armáda vítězí na všech frontách. Protože správný Francouz nikdy, za žádných okolností nepropadá panice, hravě se zorientuje v každé situaci, dle potřeby šikovně improvizuje a díky tomu si dokáže vždycky poradit. Pohodová záležitost založená na situačním humoru. (19.08.2011)

60% - Pár scén bylo vysloveně povedených, ale nesmál jsem se tolik, kolik jsem čekal. O moc jiného, než smích nebo alespoň pobavený úsměv, v komedii nejde. Obzvlášť v tomto filmu se nedalo hovořit o nějakém propracovaném ději, ten stavěl vysloveně na legračních eskapádách hlavních hrdinů. Bohužel mě neoslovily... (19.01.2008)

Nevím proč jsem od tohoto filmu čekala spíš typickou francouzskou crazzy komedii. Tak jsem první čtvrtinu filmu stále čekala, kdy už to přijde. Nejspíš bych si to jinak užila bez těchto pocitů. Na druhé straně mi v některých místech připadalo, že děj tancuje na místě - velmi zdlouhavé sušení svršků v lese a podobně... Ale nakonec to vůbec není špatné, vojáci vmanipulovaní do hrdinských činů, velmi odlehčený pohled na velmi těžké chvilky v dějinách Francie. (29.06.2010)

Spíše by mne zajímalo, kam se poděla tvůrčí invence, výrazní charismatičtí herci a hlavně humor pro soudobé francouzské komedie typický... V návaznosti na svůj předchozí koment (Naděje a sláva, 1987) mohu pokračovat, že nejen válka očima dítěte, ale i druhá světová jako tematické pozadí pro situační komedii bývá pro tvůrce oblíbeným námětem daleko víc, než se na první pohled zdá. Hodně jsem se bavil u Velkého flámu, který ve svižném tempu po všech stránkách skvěle frčí od začátku do konce, případně i u černobílého Nikdo nic neví či komornějšího Napříč Paříží. Ale Sedmou rotu vnímám jako velice slabý odvar, který u mne příliš nezafungoval, připadal po většinu času jen málo zábavný a neměl v sobě ani trochu napětí. Hlavní hrdinové se hodinu a půl courají lesem od ničeho k ničemu, aby mne chvíli alespoň trochu potěšili u projížďky s postarším vesničanem na dřevěném vozíku, opravdu pobavili ve vtipné scéně s koupaním v jezírku, jindy zase naštvali svými nestoudnými hody na hřbitově. Největším přínosem pro mne zůstalo seznámení se s dalším režisérem a scenáristou v jedné osobě... ač byl-li Robert Lamoureux skutečně takovým průkopníkem francouzského kabaretu a komedie na jevišti v oblasti herecké i režijní, jak se píše v jeho zdejší biografii, o to víc mi k němu nesedí tenhle dost mizerný filmový produkt, kterému navíc ještě v hlavní roli vévodí úplně nemožný Jean Lefebvre (pro mne snesitelný většinou tak v epizodních rolích). 40% (14.07.2020)