Monsieur Hire
Monsieur Hire
Monsieur Hire
Monsieur Hire
Režie:
Patrice LeconteKamera:
Denis LenoirHudba:
Michael NymanHrají:
Michel Blanc, Sandrine Bonnaire, André Wilms, Cristiana Réali, Bernard Soufflet, Philippe Dormoy, Luc ThuillierObsahy(1)
Drama osamělého člověka, který se svým způsobem odlišuje od svého okolí a lidé ho tedy nemají rádi. Když je ve městě zavražděna mladá dívka, podezření padá na něho. Nedokazuje svou nevinnost, neuvědomuje si vážnost svého postavení. Je zcela zaujat pozorováníme dívky, která bydlí v protějším bytě, vášnivě se do ní zamiluje a je ochoten obětovat vše za její náklonnost... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (37)
Mr. Enšpígl napsal: "Čím víc přijmeš nenápadnost tohoto filmu, tím víc si na konci uvědomíš jeho obrovskou sílu". Súhlasím s ním, pričom buď som rovnako nepochopil vážnosť situácie ako hlavná postava, alebo ma len samotný snímok nezastihol v "správnej nálade". "Pán Hire" je totiž tak, ako píše užívateľ "misterz", dejovo nevýrazným počinom, pričom ja len dodám, že v prípade absencie zásahu do emocionálnej zložky, len ťažko dosiahne to, o čo sa od počiatku pokúša. Ja nakoniec tú tretiu hviezdu dám, no narovinu poviem, že som čakal ďaleko viac. A to najmä od kriminálnej zložky, keďže toto je skôr romantická dráma s prekvapivým, thriller záverom. ()
Michael Nyman se z talentu stal hvězdou, kromě jiného také proto, že i takováhle hudba se může stát filmovou, ba dokonce, že se k němu může i skvěle hodit. Sám Monsieur Hire, který si s libostí Nymana často přehrává, je temnou postavou ani ne proto, jak se chová a co dělá, ale proto, že neznáme ani píď jeho minulosti. Ale ostatně tu neznáme u nikoho. Známe jen obrysy budoucnosti načtávané a do skicáku přítomnosti. Když se M. Hireovi tyto obrysy pokřiví a propletou, pak ví, že už nemá co ztratit. Vsadil vše na jednu karta a ta mu nevyšla. Film má dvě části: ta první, kdy ještě karta nedopadla na hrací stůl, se mi líbila více. Pozn.: Zajímalo by mě, zda by to fungovalo, kdyby všichni herci byli opačného pohlaví. ()
Patrici Lecontovi se podařilo úžasně přenést na plátno celou škálu emocí od osamělosti pana Hira, přes jeho posedlost krásnou dívkou od naproti ale i třeba rozpustilost Sandrine Bonnaire. Ale hlavně - on dokázal přenést z plátna na mně i fyzické vnímání doteků - například když ve scéně na boxu pan Hire lehce přejíždí po ruce Alice - to mi normálně přejížděl mráz po zádech. Krásný a smutný film, jehož atmosféru pomáhala dotvořit také hudba M. Nymana. ()
Zpočátku se Pan Hire jeví jako klasická detektivka v hlavní roli se samotářským komisařem, půvabnou dívkou a studeným nesympatickým podivínem, který, jak se zdá, má co skrývat. Poetická první půle si však s veškerými dohady obecenstva navyklého na šablonovitá schémata detektivek příliš netyká - režisér s nesmírným gustem nechává diváka tápat v koláži minimalistických ponurých obrazů a nejasných, krátkých dialogů. Hlavní aktéři příběhu nejsou obyčejní lidé a nezažívají obyčejné pocity, a tak neustále mají čím překvapovat, a to i během napínavého a vkusně vygradovaného finále. Po všech ohledech velmi působivý film. ()
Představte si, že ležíte na pláži, od moře vane příjemný větřík, sluníčko svítí tak akorát a vám je tak mile ospalo. Najednou od moře zafouká vítr silněji a první vlna vám slaně zamokří nohy. A než se nadějete, je tady bouře, která nemá obdoby. Najednou se ocitáte v oku hurikánu, který s vámi cloumá na všechny strany a vy vůbec netušíte, kdy a jestli vůbec vás vyvrhne. Přesně takhle působí tento prazvláštní film. Nejdříve unyle a odtažitě a najednou vás zahltí takovými informacemi, že je vůbec nejste schopni v tom zběsilém tempu zpracovávat. ()
Reklama