Sexmise

Kvalita a nadčasovost čas od času vznikají tam a tehdy, kde bychom to nečekali ani v nejrůžovějších snech. V tomto případě v pogdaňském Polsku osmdesátých let. Některá jména (Lukaszewicz, Stuhr, Stryjkówna) jsou u nás známa z jiných polských filmů slavnějších polských režisérů, ale ve svém souhrnu to reprezentuje kapky v moři. Na první pohled zcela nevinná crazykomedie je ve skutečnosti usměvavě nesmlouvavou satirou, která si šťastně střílí z obou pohlaví zhruba stejně, i když dobírání si zuřivých sufražetek - žen s mužským srdcem - má přece jen viditelný přesah. Zvlášť humorně působí kompetenční spory mezi policejním a výzkumným útvarem partenogenetického pouzeženského státu, za nimiž bez větších potíží vytušíme nesnáze neplánovaného chaosu plánované ekonomiky komunistického Polska. Typickou mužskou jízlivost skrývá i objev, že první žena je vlastně mužem a hlavním motivem její vedoucí úlohy je touha uhájit život. Přímo dojemně působí i halasná urputnost protimužské propagandy nebo objevy pohlavních funkcí ženského těla po útěku z vědomě uzavíraného dolu. Při všech těch scénách se vybavují trsy asociací na komunistickou éru s jejími neudržitelnými tabu, autocenzurami a dalším ideovým a hodnotovým harampádím. Návrat mužů-"lulánkových" nemluvňat v závěrečných sekvencích vyznívá do recese, která je blízká i českému humoru. Velkorysá výprava a nápaditý, hravý scénář obohacený o invenční režijní domýšlení vytvořily opravdu nezapomenutelnou komedii, která by měla být ordinována jako protijed všem fanatikům obou pohlaví. A pro ty ostatní by měla být vždy dostupná jako lék-elixír pro případ obtížnějších životních situací. Lék nad všechny dryáky. Takové je skutečné umění s velkým U. (12.09.2007)

Pamätám si na rozruch, ktorý spôsobilo uvedenie Sexmisie v našich kinách. Nečudo, veď veľmi rýchlo sa rozkríklo, že vo filme je vidieť "všetko" slovom "všetko" a to bol signál aj pre tých, ktorí ani poriadne nevedeli, kde sa kino nachádza. Dnes je celý ten rozruch smiešnejší a neuveriteľnejší ako celá Sexmisia. Dnešná mladá generácia určite nie je schopná pochopiť Sexmisiu inak, než ako nie príliš vydarený sci-fi film s málo nosnou hlavnou myšlienkou. Málokto sa však aj dnes pri sledovaní Sexmisie naštve, pretože film je úsmevný a preto mu neutrálne tri hviezdičky patria. (22.09.2020)

Tenhle snímek má pro mne velmi vážný podtext (nevím, jak pro ostatní, i když hlavním tahounem filmu je komediální bezmyšlenkovno, jistě) a začal jsem to zjišťovat poměrně nedávno. Pod velmi slabým nánosem "co by kdyby byly jen baby" se srývá velice inteligentní, jemná a promyšlená stavba příběhu, který jednak ironizuje tehdejší Polsko ("PŘIPADÁ MI, JAKO KDYBY MĚ VYLUČOVALI Z PIONÝRA") a hlavně cíleně vtipně ukazuje, že jakýkoliv absolutismus je špatný - i já prostě věřím tomu, že kdyby vládly ženy, nenávist, kariérismus i války by tady byly. Přidejte půvabné triky a erotický náboj (na Polsko v roce 1984!) velice zajímavý. Proti kráse polských žen nic zásdaního nemám, stačilo mi, že Bozena Stryjkówna byla přímo k nakousnutí. Také bych "vyučoval." -CO JE TO? -TO JE ŽIVOT. (04.04.2005)

Je pár filmů, kde konec je tak překvapivý a šokující, že staví všechno, co bylo předtím řečeno, do úplně jiného světla, a Sexmise je jedním z nich. Určitě taky není mnoho filmů, které by v tak ideálním poměru míchaly humor, napětí a myšlenku. Použití slova sex v názvu bylo v 80. letech a v socialistické zemi hodně odvážné a provokativní. A Koperník stejně byla žena. (08.12.2006)

Sexmise do našich kin zavítala ještě před nástupem Gorbačova k moci a dlouho předtím, než jeho perestrojka pomohla uvolnit kulturní atmosféru i u nás. K povolování otěží docházelo totiž dosti váhavě a ze strany státní moci s krajní nechutí a významnější změny přišly až v posledních dvou letech existence režimu. Dnes už se dá jen těžko vysvětlit, jaké oživení v programu českých film Sexmise svého času představovala. V tehdejší oficiální prudérii byla decentní nahota polských krásek přímo gejzírem erotiky, což se v dnešní době zdá úsměvné. Především ale obecenstvo snadno dešifrovalo filmový scénář jako podobenství diktatury reálného socialismu. Získat lístky na Sexmisi byl v polovině 80. let hodně velký oříšek a kdo ji neviděl, jako by nebyl. Kdo je dnes zlákaný titulem slibujícím pikantní podívanou, bude zklamaný, ale jako komedie nic neztratila na svém půvabu a dá se považovat za jízlivou satiru na radikální feminismus. Jerzy Stuhr v roli plebejského mužského šovinisty si získal u českého publika obrovskou popularitu a nejinak tomu bylo i v Polsku. Celkový dojem: 90 %. (17.01.2014)