Kukačka

* * * * 1/2. Kukuška je tragikomický příběh o tom, jak si lidé nerozumí a jak si při tom rozumět potřebují. Rus, fin a laponka v tomto filmu se navzájem nikdy zcela nepochopí. Nesrozumitelnou jim zůstává nejen řeč, ale rovněž usilí a cíle druhých. Jejich nedorozumění je více než komické. Je rovněž také dojemné. "Bolševik", "fašista - intelektuál" a "přírodní žena" se střetávají, aby si navzájem pomohli, protože nemají na výběr. - Sveráz národního lovu jsem považovala za netradiční komedii a rozhodně ji nezatracuji. Tímto filmem však Alexandr Rogožkin ukázal, že má na víc. (26.01.2004)

Кукушка je pro mě osobně dost netradiční film. Původně jsem se na něj chtěl podívat hlavně z důvodu 3 jazykových "dialogů". Jenže ono to nebylo jen střet jazyků, ale i 3 dost odlišných kultur, národností. Přírodní laponská dívka Anna/Кукушка, která touží po muži; intelektuální finský ostřelovač Veiko, který už má všech těch nesmyslných bojů pokrk a neuznává ideologie (jemu je přisouzen fašismus); a ruský voják Ivan, který naopak vyznává sobě přisouzenou ideologii (komunismus) a je ochoten ji prosadit bojem. Snaha dorozumět se, působí opravdu komicky, ač potom skoro způsobí tragédii. To vyvolávání duše zpět sice působí trochu rozpačitě (zvlášť když to zranění bylo mnohem vážnější než vypadalo), ale člověk to překousne. Ten samotný závěr s těmi...2 novými postavami vyzní sice úsměvně, ale trochu mi tam přebývá. Jsem lehce zklamán, těšil jsem se, že budu moct rozdat plný počet *. Ale ještě si dám někdy repete, třeba zvýším hodnocení ;-). (04.06.2008)

”Slyšel jsem, jak pod ním sténáš ... Chtěl jsem tě zabít ... Přivedla jsi mě zpátky k životu ...” Tři lidé, opuštěni v pustině, dva muži, vlastními lidmi odsouzeni k smrti, hrdá žena, prosta jakýchkoliv předsudků. Biblické zmatení jazyků je překonáno. Všichni toužíme jen obyčejně přežít, jakékoliv nesmyslné ideje, které život berou, ponenáhlu ztrácejí svou důležitost. Příběh o prostých věcech života, zasazený do krutě malebné severské krajiny, nasnímané mistrovskou kamerou. Challenge Tour – duben 2015. (13.04.2015)

Strašně ukecanej film a přitom tam mleli o voze a o koze, protože nikdo nikomu pořádně nerozuměl. Jenže i přes zdánlivě nesmyslný dialogy jsem měl nakonec pocit, že se celá trojice hlavních představitelů veze na stejný vlně a ten pocit mi zůstal i přes závěrečný tragikomický vyznění. A o to vlastně šlo. Kukushka sice nebyla úplně muj šálek kávy, ale i přesto ten čas nepovažuju za promarněnej. 60% (24.07.2012)

Obsahově krásně lyrické, poetické, plné jemného a inteligentního humoru i úsporně načrtnutých postav. Ústřední trojúhelník je sehraný velice uvěřitelně a chemie mezi Rusem-Finem-Laponkou funguje na jedničku. Neodmyslitelné lyrizující celky a důraz na přírodu už k ruskému pojetí potažmo k Rogožkinovi patří, podobně jako povinná sauna a skvělý naivka Ville Haapasalo. Malinkatým zádrhelem Kukušky je formální stránka, která je především v závěru dost neutříděná a díky metafyzické scéně lákání duše zpět do těla působí malinko křečovitým dojmem. Stejně tak zasazení závěrečné pointy mi do jinak velmi autentického příběhu úplně nesedělo. Pokud z větší částí působí Kukuška jako nebroušený drahokam, plný syrovosti a nesouvislých dialogů, její vyvrcholení vnáší do hry možná až trochu příliš schematický element. Přesto jsem se skvěle bavil, protože tenhle rozmarný příběh o lidech, válce a přírodě prostě oplývá jemnou poezií, která mě oslovuje. (29.01.2007)