Strážci Galaxie Vol. 2

„You're like Mary Poppins.“ Zejména během prostřední části víc soap než space opera, ale posun k rodinným hodnotám mi po jedničce, končící založením „rodiny“, přijde jako logický vývoj. Tvůrci si ve skutečnosti připravují půdu pro emocionálně silné finále a většinu motivů zdánlivě zdržujících vyprávění dříve či později smysluplně zapojí do hry (dopředu např. víme, že malého Groota fakt není radno pověřovat důležitými úkoly). Vyprávění o nespokojených rodičích (skutečných i náhradních) a nešťastných dětech zároveň souzní s nostalgickým tónem filmu, který pravou kvalitu hledá (a nachází) prostřednictvím songů a popkulturních odkazů v minulosti (stejně jako mnohé současné hollywoodské filmy, okouzlené osmdesátkovou estetikou). Moderní a egoistické řešení à la Minecraft (vytvořit si svůj vlastní svět) nezabírá. Hledání místa, kde se budete cítit dobře (nakonec se pochopitelně ukáže, že nezáleží na místě, ale na lidech), tvoří hlavní dějovou linku navenek epizodického, ve skutečnosti oproti jedničce (kde všechno držel pohromadě jeden MacGuffin) poměrně semknutého vyprávění. Lépe například funguje organizace syžetu pomocí písniček z Peterovy kazety, resp. možnosti/nemožnosti jejich poslechu. Film je samozřejmě nejzábavnější, když se vážně nebere a své pohrdání konvencemi superhrdinských megafilům nám dává ostentativně najevo (úvodní a z celého filmu nejvtipnější akční sekvence, kdy samotnou akci vlastně nevidíme). Gunn opět zkouší, jakými způsoby lze pojmout masivní akční scénu, aby nebyla zaměnitelná. Jen k tomu měl o něco vyšší rozpočet, takže se mohl vyřádit ještě víc (několik scén otevřeně odkazuje ke starým videohrám – Space Invaders, Galaga, Pac-Man –, nechybí vesmírná variace slavné náletové scény z Na sever severozápadní linkou, do velkolepého akčního vyvrcholení je zakomponované cameo Davida Hasselhoffa a narážka na Mary Poppins). Strážci Galaxie Vol. 2 jsou našlapaným letním blockbusterem, který si díky akčním scénám, soundtracku a nezaměnitelným hrdinům zachovává dost osobitosti, aby dokázal mezi mnoha a mnoha dalšími komiksovými filmy zaujmout a abyste mu odpustil větší předvídatelnost a občasnou ztrátu tempa. 80% (06.05.2017)

Dal jsem si teď nakoukávací kolečko blockbusterových restů a po sérii neskonale nudných, stopáží přefouklých a emočně splasklých balónů je tenhle barevnej overkill jako dávka euforického fetu. Gunn by nemusel tolik tlačit na pilu s vtipem, který mu často bouchne o vteřinu vedle, ale popravdě mě tahle překvapivě citlivá storka o nedokonalosti otcovství i přátelství táhla za čumák od první vteřiny. Marvelu se nejvíc daří polidštit figury, které mají k humanitě nejdál. Ke Guardians jsem přilnul do té míry, že si tentokrát odpustím držkování. Dali mi to, co mi na plátně letos chybí – zábavu a pocit, že mi na digitální vřavě záleží. Prostě že po terabajty kalkulací jede magnetická páska něčeho opravdového. Father issues za dvě stě mega už dlouho nebyly tak roztomile ošuntělé. (30.09.2017)

Povedlo se. Pravda, jakmile se postava Kurta Russella představí, přijdou alespoň trochu znalí diváci o jedno překvapení, ale ne že by to nějak zvlášť vadilo - ono totiž těch překvapení ještě docela dost zbývá. Strážcům Galaxie jde opět hlavně o zábavu, kterou tentokrát míchají s působivými osobními příběhy a během finále i s uvěřitelnými emocemi, a díky tomu má člověk pocit, že se nedívá jen na obyčejnou dvojku, ve které musí být nutně všeho víc, ale prostě na dobrý film. Ačkoliv je to pro někoho možná samozřejmost, vyzdvihl bych kromě scénáře také triky, které opět neuvěřitelně omladily jednoho herce, a opět skvělý výběr písní - na scénu s My Sweet Lord od George Harrisona bych se mohl dívat asi pořád. (08.05.2017)

Neskutečná zábava od začátku do ... ano, dá se říct, že do konce. Tam trochu stříkly emoce, nicméně humorná tečka to zakončila. Hlášky, skvělá akce, vtípky, vesmírné bitvy a odkazy na osmdesátkový seriál mě spolehlivě odrovnávaly, i když jsem občas cítila, že to už sklouzává k přehnanosti. Ovšem ne ze všeho jsem byla tak odvařená. Nepochopila jsem to "zahradničení" Petrova tatíka s egem velkým jako planeta. S následky jeho sázení si filmaři moc neporadili a podle mě to hodně špatně zpracovali. Celkový dojem z filmu je ale výborný. Určitě se s jedničkou dá hrdě rovnat a v porovnání s ní v ničem nezaostává. Malá rada - nezvedejte se hned při prvních titulcích. Přijdete o bonusy. (07.05.2017)

Opět parádní zábava jedoucí na stejné vlně jako jednička. Drax je o hodně vtipnější a v podstatě si krade film pro sebe. S kamennym ksichtem cedí nejujetější hlášky a pokaždé je to sranda. Chris Pratt je taky furt cool a potvrzuje, že je asi nejzábavnější herec současnosti. Momenty jako "I'm gonna build some weird shit" umí prodat, jako nikdo jinej. Nejlepší na téhle sérii je, že si můžou vymyslet v podstatě cokoliv. Záporák, kterej je planeta. Rasa zlatých lidí s videoherníma stíhačkama, nebo scéna kde se hledá izolepa. Vše je dovoleno a James Gunn toho umí využít. Malinkej Groot byl megaroztomilej. A finální titulky se taky moc povedly. (13.05.2017)