Strážci Galaxie Vol. 2

Ten večer mi zkurvilo více věcí. Budu teď asi nepatrně pejorativní a expresivní, abych dostatečně zřetelně vyjádřil své spravedlivé rozhořčení, tudíž Svazy katolických matek a Klubíky bigotních šosáků okamžitě přestanou číst a potáhnou raději do piče. Dvakrát v životě jsem neuváženě nasmrkal jedné paní do gramofonu a teď za to krutě platím. Mně i oběma mým antikoncepčním selháním se jednička děsně líbila, taxme ve stejné sestavě vyrazili i na dvojku. Satanžel jsme se nemohli dočkat, až to budou hrát v jediném poctivém, nebanditském kině s lidskou tváří, naprosto srovnatelně komfortním, které tu ještě tak tak skomírá po ryze monopolním nájezdu dvou holandských Cinezmrdů, jeden bez dvou z Amsterdamu, druhý za dvacet z Rotterdamu, majitel tentýž, 90 procent trhu, antimonopolní úřad na to jebe. Kurvy jedny, amorálně hrabivé. Takoví dárci orgánů mají totiž zpravidla v kině žízeň. Jednou jsem se kdysi pokoušel vstoupit do sálu s igelitkou z Tesca, kde jsem měl ilegální kontraband v podobě 2l (slovy „dvou litrů“) Fanty za 19 Kč (slovy „devatenáct korun českých“), vrhlo se na mě hned u vchodu komando sveřepých uvaděčů, vyrvalo mi ji z ruky s tím, že mi ji vrátí na konci školního roku, a velitel už si skoro nasazoval gumové rukavice na prohlídku tělesných otvorů, jestli náhodou ještě někde nepašuju další dvoulitrovku. Plival jsem kolem sebe a okázale pičoval na všechny strany, ale bylo mi to platné jako downovi učebnice astrofyziky, a málem na mě zavolali policajty. Podobně potupnou proceduru jsem před svými vyživovacími povinnostmi podstoupit nehodlal, abych jim šel příkladem, a tak jsem se uvolil nezřízeně utrácet v cinezkurvysynském baru. „Ale jen střední, kurva,“ říkám jim výchovně, „zase byste chodili furt chcát a měli z filmu hovno!“. „Máte naprostou pravdu, pane otče!“ odpověděly unisono mé dokonale edukované celoživotní starosti. Ale co se nestalo! Ta úděsně milá slečna u pultu, která se patrně právě překvalifikovávala z hajzlbáby na nejpomalejší ťukačku do pokladního terminálu ve střední Evropě, a proto jsme se ve frontě o třech lidech ani chvíli neotravovali asi třicet minut, mi po objednání dvou středních (0,75 l) Fant nabídla krutohustě výhodný buzi-nes, a sice jestli prý nechci velkou (1 l), je to prý jen o deset korun dražší a budu toho mít víc. Po rychlé konzultaci se svou židovskou kalkulačkou jsem nemohl jinak, než nadšeně souhlasit. Boží, to jsou ale v těch kinech altruisté a filantropové, co se snaží jednomu tak bezelstně ušetřit, až mu zbyde ještě i na přízeň žen a luxusní předměty! A pak to přišlo. 75 (slovy „sedmdesát pět“) korun za jeden litr močoviny z postmixu, ověřená nákupka tohohle svinstva - 8 Kč včetně DPH. NOTYPYČO!!! Opravdu nejde o nějakých posraných 75 kulí, ale o princip a nemožnost jiné volby! Stoprocentní zisk by byl ještě vysrkatelný, 200 procent na procezení něčeho o pojebaných zlodějských hovadech mezi zuby, ale skoro 1000 procent marže na pančovaném svinstvu, to by si snad nelajsli ani Lehmanovic bratři v nejlepší formě, ani v pětihvězdičkovém hotelu v centru Kurvy stověžaté. Po letmém nahlédnutí do účetních závěrek těhle pamrdů zjistíte, že rock co rock vykazují čistých 10 mega jen za prodej občerstvení. A proč? Protože každý návštěvník je prostě odsouzen k dilematu - buď být debil a cvaknout nějakému otylému holandskému amorálnímu zmrdovi jachtičku, nebo mít žízeň. A moc možností jít do jiného kina, než k evidentním monopolním zlodějům, už nezůstalo. (Ostatní naprosto neziskové pochutiny a pro ty chudáky totálně likvidační ceny lístků rozeberu záhy v rozsáhlejším textu.) Takže jsme se usadili, fuckani usrkli a nesměle se zeptali: „Pane otče, smíme promluvit?“ „Povoleno, když to musí být,“ odvětil jsem dobrosrdečně, „ale buďte struční, výstižní a jděte rovnou k jádru věci!“ „Pane otče, pokorně prosíme za prominutí, ale my to patrně nadále požívat nebudeme. Je to totiž, a odpusťte nám to poněkud expresivní vyjádření a prostořekost, mimořádně odporné.“ „Smradi nevděční,“ utrousil jsem nasraně a začal vytahovat z kalhot řemen. Avšak abych byl sice přísný, ale spravedlivý, před výkonem trestu jsem ochutnal. A vskutku, opravdovou Fantu to nevidělo ani v tom třicetiminutovém martýriu pomrdaných reklam, kterým vás před každým filmem úplně zadarmo!!! bez skrupulí nakrmí, a chutnalo to jako chcanky bezdomovce s akutním zánětem močových cest, co měsíc nežral nic jiného než enormně chemicky ošetřované pomerančové slupky. Ale nekupte to za ty prachy a tak výhodně! No co vám budu povídat, všechno mě to otrávilo natolik, že málem byla narušena má pověstná objektivita při posuzování díla samotného. Ono je totiž těžké vychutnat si film, když v hubě máte pachuť předražené koňské moči a půl hodiny před samotným začátkem vás ještě nějaký vypičenec za židovských 170 korun svévolně terorizuje až nehumánními Impulzovými a dalšími komerčními audiovizuálními zvěrstvy. Sebeovládnu se však, a ač okolnosti kulturního prožitku hodnotím smradlavým žluklým odpadem v osidlech Cinezabijáka filmů, Vol. 2 má naprosto fantastickou úvodní titulkovou scénu, Taclík, zmutovaná mývaloliška, loupežníci z Mrazíka, mimigrůt i ten tupoň a neherec Bautista jsou opět homixově nekonvenční a vtipní, Kurt šarmantní, a než na vás závěrem jako z Assvenžrů vykydají tunu odporného patosu a kýčovitých rodinných hovnot, což vám podruhé zkurví den, je to stejně dobé jako dokonalá Vol. 1. Půjdu ale oproti ní dolů jen o jednu, protože jsem si trochu spravil náladu, když jsem zbytkem toho předraženého žlutého travexu těm nezištným dobrákům s gustem pořádně polil sedačky a udělal kolem řádný bordel. Ano, byl jsem to já, řada 10, místa 14-15-16. Velmi doufám, že vás zvýšené náklady na uklízečku kompletně zruinují a dostanou šanci rozumně!!! prosperovat divácky přátelské, neparazitní a nemonopolní kinematografy. (10.05.2017) (méně) (více)