Hrdina

Hodně Kýčovité, hodně zmatečné, a některé Litací scény postrádají tempo Tygra a Draka, protože hrdina prostě skočí... a letí... a letí a letí a pak teprve se střetne s protivníkem a většinou ho mine :) ale vímn, že v kině mě to bavilo, hudba je krásná, a při všech Kaligrafických scénácjh se, cítil podivné mrazení v zádech. Jeden by nevěřil, jak napínavě se dá natočit psaní znaku. (20.02.2006)

Hrdina není obyčejný film, není to ani úplně klasický bojový film, je to přímo BÁSEŇ, nádherná a okouzlující báseň. U takových filmů se nelze pozastavovat nad fyzikálními zákony, nebo si stěžovat na trochu tenčí scénář, člověk se musí poddat a nechat se očarovat jak orgastickou formou, tak povznášejícím obsahem a věřte mi, jde to snadno. Barevný koncert okvětních lístků, souboje v mysli, tisíce letících šípů, podstata boje s mečem odhalitelná skrze kaligrafii - jak nadpozemsky krásné? Až mi to bere dech. Hrdina je jeden z nejlepších, resp. dost možná úplně nejlepší film o bojovém umění. Poskytuje doslova nezapomenutelný zážitek a to nejen díky své vizuální stránce, která v okolí svého žánru nemá konkurenci... "Proč jsi můj meč neodrazil? Jen tak jsem tě mohl přesvědčit" (jen doufám, že já jsem vás dokázal o kvalitách tohoto uměleckého díla přesvědčit, aniž by bylo nutné mě propíchnout mečem). 10/10 (04.09.2008)

Překvapivě pro mě je asi největší slabinou filmu tolik oslavovaná vizuální stránka, která funguje pouze ve statických a zpomalených záběrech, během bojů na sebe totiž až nepříjemně strhávají pozornost hodně nedokonalé počítačové efekty (kapky vody, šípy, listy) a stejně tak nepovedené wire-fu, kde sice není lana přímo vidět, ale dle pohupování hrdinů je zcela jasné, že tam jsou. Každopádně lepší než drátem do voka! (07.11.2009)

Uhrančivý snímek, který spojuje poklidně plynoucí (tempem takřka harmonickou) orientální legendu o vzniku jednotné Číny a strhující vizuální styl ala Matrix. Narozdíl od efektní západní produkce jsou však bojové scény pouze jednou z mnoha složek a boj v příběhu má více rovin. Nejedná se o smrtící balet, v němž hrdina potírá zlo, nýbrž o jakýsi druh duchovního dialogu, v němž jsou zbraně jen prostředkem poznání, že nejmocnější zbraň je žádná zbraň. Zhang podal svůj snímek po výtvarné stránce naprosto strhujícím způsobem, emoce se spíše než v myticky strnulých postavách zračí v barvách a živlech (oheň, voda, vzduch i zem jakoby vyadřovaly pocity za hrdiny). Velmi se mi zamlouvá "jing-jangové " ladění příběhu, kdy zlo i dobro jsou neoddělitelně spjaty ve "Svět" a hrdina není tím, kdo ve jménu dobra porazí zlo, ale tím, kdo pochopí Svět a podstoupí oběť. Hrdina svým celkovým laděním a atmosférou sugeruje orientálně vyrovnaného ducha a precizní hrou se symboly se řadí mezi snímky, které nejsou jen záležitostí rychlého meče, ale i záležitostí myšlenky. Škoda, že ta se po přehnaně přímočarém úvodu příliš uzlí v retrospektivách a verzích minulých dějů, ale její pointa přichází přesně včas a vyznívá právě tak, jak vyznít má... Jasně a nepodbízivě. Byť je tedy Hrdina v některých aspektech velice západním filmem (místy možná trochu porušil dobrou míru), celkovým vyzněním je velice exotický a východní... A rád se k němu za čas zase vrátím. (06.04.2004)

Poprvé viděno v kině - zážitek doslova uhrančivý. I při druhém zhlédnutí se dostavilo mrazení v zádech. Na druhou stranu se ale také odhalily jednoduché dialogy, jistá prvoplánovost a ideologický podtext. Třetí projekci tedy pravděpodobně omezím pouze na momenty, ve kterých je v hlavní úloze choreografie a která z Yimouova filmu vytváří magicky barevné akvárium, kde kolem sebe tančí dvě Bojovnice... (07.07.2008)