Most špiónů

Štefanova cesta kanalizační rourou směr žumpa neutěšeně pokračuje a po Válečném koni přichází s Válečným Henksem, dalším patetickým a kýčovitým cajdákem, který nepokrytě přejmenovává geopolitické klima druhé poloviny minulého století na Teplou válku. Natočeno je to sice opravdu mistrně, v intencích známého režisérova puntičkářství je dokonale retro snad i ten žlutý chrchel dobového kuřáka cigaret bez filtru uprostřed Unter den Linden a vynikající herci přesvědčivě hrají přesně takové kokoty, jaké jim slaďoučce idiotský scénář dávno vyčpělých židích bratrů diktuje, avšak výsledkem je jen kurevsky předražená, sračkovitě kýčovitá telenovela a lekce pokrouceného homodějepisu pro tlusté a hloupé americké děti a jejich stejně těžkotonážní maminky, kterým se dozajista bude ze všeho toho sterilně klišovitého dobrodružství chvět napětím vole. Štefanova stařecká demence tu pak vrcholí úchylováním se k těm nejlacinějším ekvádorským televizním trikům. Například u scény, kdy se na jako vždy páprdovitého Tomáše ve vlaku nejprve nehezky mračí perfektně padesátkově vystylizovaná padesátka, načež se na něj v závěru řiťoryvně usmívá, jsem měl dost problém udržet v sobě večerní menu. Celý film jsem marně doufal, že se odněkud vyřítí ve svém časoautě Márty Mekfláj a pošle je všechny do piče, čímž by ukázal, že tu hromadu plesnivých máršmelousů a žluklého popkornu nemysleli až tak vážně, a třeba by z toho udělal i snesitelnou komedii. Ale ani hovno. Takže poslední šance, Štefane! Buď seber do artritické hrsti zbytky chcípající invence, dokud ještě Herysn udrží bič, nebo už konečně odpal na Floridu hrát bingo. (02.01.2016)

Spielberg ve vrcholné formě. Tak jak to umí nejlépe - vyprávějící silný příběh, který dokáže rezonovat v téměř každém divákovi. Precizně natočené, excelentně zahrané, vzletně ozvučené (Newman standardně výborný, doplňuje přesně každou scénu, někdy komorní, někdy skoro hrdinský). V ději neexistuje ani jedno zaváhání, dramatičnost a gradace jednotlivých scén je na nejvyšší úrovni. Nečekejte ale další špionskou hru na kočku a myš jako to bylo předvedené v Mnichově. Ten byl přece jenom mnohem závažněji podaný a od toho se odvíjela i jeho tvrdost a menší přístupnost. Toto je naopak sice příběh z vrcholu studené války, jak je nám předáno hned úvodním textem, ale tu se chce poukázat hlavně na dobro v lidech, ne zlo. No a pak je tu taky ten fakt, že je to schválně celé velmi uvolněné a líbivé, přitom to ale neztrácí ze zřetele zachování dostatečného množství autenticity a dokonce to přes jistou přítomnost amerikanismu a patosu, protože Spielberg zůstane Spielbergem, po celou dobu zůstává nestranné. Film tak dokáže uvěřitelně vykreslit atmosféru a paranoii americké společnosti, která vedla mnohé lidi až k demokracii popírajícím postupům a k zaslepené nenávisti, s čímž po celou dobu bojuje postava Toma Hankse, stojící pevně na základech Ameriky v Ústavě a nehodlající dělat žádné kompromisy. Stejně tak je i postava Rudolfa Abela, nenáviděného sovětského špióna, ztvárněná velmi civilně a přesto díky výkonu Marka Rylance výrazně, znovu s důrazem na kladné rysy postavy, jeho loajálnost a taky přátelství s Donovanem. Svět je na pokraji 3SV, v Berlíně se staví zeď a všudypřítomné napětí se odráží v amerických školách, kde pouštějí dětem zajímavé instruktáže a přesto dokáže Spielberg s citem poukazovat na to, že nejdůležitější jsou jednotlivci, kteří se dokážou dohodnout mírumilovně. Nezavírá ale určitě oči ani před rozdíly mezi oběma částmi tohoto studeného, bipolárního světa, někdy jsou ukázány velmi zřetelně. Forma nezaostává, audiovizuální stránka filmu dodává potřebnou výpravnost a dobovou atmosféru, barevně je to stylizované výrazně do palet, odrážejících přesně prostředí a situaci scény. Stavba a kompozice některých scén je taktéž vskutku mistrovská. Zajímavý význam byl dán scénám, kdy Donovan jezdí vlakem/metrem. Na tak malém úseku dokáže Spielberg vyjádřit prakticky veškeré myšlenky a záměry filmu. Mírný problém může být, jak jsem už napsal výš, s jeho klasickým sentimentem a patosem, objevujícím se čas od času zřetelněji a v závěru za doprovodu vzletné hudby, ale na rozdíl od takového Válečného koně to tady nikdy nepřesáhlo míru únosnosti. A člověk si při konci jen řekl "Donovan si to zasloužil". Čistá a nanejvýš zábavná filmařina, na kterou bylo radost ty dvě hodiny a něco koukat. I zde tedy rozkaz - víc takových životopisných/historických filmů! 9/10 (01.03.2016)

Po slabém Lincolnovi a slabším Válečném koni Spielberg dokazuje že stále umí vyprávět zajímavé příběhy, které nejen že z filmařského hlediska obstojí, ale ukáží i poctivý kus historie, takže divák má i možnost se vzdělat. Na druhou stranu snižovat herecký projev dvojice Hanks/Rylance by bylo krajně neuctivé. Že Hanks hraje většinou soustředěně a na jedničku si člověk už tak nějak zvyknul, ale Mark Rylance je pro mě naprosto neznámé jméno. První hodina se mě hlavně i díky němu moc líbí. Poté se děj přesune do Východního Německa a tempo trošku opadne. Ke slovu přichází spíše vylíčení toho jak to asi v NDR v té době vypadalo. Budu se těšit na další setkání se Stevenem. 80% (01.02.2016)

Kdybych nevěděl, že to režíroval Spielberg, navrhoval bych aby to dali jemu. Most špionů má sice úžasnou první půlku avšak druhá přichází strašně o tempo. Lincoln byl nad rámec lepší což je smutné když jsem doufal, že Spieberg z toho vykřeše víc. Škoda druhé půlky, Hanks a Rylance jsou totiž fakt super. PS: To jak se Newman snažil kopírovat Williamse mě chvílema fakt unavovalo. (28.05.2017)

„VÝKON SPRAVEDLNOSTI JE NEJPEVNĚJŠÍM PILÍŘEM DOBRÉ VLÁDY.“ /// Když se z fráze jménem „Studená válka“ stane skutečnost… Tohle téma se mě na rozdíl od Lincolna dotýká, což k fajnový filmařině a bezchybným hercům přidávám další rozměr. Vlastně se tomu kromě tý profesornosti nedá nic vytknout. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Předek mi zůstal na zdi. 2.) Mám strach, že mě chytnou. 3.) Thx za titule „mark82“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (26.03.2016)