Fénix

"Žánrová hra, která je v jistých ohledech velmi jednoduchá a přímá, se ve Fénixovi postupně komplikuje. S tím, jak se Nelly pod vedením Johnnyho čím dál víc blíží svému dřívějšímu já, se například značně problematizuje původně jasně položená otázka filmového monstra. Nestává se jím Nelly až teď, při své přeměně v dokonale oblečenou a nalíčenou napodobeninu sebe sama? Odpovědí může být, že se ve skutečnosti stává jen monstrem jiného řádu – takovým, které neděsí prvoplánově svým zdeformovaným zevnějškem, ale naopak poněkud složitěji tím, co pod pečlivě vymodelovaným exteriérem skrývá." Recenze pro 25fps (01.04.2015)

Čakal som skutočne filmový zážitok, nakoľko recenzie sľubovali veľa a aj téma vyzerala byť skutočne nápaditá. Nakoniec to ale vychádza pre mňa ako okey film, ktorý má ale fantastický úvod a fantastický záver. Problém je však stred, kde miestami je človek prekvapený tým, ako postavy jednajú. Nelly je často až strašne naivná a občas by potrebovala poriadny preplesk, aby otvorila oči a videla realitu a Johnny je na tom podobne. Nechápem, ako ho niektoré veci absolútne nenapadli, no najviac, že má svoju ženu priamo pred sebou. Možno by si niektoré veci ešte rozmyslel, či je to správne vôbec povedať. Jediná postava, ktorá podľa mňa je výbornou je Lene, ktorá sa o Nelly skutočne postarala a chcela jej skutočne dať nový život, aký by si zaslúžila. Časti s ňou sú podľa mňa tie najlepšie a ako jediná podľa mňa vidí veci tak ako skutočne sú a je msutné, že Nelly to nie je schopná vidieť. Každopádne úvod a záver tento film naozaj vyťahujú, lebo sú to skutočne skvelé momenty, ktoré stojí za to vidieť. Najmä záverečnú scénku so "Speak Low." (07.10.2015)

„…A NOVÝ OBLIČEJ JE VÝHODA. BUDETE ÚPLNĚ NOVÝ ČLOVĚK…“ /// Pomalý, dramatický a jen tak jako mimochodem slibující, že na konci budete čumět. Aspoň teda já to tak bral, protože normálně se toho zase tolik neděje. Nelly má za sebou traumatizující zážitek a říkám si, jestli vona neměla s voperací ksichtu, podstoupit i voperaci mozku. Po 40ti minutách se zdá, že konečně to pomalý dramatický plynutí, kdy většinu času sledujeme dva herce, začne víc bavit. Ale vono to vlastně zase jen a jen slibuje překvapení. To se nakonec dostaví, bohužel nadšení necáká z obecenstva, nýbrž s osazenstva. Což plní účel dějovej, ale vůbec ne diváckej. Taková natažená historka, která se jistě mohla stát, ale který chybí silnější konec (kterej asi kniha má). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Román „Le Retour des cendres“, který v roce 1961 napsal Hubert Monteilhet, číst nebudu. 2.) Vrátila se mně stará a já ji nepoznal. 3.) Thx za titule „Clear“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (17.06.2015)

Kdo nezná každý milimetr těla své ženy, ten si ji nezaslouží.. Petzold nechá diváka celou dobu svádět boj mezi pocitem vykonstruovanosti a myšlenkou na podobenství o vytěsňování hříchů minulosti z myslí jednotlivců i celých národů (jakési anestetikum duše, jakkoliv nemožné). Cole Porter v němčině to začne, Billie Holiday ránou přímo do srdce ukončí. „Love is pure gold and time a thief, we´re late, darling, we´re late. The curtain descends, everything ends too soon, too soon…“ (01.06.2017)

Realita, uzavřená do osobitého dramatického světa s pravidly, na něž je možné přistoupit. Hezká práce s předlohou i s filmovým časem, úsporné hudební přízvuky, vyvážená vizuální stránka. Celkově veledůstojný výsledek s rysy výjimečného zážitku, který dobovému standardu utíká o třídu, i když více symbolické práce bych ocenil. To nejlepší, čemu (zatím?) dávám jen 4*. Kurt Weill a nádherně evropská verze Speak low. (20.02.2015)