Moře stromů

Další milý film ze známého japonského lesíku na úpatí Fudži, ve kterém bych si jednou taky moc moc rád zastanoval (s foťákem a se zpáteční letenkou ovšem). Časy se mění i tady. A tak se na místě, ve kterém se Japonci ještě nedávno mohli v klidu a soukromí věnovat své oblíbené národní kratochvíli, dnes už čím dál častěji motají i všelijací praštění gaidžinové a pomalu ho přeměňují na turistickou atrakci. Inu to je holt globalizace v praxi. Film má dvě dějové roviny - v jedné sledujeme komický čundr dvou ztracenců, kteří bloudí a bojují o holý život na pár hektarech lesa protkaného turistickými stezkami, pár kiláků od silnice. Do téhle taškařice pak občas vstupuje rovina druhá, v podobě melodramatických výjevů z předešlého života našeho gaidžina. Líbilo se mi, jak milouš McConaughey dobře zahrál studenočumákovitého profesorského technokrata a křehulka Watts zase zpruzenou zalkoholizovanou semetriku. A z mysteriózního a duchovně hřejivého rozuzlení mi je ještě teď krásně teplo u srdíčka, božínku. Jinak exteriéry se samozřejmě ani tentokrát nenatáčely v Aokigahaře, ale to je fuk, protože ve filmu přece nejde o nějaký blbý les, nýbrž o důležité poselství. A ono poselství zní: Když se chcete podříznout, řezejte si zápěstí podélně a ne příčně, vy trubky. A rozhodnete-li se pro nějaké fajnové pilule, zblajzněte je všechny naráz a zapijte kořalkou, to je pak na jistotu. (28.12.2016)

Konečne niečo zaujímavejšie od Santa. Najviac sa mi páčilo, ako bol celý príbeh okolo hlavného hrdinu vyskladaný. Ani k réžii či kamere nemám žiadne výhrady. Išlo tu vlastne o lásku dvoch ľudí, ktorá tu navyše nabrala veľmi reálne kontúry, proste niečo presne ako zo života. Keď sa človek o ňu nestará a berie ju za samozrejmosť, potom už je neskoro ľutovať... Škoda toho záveru, ktorý sa už preklenul do typicky trápneho smutno-romantického klišé. 70/100 (11.11.2016)

Zase jedno vyrovnávání se se ztrátou někoho blízkého. Tentokrát se čas zastavil pro Matthewa McConaugheyho. Zmatenost, žal, nechutenství, depresivní myšlenky, halucinace. Tři uznávaní herci, hustý les, ve kterém se dá zemřít i najít nová cesta, renomovaný Gus Van Sant za kamerou, přesto to úplně nevyšlo. Právě režisér obecně příliš v dávkování emocí nechybuje, tady mi ovšem všechna ta hloubka a rozjímání spíš vadily. On nikdy ve svých příbězích nechodil pro trochu té kontroverze úplně daleko, jenže tady se vyjma solidních hereckých výkonů nedá příliš čeho chytit. V Cannes se prý po projekci bučelo. Ani se moc nedivím. (05.09.2016)

Moře stromů je zvláštní, podmanivý a silný film, který ovšem není ani zdaleka pro každého. Každopádně možná trochu nadneseně by bylo tuto podívanou možné charakterizovat i jako téměř až hororové drama z Lesa sebevrahů, trefnější je nicméně určitě označení osudové vztahové drama, odehrávající se sice z valné části ve zmiňovaném japonském lese na úpatí hory Fudži, ale díky mnoha flashbackům se přesune divák i častokrát do Států, kde sleduje co vlastně předcházelo rozhodnutí ústřední postavy vydat se do těchto nejvýchodnějších končin. Otázkou pak zůstává, zdali si tam šel jen vyvětrat hlavu, či to se sebou skutečně ukončit, a i když je tedy nejspíš správně varianta B, tak tvůrci se do toho podle mě sami krapet zašmodrchali, což pak jen potvrdil úplný závěr, respektive pointa, která mi přišla sice překvapivá, zároveň ale i dost zbytečně teatrální a nevěrohodná. Důležité nicméně určitě je, že to má celé docela spád, pravidelné střídání epizod z Japonska a z Ameriky je funkční, oboje, i když každé jinak, působí emočně poměrně přesvědčivě a oboje má i své silné dramatické okamžiky, no a navrch tu pak film nabízí velice výraznou hereckou sestavu, samozřejmě na čele s Matthew McConaugheyem, který opět nezklamal a opět hraje jako ďas. Závěrem tak musím zopakovat, že se jedná o opravdu zvláštní filmový zážitek, zajímavě zpracovaný, disponující silným tématem, velice působivou atmosférou a parádním castingem, tudíž já jsem byl při závěrečných titulcích spokojen a upřímně mi ten film dokonce i uvízl v hlavě, na druhou stranu nicméně pochopím i mnoho diváků s názorem, že se u toho nudili a že je to nejednou přivedlo do rozpaků, jelikož i s těmito pocity jsem chvílemi bojoval. Slabé 3*. (14.11.2022)

Absolútne mystická atmosféra "lesa samovrahov" Aokigahara. Ale na celom tom mi vadil ten prílišný poetizmus, ktorý sa lesom vliekol rovnako ako ústredná dvojica Arthur & Takumi. Tie retrospektívne záblesky napokon celkom pekne uzavreli celý dejový rámec, no a magická bodka na záver to úplne zavŕšila. Film sa mi v podstate páčil, najmä svojim emocionálnym rozmerom, akurát si myslím, že potenciál lesu Aokigahara sa dal využiť ešte výraznejšie. (22.11.2016)