Moře stromů

Zase jedno vyrovnávání se se ztrátou někoho blízkého. Tentokrát se čas zastavil pro Matthewa McConaugheyho. Zmatenost, žal, nechutenství, depresivní myšlenky, halucinace. Tři uznávaní herci, hustý les, ve kterém se dá zemřít i najít nová cesta, renomovaný Gus Van Sant za kamerou, přesto to úplně nevyšlo. Právě režisér obecně příliš v dávkování emocí nechybuje, tady mi ovšem všechna ta hloubka a rozjímání spíš vadily. On nikdy ve svých příbězích nechodil pro trochu té kontroverze úplně daleko, jenže tady se vyjma solidních hereckých výkonů nedá příliš čeho chytit. V Cannes se prý po projekci bučelo. Ani se moc nedivím. (05.09.2016)

zhruba hodinu je Moře stromů děsná nuda. Ztrápený McConaughey přijíždí do Japonska, vleze do lesa a potká ztraceného a hladového Kena Watanabeho.kterému se rozhodne pomoci a během toho začne rozjímat a vzpomínat. Teprve ve chvíli kdy se začne rozkrývat proč je McConaughey tam kde je a ve stavu v jakém je začne být tahle Van Santovka zajímavá a i když nejde o žádné extra překvapivé odhalení, v rámci tohoto snímku to padne na úrodnou půdu. Kdyby se nějak umně prostříhal a zkrátil úmorně roztahaný začátek, mohlo jít o slušně silný film o lásce, smrti a vyrovnávání se se ztrátou, takhle je to bohužel jen lehčí nadprůměr na který si nejspíš za pár dní nevzpomenu...60% (04.10.2022)

Strašne ťažký film, nazval by som ha až morbídnym. Na jednej strane by som ho doporučil pozrieť všetkým manželským párom, ale na druhej strane môže byť aj návodom ak niekto zo staršej populácie uvažuje o skončení svojho života. M. McConaughey to zvládol skvele, ale našli sa dejové zakopnutia, ktoré narušili smutnú a realistickú atmosféru. Hneď prvý pád z útesu Arthur v pohode rozchodil, pričom ten pád vyzeral veľmi zle. Potom ten koniec, tiež ubral dôveryhodnosti. Najhoršie je, že ten les ozaj existuje a ľudia to tam ozaj robia. Tento krát prehliadnem výkony hercov za film ako taký dávam 50%. PS - určite si ho už nikdy nepozriem (15.10.2016)

Absolútne mystická atmosféra "lesa samovrahov" Aokigahara. Ale na celom tom mi vadil ten prílišný poetizmus, ktorý sa lesom vliekol rovnako ako ústredná dvojica Arthur & Takumi. Tie retrospektívne záblesky napokon celkom pekne uzavreli celý dejový rámec, no a magická bodka na záver to úplne zavŕšila. Film sa mi v podstate páčil, najmä svojim emocionálnym rozmerom, akurát si myslím, že potenciál lesu Aokigahara sa dal využiť ešte výraznejšie. (22.11.2016)

Moře stromů, příběh v příběhu. Cesta. Les sebevrahů je krásný, tajemný, divoký. Zatímco sledujeme cestu hlavního hrdiny Arthura zeleným světem, vzpomíná on na svoji ženu, a tak odhaluje příčiny svého konání. Film o životě, umírání, smrti, touze a naději je z větší části poetický. Lyrické záběry stromů, paprsků deroucích se mlžným oparem, skal a vody jsou v protikladu k vzpomínkám na civilizaci. A nechybí symboly - nejen květina. Japonec Takumi vysvětluje Arthurovi, že podle jeho náboženských (tedy křesťanských) názorů je les Očistcem. Japonci ho však vnímají poněkud jinak. A cesta obou mužů je vskutku drsná a plná nástrah. Všechny ty pády ze skal, stržení vodním proudem i probodnutí těla jsou natolik syrové, až máte pocit, že je cítíte také. Film, jistě ne pro každého, uspokojí hlavně ty, co se jím nechají pohltit. Mně se to povedlo... (24.09.2022)