Gett

Po třech měsících... Rozchod Nadera a Simin po izraelsku. Je doslova zarážející, kolik toho mají íránská a izraelská společnost společného vlivem své patriarchální podstaty. Absence emancipačních snah, Blízký východ v jednom obrovském kotli taví lidská práva a speciálně práva žen, nehledě na hranice, národy, země... Tvůrci natočili strhující konverzační snímek, naprosto bezezbytku vytěžili všechny přednosti tak hojného subžánru soudního dramatu, čehož základem je mistrně napsaný scénář a nadhodnotou použití symboliky, jemných náznaků proměny obuvi, oblečení a jejich barevných odstínů... Po třech měsících... (29.09.2015)

Asi první izraelský film, který ve mně hlodal ještě nějakou dobu po shlédnutí. Ono téma snad musí hlodat v každém, protože to, jak se v Izraeli staví k manželství mi rozum opravdu nebere. Herečka Ronit Elkabetz tu hraje naprosto dokonale postavu v manželství, která se chce nechat rozvést. Manžel ale nechce a dělá ji ze života peklo. Aby se mohla rozvést, potřebuje svolení manžela a i židovského soudu, kde v ani jednom případě ji nikdo není nakloněný. Byl jsem v šoku, jaké praktiky v současné době v Izraeli fungují. Takové nepatří do západního světa a film na tento zákon naprosto skvěle poukazuje. Dialogovkou, která se odehrává převážně v soudní síni a celé dvě hodiny nenudí. Stačí po první půlhodině přijmout způsob vyprávění a pak už se jenom budete vézt a němě zírat... (11.02.2018)

Strhující konverzačka, která Vás na začátku trošku uspí, aby Vás v průběhu filmu a to hlavně na konci řádně kousla. Rozvod na izraelský způsob, nad kterým zůstává normálnímu našinci rozum stát. Vždycky jsem si myslel, že tohle je možné kdekoliv jinde, ale v téhle zemi? To jsem vážně netušil. Pokud je to pravda, hlava mi to nebere. Děkuji, tohle vážně nechci. (08.12.2015)

Ženy z okolních arabských států sice mohou svým izraelským kolegyním jejich společenské postavení závidět, ale přesto, že Izrael obecně považujeme za vyspělou demokracii, některé náboženské zvyklosti jsou natolik silné, že přetrvávají i ve svobodném politickém systému. Zkrátka když se chlap nechce rozvést, nemůže ho nikdo donutit a když je na straně muže i konzervativně smýšlející Rabínský soud, je ženská prakticky bez šance. Ten střet světa, jak ho známe my, s tím ortodoxně založeným tu byl vykreslen takřka dokonale. Člověk, ať už je chlap, nebo ženská, musí fandit hlavní hrdince, ale protože ne nadarmo se říká "pevný jak židovská víra", dokáže trochu pochopit i přístup manžela a zejména pak Rabínského soudu, který chce být nestranný, ale prostě nemůže, protože to neumí. A to žena žádající o rozvod vidí a proto je pro ní celé líčení ještě více nervydrásající, než by normálně bylo a že jí neprospívá ani detailní probírání osobního života, je celkem jasné. Na to, že se film prakticky celý odehrává v jedné místnosti, má příběh spád a soudní jednání celou dobu baví a v jednom případě i hodně rozesměje. Herci, byť pro mě zcela neznámí, neměli chybu a Ronit Elkabetz je pani Herečka. 90% (14.07.2015)

O tom, ako niekedy kultúrno-náboženské zvyky môžu človeka priviesť až na pokraj šialenstva, alebo aspoň poriadne znepríjemniť život. Čakať toľko rokov na rozvod a i to len s neistým výsledkom, tak to je vážne na tabletky. Veľmi dobre natočená komorná dráma zo súdnej siene, ktorá disponuje častou tendenciou privádzať diváka do zúfalstva, podobne ako aj hlavnú hrdinku. 80/100 Videné v rámci - Project 52 Films by Woman. (22.02.2016)