Rocketman

Dexter Fletcher je mimojiné po Orlu Eddiem můj oblibený režisér, prošel si gangsterskou školou Guye Ritchieho a na jeho režijních počinech je to znát. Na Rakeťáka jsem se sice na rozdíl od Bohemian Rhapsody (paralely těchto dvou filmů se hledají snadno) těšil jen způle, přece jen, hitů Eltona Johna znám pouze několik. Nicméně jsem rád, že nastal takový rozmach hudebních filmů a v následujících letech se rád kouknu i na nějaké další. Tím spíše, když budou od Dextera Fletchera, který do klasického životopisu přidal několik neotřelých, ba-li až nadpřirozených prvků, a čistě po režijní stránce není tomu londýnskému rodákovi co vytknout. Taron Egerton mě podobnou rolí velmi překvapil, ale tvůrci samozřejmě dobře věděli, proč jej obsadili a nedivil bych se, kdyby si zazpíval i v nějakém příštím filmu. Úspěch filmu rozhodně tvůrcům přeji a jsem zvědav, jakou další hvězdu hudebního nebe si vyberou příště. (18.08.2019)

Svět těm pánským kolonoskoperům prostě nerozumí! A tak tu máme v podstatě obvyklé, stokrát obehrané homolkaní dalšího slavného hormonálně dysbalancovaného bukanýra, který se topí v prachách, může si dovolit prakticky cokoliv a nikdo ho nijak nehomofobuje, nicméně zlý svět nechápe jeho citlivé a tolik osamělé homonitro, ostatní řiťopichové jsou jen prospěchářské a zlomyslné homoklády, tudíž mu zoufale chybí homoláska, což je skvělý regresní mechanismus k tomu, aby jeden začal chlastat, fetovat a chovat se jako promiskuitní homohovado. Ovšem na straně druhé Elton Ližkules Džon, Sýr a Řiťíř britského degenerátoria, ukázal, že je docela kůl buzna, a na rozdíl od nedávné Květnové cenzury Bulsary to na sebe vybalil pěkně naprudko, a to včetně péra, zde mimořádně oslizlého, Bobo Stárka v prdeli. Buzikálová čísla jsou poměrně vkusně a netrapně vkomponována do děje a ten Vejn Rúny se homorole zhostil skutečně se ctí. Počítám, že v rámci Stanislavského metody trávil půl roku před natáčením večery v baru U modré ústřice, dokud si neuhnal hemoroidy, a je skutečně vynikající. Takže poměrně zábavný, příliš neretušující, skvěle odehraný a slušně odsejpající homoživotopis autora homopopových kolotočářských cajdáků, u nichž nepochybně vzal pod nátlakem roztoužených Rocketmenů za své nejeden řitní věnec, jakož i věneček mnoha romanticky rozněžnělých nevkusných otylých starých panen při útocích zoufalých zoofilů. (06.08.2019)

Bude to znieť veľmi divne, ale ako tínedžerka som počúvala len dva druhy hudby: extrémny death metal (čiastočne aj black metal) a Eltona Johna. Ten chlapík má nepopierateľnú charizmu, jeho skladby sú fakt sofistikované, kvalitne zahrané na klavíri a vôbec neomrzia, ani po mnohonásobnom vypočutí. Jeho škandály ale už prehrmeli v 70. a 80. rokoch, takže touto stránkou jeho existencie som sa nezaoberala. Podstatná vždy bola hudba. Tá je vlastne podstatná aj v tomto filme, skladby sú perfektne rearanžované a hoci sú obohraté ako melódia starého verklikára, tu vôbec nenudia. Herecký výkon hlavného hrdinu je na Oscara, takisto kostýmy. Pre fanúšikov doslova povinnosť, pre ostatných zaujímavý a dynamický životopis. (24.08.2019)

Já tyhle filmy, které jsou plné protivných a vypočítavých bytostí, nemám prostě v lásce. Rocketman má maximálně dvě kladné postavy, které se nechovají jako absolutní hovada a ty si želbohu na velkém plátně vyslouží minimální prostor. Já chápu, že příběh i postavy jsou inspirované skutečností, která nebyla zdaleka ani krapet růžová a nepochybuji o přesnosti její realizace, ale nic to nemění na tom, že mě tenhle existenciální odpad (Eltonovi rodiče, John Reid) nebavilo sledovat. Pro mě je tohle bohužel bariéra, kterou nedokážu překlenout a brání mi si užít sebelepší filmařinu... Taron Egerton je výborný, řemeslo poctivé a obvykle obdivuji snahu natočit něco krapet jiného, ale tady mi to přišlo tak blbé, nudné a totálně mimo mísu… muzikálové pojetí mě nebetyčně iritovalo, fantasmagoriální vsuvky mi přišly úplně dementní a nechápal jsem, jak se něco takového může ve filmu tohoto typu objevit. Jediné emoce, které ve mně tento film vyvolal, byly nechápavost nad naivitou a arogancí ústřední postavy a nechuť vůči všem ostatním. Ach jo.. rozumím tomu, že to je based on true story, ale já zde nehodnotím historickou přesnost a podobné nešvary, já hodnotím film jako takový, jak mě bavil a především, jak na mě působil a v tomhle ohledu to je pro mě jeden z nejhorších filmů roku. Jen taková poznámka na závěr… žijeme v jednadvacátém století a ve snímku, který se odehrává v rámci několika desetiletí, určité postavy vůbec nestárnou?! Sledovat vedle sebe Tarona Egertona a Bryce Dallas Howard jako zosobnení syna a matky bylo čiré utrpení. 4/10 (18.08.2019)

Když film rozjel první muzikálovou scénu, kde dojemně zpívá celá Eltonova rodina, byla to pecka. Bohužel se tohle velmi brzy vyčerpá a postupně se to spíš stává jakousi povinností, než že by to nějak výrazně filmu přispělo. I když možná si to víc užije fanoušek tvorby Eltona Johna. Já mám rád pár jeho songů a taky ho především znám jako vtipného a sebevědomého chlapíka. Tady ho trápí sebevědomí příšerně a pár dobrých hlášek sice má, ale zrovna tohle hlavnímu herci moc nejde. Přesto hraje Taron Egerton výborně, a vlastně je to jeden z hlavních důvodů proč film vidět. Celkově jsem z tohohle zpracování spíš nesvůj. Asi si zjistím, jak moc si vymýšleli (snad to není tak ujetá smyšlenka jako Bohemian Rhapsody), ale i když musela být divočina prožít si tenhle život, stejně to na mě nepůsobilo v tomhle pojetí nijak zvlášť originálně a zábavně. Elton se rychle proslaví, jeho rodina se k němu chová čím dál hůř, bere drogy a pije... Něco klasicky hollywoodsky vyhrocené (např. hádka s jeho dvorním textařem - i když se tam stále zdůrazňuje, jak se nikdy nepohádali), něco zase zjednodušené (Opravdu jsou jeho rodiče takoví padouši? To asi pro ně bylo pěkně trapné tenhle film vidět...). Poměrně zábavný film, ale čekal jsem víc, tyhle hudební dramata mám obvykle radši. (7/10) (12.02.2020)