Padesát odstínů temnoty

Hysterie se opakuje. Nezletilé školačky a staré panny si vymetají pavučiny z rozkroků, aby si mohly po dvou letech opět zvesela rozdráždit své zatuhlé kačeny. Jelikož odstíny šedé zajistily hutnou reklamní masáž už před lety, odstíny temné mají prakticky vyhráno; kina budou praskat ve švech, i kdyby se na plátně promítal dvouhodinový záběr na hovno v rozkladu. To by ostatně ničemu nevadilo, zvlhlé divačky by stejně nepoznaly rozdíl a chápavě by se dojímaly nad tím, jakou má ten výkal citlivou duši. Ovšem autorka předlohy je jiná kapacita a tak se vytasila s novou klitoris drásající zápletkou, při níž nezůstane jedna díra suchá. Expedice do hrdinčiny kundy bude protentokrát výzvou, protože Christian si musí její lůno opětovně vydobýt. A co hůř, Anastasia nebude čelit pouze Christianovým vnitřním démonům, ale i jeho pohnuté minulosti! Ano, lepší zápletku bych sice vyčetl i z libovolného captcha kódu na uložtu, ale fanynkám to stejně bude připomínat Kafku v nejlepší formě. Christian je prostě nenapravitelný snílek/romantik/pičus (nehodící se škrtněte), který touží svoji vyvolenou nalubrikovat třpytem z měsíčního prachu a je ochoten pro to udělat cokoliv. Věřím, že toto odhodlání dojme každou, ať je to zhrzená Anička, frigidní Věrka, nebo Máňa z konzumu, která po letech odšpuntovala tampon a razila se svými pětašedesátiletými kamarádkami do biografu. Od posledně se nezlepšilo prakticky nic, Dakota stále vypadá jako bývalý člen Kelly Family přeoperovaný na koně a Christiana by zahrál lépe snad i Luděk Sobota. Dokonce i to šukání ustoupilo do pozadí, a kdo touží po něčem trošku odvážnějším, ať si pustí raději Peříčko nebo plyn. Rádoby dramatickými prvky se tvůrci zřejmě chtěli zavděčit i pánskému publiku, ovšem tady je nutné si připomenout, že pánské publikum od prvních odstínů visí na stromech a tak se není komu zavděčovat. Obézní trafikantka Helga pak v kině dychtivě očekává zvrácený pohlavní propletenec plný mlaskání a čvachtání a místo toho musí sledovat, jak jejímu milovanému Krysčnovi nějaký ani zdaleka ne tak krásný čurák vyhrožuje. Jediné pozitivum spatřuji v tom, že druhý díl je o něco kratší, takže letos si ušetříte celých osm minut smrtelného dávení. Frigidní autorku předlohy měl někdo už dávno vrátit fotrovi do koulí a udělat mu na péru uzel, aby nemohla svými fantaserotickými zvratky o naivní slepici a trapném pičusovi (ano, cé bylo správně) nadále špinit literární univerzum. Podobně nekvalitní brak červené knihovny by totiž dokázal dohromady splácat i negramotný popelář s pokročilým Alzheimerem, a pokud i vy toužíte zohavit regály Levných knih svými postelovými patáliemi, v krátké ukázce s vysvětlivkami vám předvedu, jak na to: „Jo!!!“ [začněte zprudka, tím zaručeně rozpálíte každou hospodyňku], vzdychla a konejšivě si zarazila jeho bytelný žilnatý a krví napumpovaný úd co nejhlouběji do sebe. [čím víc nesmyslných přídavných jmen, tím líp] „Jsi tak fantastický milovník, Gabrieli!“ [zvolte nějaké vznešené jméno, s Karlem by to nefungovalo] „Ach, já vím, holubičko moje, a teď se připrav na orgastický gejzír rozkoše,“ řekl Gabriel nemravně, oplzle, chlípně a vyzývavě. [dominantní musí být muž, ten v brakových románech vždy představuje šampaňské mezi pohlavími] Dvě touhou spletená těla náhle propadla do rytmu doposud neprobádaného vesmíru živočišné vášně. [nyní používám honosnou řeč, kterou jsem opsal z nedělní přílohy Blesku] „Ne, Gabrieli, zastav,“ vyhekla rozčarovaně dívka, „musím ti něco říct!“ [je nutné čas od času hodit mezi hlavní postavy klín, abyste udrželi své slabomyslné čtenářky v napětí] „Něco je tu špatně a já s tím nedokážu nic udělat,“ pokračovala dívka. [už nevím co psát, takže cituji svého urologa] „Holubičko, ničeho se neboj, společně to zlo porazíme!“… a v tomto stylu se zacyklete na nějakých zhruba šest set stran, pak důkladně vykuřte náhodného nakladatele a pravděpodobnost neúspěchu bude ještě menší než to, že byste se jako homosexuální komunistický žid v roce 1943 dožili konce války v Berlíně. (08.02.2017) (méně) (více)

A co takhle reálně a opravdu SEKSY, milé škaredé, nevkusné a zoufalé nemrdané kravky, prstící se u filmových a knižních patogenů?: *** Svůj osud potkala jedno sychravé říjnové odpoledne na výstavě jatečních prasat v Mokrých Představicích. Seděla právě najednou na třech židlích u registračního pultíku, srkala Nespraso (What Else?!) s osmi cukry a roztomile baculatou rukou zasněně obtahovala kostrbatá srdíčka, která bezděky čmárala na druhou stranu seznamu účastníků. Když v tom naplnil vstupní halu nezaměnitelný odér žlukle mužného pižma, nekompromisně přebíjející i všudypřítomný pach mrvy exponátů. Vedena tímto feromonem příslibů nezapomenutelných zážitků omámeně zvedla hlavu a v němém úžasu zůstala zírat na postavu před sebou. Dobrých stopětašedesát v kohoutku i mezi boky, pompézní, chlapsky bezchlupé panděro, vyrýsované do jediného mohutného oblouku, nekompromisně vyhřezalo z módní růžové košile a držel ho od těch nejhříšnějších myšlenek jen nonšalantně koženkový, sténající opasek na okraji hustě rapersky prověšených džínů značky Levvistang. Vkusně nagelovaná přehazovačka dovolila rozvernému dredu z jinak testosteronově lysého čela rošťácky sklouznout přes mohutné nadočnicové oblouky lemované jedinou souvislou linkou toho nejhustšího obočí, jaké kdy spatřila, až ke kostěným obroučkám brýlí plně hrazených pojišťovnou, přes jejichž skla by se ve slunečných dnech dala do měkka grilovat hovězí kližka. Zpoza nich ji z nádherně masité tváře, zbrázděné monstrózními krátery akné, rozkošnicky propalovaly uhrančivé prasečí oči. Jedno z nich náhle kompulzivně zamrkalo. „Ahoy, kočččičko,“ pronesl s důrazem na há bonviánsky pištivým hlasem a jeho chlapecky plachý úsměv odhalil sexy khaki chrup se zlatou horní jedničkou, „nevěděl jsem, že tu zaměstnávaj modelky!“ Cítila, jak karmínově rudne až na nepoddajnými černými chlupy porostlou třetí bradu, a bezděčně zvedla mastodontí paži ve vkusně květovaných jumbošatech s krátkým rukávem, aby si prohrábla splihlou afrotrvalou. Odhalila tak lascivně promaštěné kolo, táhnoucí se od vyzývavě prosolených košťat v podpažní jamce až pod úroveň lopatek. Když to spatřil, chrochtavě se nadechl, díry v pravé tváři se vydaly směrem k pleši ve třech frenetických záškubech a kopřivkou ovyrážkované čelo se mu orosilo bezuzdným chtíčem. Tlustými prsty vrátil neposedný pramen řídkých vlasů barvy ranní moči zpět na temeno a dýchavičně pronesl: „Jsem Zdeněk, nejhustší internetový zabiják, největší boreček, jakého znám, nejúspěšnější prodejce imaginárních telefonů v okrese Hevlín, virtuální prznitel, přeslavný redaktor žumpoidních portálů, kam z internetů kopíruju všechny ty děsně třeskuté humory a vydávám je za své, a v neposlední řadě modla všech náctiletých potratů dělnické třídy! Prostě legenda!!! Normálně bývám jen ušlápnutý charakterově deformovaný samolibý debil, ale ty, ty jsi dívka mých snů od první chvíle, co jsem tě spatřil, a musel jsem tedy potlačit svůj přirozený panický stud. Nepřeji si toužebněji nic jiného, než abys ihned hrála hlavní roli v mém vysněném sado-gastro pornu.“ Okamžitě pochopila, že další šanci už mít nebude, protože se jí odjakživa štítili i roztoči. „Mi – Mi – Mi – Milada,“ vykoktala roztřeseně a z otylého koutku masitých rtů ji začala mimoděk vytékat slina. S plaše sklopeným pohledem a slastným zakvičením se předklonila, nechala čtyři opruzené pneumatiky z traktoru ladně spočinout na svých celulitidou rozoraných tvarohových stehnech, zapřela se hlavou o stůl, čímž před ním vyzývavě vystavila na odiv lesknoucí se temenní lysinu, zajela si oběma rukama po stranách pod sukni a mohutně zatáhla. Ozval se trhavý zvuk připomínající rozepínání suchého zipu stěhováckých popruhů a na zem se jí z klína houpavě sneslo několik slepených chuchvalců, ne nepodobných shlukům navazelínovaného topenářského konopí. Načež od stropu začalo postupně padat s agonickým bzukotem ve smrtelných křečích třepotající se hejno masařek. Se zajíkavým astmatickým funěním, rudější než záře nad Kladnem, se těžce narovnala a nejistou rukou mu podala své titěrné kalhotky značky Abscesia sekret, z nichž by se s úspěchem daly ušít přístřešky pro dvě somálské vesnice. Lačně po nich okamžitě chňapnul levačkou a labužnicky si s nimi překryl obří rudý pórovitý nos, což znovu doprovodil vzrušeným staccatem několika upocených zachrochtání. „Och, jak já miluji vůni hnijících krevet v hroším výběhu!“ vypískl dýchavičně, zajel druhou rukou do kapsy svých krutě neznačkových kalhot, vylovil dvě rozplizlé koule bílé mazlavé hmoty, oblepené zbytky jídla, nitěmi a podivnými malými hnědými zaschlými bobulkami a s pompou je položil před Miladu na stůl. „Snad mi to nechceš strkat do …,“ strachy ani nekončila své představy. „Ale kdepak, Milado, za koho mě máš!“ řekl naoko dotčeně. „Vepřové sádlo, víš,“ dodal hned a světácky dvakrát zakmital buší brežněvovského obočí. „Tím ti nejprve něžně promasíruju ty rozkošně zapařené faldy, než tě po nich začnu brutálně pleskat škvarkovou klobásou. Záchranné slovo bude „bůček“, ale nemyslím, že bychom se na prvním randevú hned dostali řekněme za hranici konvenčních gastrosexuálních praktik.“ Už tu vášeň prostě nemohla déle zadržovat! Samovolně se jí doširoka roztáhly nohy, avšak vnitřní strany stehen se stále vzájemně dotýkaly … *** Dál už to snad ani nechci domýšlet, abych si náhodou nezkazil pohlavní svěžest víc než touhle přiblblou rakovinotvornou sračkou o tom, jak slizký buzerant podruhé, ještě debilněji a asexuálněji vyprcal odpornou Terezu Kostkovou, tentokráte i s mysteriózní vložkou. Dvakrát použitou a řádně nasáklou. A na návraty Basindžerky exhumované po sto letech přímo od ledničky Mikyho Rúrky do rádoby erotických vod by měl být paragraf za gerontofilii. Takže, milé vášnivé a romantické čtenářky a divačky, co jste tohle nebo patopředlohu tolik polajkovaly, přeji vám co nejpozdější syndrom karpálních tunelů, a pokud si v životě chcete užít alespoň trochu toho opravdového živočišného kmitání, doporučuji vám si sem tam potřít zarůstající štěrbinu nějakým tím šmakosem od Pedigree. Třeba se vás pak přestane štítit aspoň váš německý ovčák. (27.02.2017) (méně) (více)