Píseň moře

Pokud jste odkojeni pixarovskou anebo disneyovskou animací, budete na Píseň moře koukat asi jako na zjevení. Pro mě je tento styl však nehorázným osvěžením, že ne všichni na západě (a v posledních letech vlastně nejen tam) neblázní s těma infantilníma omalovánkama. Protože ať už Brendan a tajemství Kellsu, tak i Píseň moře, to je pastva pro oči, každý jeden záběr by jste si nejraději nascreenovali, vytiskli a pleskli na stěnu, tomuhle já říkám umění. Krásný, napínavý a hlavně zajímavý příběh vás vcucne, ani nebudete vědět jak (pro mě ještě zajímavější než zmiňovaný Brendan). No a psát tu něco o hudbě, to je zbytečná ztráta písmenek, protože ta je jedním slovem úchvatná, byť v případě titulní písně se mi víc než originál od Lisy Hannigan líbí její česká verze v podání Markéty Irglové. A nezapomeňte- bacha na sovy! ;-) (21.03.2015)

Krásná, až hebce něžná animace od počátku pozvedala můj dojem z dosti komorního animovaného filmu, jehož příběh se přeci jen vyvíjel pomaleji. Ale jedinečná atmosféra s rozvíjejícím se motivem putování mě záhy silně připoutala, asi podobnou sílou, jak to dokázaly dlouhé vlasy velkého Šanakího (aktuálně moje zdejší oblíbená postava :)). Líbilo se mi, že stylem i fantaskními motivy šlo o specificky lokální irský příběh prodchnut osobitou tamnější mytologií (...písnička o irských chaluhách zvláště bavila :)), ale zároveň i v doprovodu jisté mystiky a originálních postav bylo podání srozumitelné pro diváky po celém světě. Moc pěkné, kouzelné a hřejivé, přestože dvě až tři scény mi svým pojetím připadaly možná až moc udojímané a uslzené, včetně přílišného natahování napětí ve scéně se záchranou před sovami na poslední chvíli. [80%] (14.06.2024)

Úžasně citlivá a emotivní záležitost. Ryzí pohádka plná dětského dobrodružství, morálního poselství, podprahového boje dobra se zlem a závanem mystiky. Všechno to co se z našich luhů a hájů vytratilo před stovkou let. Velký prim hraje zpracování, které v mainstreamu nemá obdoby a přizvukuje mu líbivá ústřední melodie a celková poetika dávných časů. (30.03.2015)

Pohádka Příběh moře, která vypráví o tulení víle, je hlavně nádherně nakreslená. Tenhle styl animace mě oslovuje a tak už z podstaty je jasné, že tímhle filmem budu nadšená. Kresba totiž zcela předznamenává náladu animovaného filmu (a to není jen případ Příběhu moře), takže už předem se dalo tušit, že půjde o něco milého, neagresivního a totálně neamerického. A ono to vyšlo, protože Příběh moře takový opravdu je. Práce s mýtem byla nenápadná a do filmu sedla, tulení víla byla étericky krásná. Jen ty sovy a čarodějnice Macho mě nějak ve filmu rušily, což neumím moc vysvětlit. (08.11.2015)

Já si tím svým hodnocením nejsem jistý. On je to pro mě rozpor srdce a rozumu, což se mi u nějakého filmu stalo asi poprvé. Když to budu hodnotit podle srdce, bylo by to asi takhle - zapůsobilo to na mě hodně, animace byla pěkná, příběh mi přišel velmi zajímavý, postavy byly zajímavé všechny, ale sympatie jsem měl především k těm hlavním postavám, tudíž jsem jim v tom dobrodružství fandil a hodně se mi líbilo i to, že zde vlastně není žádná vyloženě zlá postava. A ta scéna, ve které zpívá tulení víla, je naprosto úžasná a opravdu jak z jiného světa. Dal bych bez váhání 5*. A teď rozum - animace ušla, ale v dnešní době, kdy kreslené animáky skoro už nejsou, je to nutné ocenit. Příběh nebyl špatný, akorát na mě byl místy až moc mytologický, ale tak dejme tomu, s tím takový problém nemám. Sympatie k postavám jsem měl, tu taky žádný problém nevidím. Já ho však vidím jinde - a to v tom, že ten film strašně hraje na city tím vysokým počtem dojemných scén a pak taky se snaží dobýt srdce skrze všechnu tu roztomilost - když si vezmu všechny ty tuleně, nebo tu Saoirse, kterou se tvůrci snažili naanimovat co nejroztomileji, ať byla zrovna člověk nebo tuleň. Tohle přesně mi na tom filmu vadí, na diváka to jde přes city a roztomilost. Kdyby to bylo aspoň trochu humoru, ale on tady není. Jinak ten konec je jak z Medvědích bratrů, akorát bez zpívání. A taky tam jsou nelogičnosti - ten malej kluk je evidentně syn té svojí matky, takže by měl být taky z půlky tulení... princ? Vílák zní hrozně. A ten otec, kde se se svojí manželkou seznámil, proč s ním vůbec byla? Kvůli tomu, aby zplodila tulení vílu? Ale co pak ten kluk? I když, dalo by se odvodit, že se seznámili asi tak, že ona předstírala, že je nějaká malířka, ale to jenom odhaduji, stejně i tak by zde byly nezodpovězené otázky, není to domyšlené. Ale jinak ano, Píseň moře tak nějak zasáhla i moje srdce. Fakt tvůrci, gratuluji, moje kamenné srdce se na chvílu probralo. Ale pak je tu rozum a ten má problém s tím, proč mě to tak dostalo. A teď se mám rozhodnout, na jakou stranu se přikloním a já prostě nevím. Zatím zde nechám 4*, to mi přijde takové mezi, ale ještě uvidím, jak se mi to rozleží v hlavě (akorát většinou, co tuhle větu napíšu, nechám hodnocení stejné i potom, takže se to nejspíš nezmění, ale co já vím). 4* EDIT: Tak nakonec tomu těch 5* fakt dám. Málokterý animák na mě takhle zapůsobí. Možná toho budu v budoucnu litovat, ale je to jenom hodnocení. Jinak je to pro mě další důkaz, že se na Oscary nedá dát, když cenu za animák místo toho vyhrála nevtipná a přeceňovaná Velká šestka. Takže, 5* (22.02.2020)