Marťan

Rydly se konečně zcentroval, pevně znovu čapnul své kopyto a po ukrutné biblické hemoroidiádě opět ukázal, že v žánru vě-fa nemá konkurenci a dokáže vám přišpendlit prdel do sedačky i dvou a půl hodinovým okopáváním brambor na Marsu. Uteče to kupodivu tak rychle, že ani pořádně nestihnete ochmatat svého registrovaného partnera, a po skončení skoro zapomenete i na ten nechutně odpudivý anglo – americko – čínský altruismus, kdy všichni ti tolik kůl a empatičtí lidé kvůli nějakému jelimanovi, co na Rudé planetě jebal na bouřkové zpravodajství a tak mu ujela raketa, zaplňují největší světová náměstí, truchlivě pláčou a mohutně mu fandí na velkoplošných obrazovkách. Kromě excelentní režie tu Rydly předvádí i neobyčejnou zručnost ve vodění marionet, když se mu povedlo přinutit dokonce i věhlasného pokrfejse Démona jednou málem nakrabatit čelo, dvakrát téměř zvednout obočí a několikrát zamrkat! Neuvěřitelné! A tak mám proti této mimozemské agrikulturní agitce pouze jedinou vážnou výhradu, díky níž bych sice mohl oslím můstkem dostat do tohoto zvratku pár pičí a poslat několik katolických školáků směrem dětská psychiatrie s nenapravitelným traumatem, ale neudělám to, protože piča se v nové a lepší filmové publicistice říkat nemá, aby si HOMOcenzor nemusel zase dělat z huby trhací kalendář. Ta výhrada dokáže estetickému divákovi skoro znechutit jinak spektakulární povrch Marsu, je hnusnější než jeho nejhnusnější kráter a jmenuje se Džesika Čestejn. Opravdu nechápu, proč musí v Holém údu poslední dobou cpát tuhle oslizlou pizdu do každého druhého filmu. Vždyť jako herečka stojí naprosto za vyližprdel a jako žena za ni nestojí ani po litru rumu. Tedy pokud nepatříte k těm ubožákům, co by ho ze zoufalství strčili i do škaredé rezavé trubky. A když Rydly navíc zkombinoval tuhle ropuchu se sterilní gymnazistkou Katkou, která poplatná svému příjmení hraje jako na Marách, jediným opravdu ženským prvkem v tomto spektáklu zůstal věčně patetický negr s téměř nevyslovitelným jménem Číjejetel Unprofor. Taky už by ho jednou mohli nechat ztvárnit nějakého drsného bělocha. (02.11.2015)

Pokračujme hezky v nastoleném trendu. Sunshine, Gravity, Interstellar, a letos se o oscary snaží, dle mnohých vyčpělý, Ridley Scott se svým Marťanem. Mám však takový dojem, že hype, co se táhl za 8 oscarovou Gravitací, a už z principu za Nolanovou novinkou, se letošnímu vesmírnému fláku tak nějak vyhýbá. A to by byla nesmírná škoda, jelikož tento námět je kvalitní již od základu, a pokud by Ridley neměl nějaké katastrofální temno před očima, muselo to dopadnout dobře. Insterstellar je přeci jenom někde jinde, ovšem významně komornou Gravitaci pirát z Marsu lehce v jistém ohledu strká do kapsy. Z hlediska vizuálu jsou všecky kousky na výborné úrovni a člověk musí smeknout, jak se na ty nádherné záběry vesmíru a červenopísečné duny krásně kouká, ovšem tam, kde má kdejaký film ve vedlejší roli noname herce, tam má rudoš mojí oblíbenkyni Kate Maru, které se tímto kouskem snad definitivně otevřou dveře do Hollywoodu, když jí ta Fantastická čtyřka nevyšla, Sebastiana Stana, skvěle střeštěného Donalda Glovera a mnoho dalších, které si každý může přečíst v popisku či nadupaném traileru. Zvláště Jeff Daniels je na velkém plátně opět ohromující. 130 minut je v dříve vyjmenované konkurenci, tedy krátké Gravitaci a nadprůměrně dlouhém Interstellaru tak akorát a nepolevuje v žádném okamžiku. Překvapilo mě, že Ridley vsadil hodně na komediální a odlehčenou notu a u mnoha vtípků jsem se pousmál více, než u kdejaké komedie. A to jsem prosím odpůrce Matta Damona, ale musel jsem uznale semknout ruce s jakou grácií sobě vlastní tenhle borec trousí hlášky. Když je ale třeba zařadit vyšší rychlost, tvůrci se s ničím nepářou a náhle se z discomuzikou odlehčené situace stane boj o holý život, kde je hrdina pasován až na Iron Mana podle toho s jakou grácií se s problémy dokáže popasovat, ovšem všecko v rámci výborně natočeného a nepochybně nasnímaného dobrodružného survivalu, z něhož se nakonec doufám vyvine definitivní blockbuster. Jenom Ridley neusni na vavřínech a ať je Prometheus 2 (pardón Vetřelec) alespoň částečně kvalitní jako tento kousek. PS : Schůze Elrond bezkonkurenční!! 😀 PPS : Svatá pravda! 95% ... [1.10.2015_Cinestar_Černý most] (01.10.2015)

MARŤAN je asi nejmíň osobytý film Ridleyho Scotta. Vlažná dokumentární příručka "Jak přežít na Marsu", víceméně bez dramatu i emocí. Film sleduje pouze technickou linku příběhu a úplně pouští bokem téměř jakoukoliv psychologii hlavní a víceméně jediné postavy. V tomhle ohledu je rozhodně zajímavější třeba MOON, který se psychologií osamělého člověka ve vesmíru zabývá. Z moderních populárně/vědeckých vesmírných filmů mi INTERSTELLAR rozhodně příjde "chytřejší", GRAVITACE "akčnější" a MOON (anebo třeba Soderberghův SOLARIS) "psychologičtější". MARŤAN jmenované filmy bohužel v ničem nedohání, ale Scottovi ten komerční úspěch přeji. (19.10.2015)

Humanistické dobrodrůžo. Technicky vybroušené, herecky kolísající od plochých statérů k tahounskému Damonovi, jemuž Goddard vytahal z předlohy sakra vtipné průpovídky. Ale celkově dost studená jednohubka, do které Ridley - jako v poslední době tradičně - snad vůbec nevložil zápal. Ale má na to, dědek, už trochu nárok. Hlášení o klasikách samozřejmě ne-e. Zemeckis byl už jen s Trosečníkem úplně někde jinde. (01.10.2015)

Anti-Interstellar. Nolanův sci-fi opus byl kolonizačním kosmickým westernem o hledání alternativy ke zdevastované modré planetě. V těšitelském Marťanovi musí být naopak „kolonizátor“ zachráněn z divočiny, jež lehce připomíná Monument Valley, a navrácen na Zem. Oslava lidské schopnosti maximálně využít dostupných prostředků je pouze jednou z rovin vyprávění, lépe než kniha provázaného s paralelním organizováním záchranné mise. Prostříhávání mezi událostmi na Zemi a na Marsu začíná dříve než v přeloze a obojí dění je lépe synchronizované. Film má díky tomu větší spád a na rozdíl od Marka nikdy neztrácí dech. Navzdory individualistickému názvu, osamocené tváři Matta Damona na plakátu a pověsti ultimátního profesního dramatu pro geeky je pro mne Marťan zejména zdařilou ukázkou příběhu s kolektivním hrdinou. I v sesíťovaném světě vysokorychlostního internetu, umožňujícího mediální zprostředkování dění v jiném státu, na jiném kontinentu i na jiné planetě, nejlépe funguje na principu vzájemné spolupráce a koordinace. Každá z mnoha postav si užije svou chvilku slávy. Díky jejich postupnému uvádění na scénu a přehlednému vytváření profesních nebo osobních vztahů mezi nimi (ve filmu nakonec není postavy, která by bojovala sama za sebe), si je bez problémů zapamatujeme. Síly přitom nespojují jenom lidé různé rasy, věku a pohlaví, ale i různých národností. Marťan vytváří iluzi, že člověk je na prvním místě jak v mamutí organizaci typu NASA, tak v totalitní zemi jako Čína. Vytváření zvukových můstků mezi scénami a přesný střih, kdy na otázku přímo či nepřímo položenou na Zemi dostáváme odpověď v následujícím záběru z Marsu, posiluje sevřenost vyprávění a dojem globální vesnice, kde ani vzdálenost několik desítek milionů kilometrů není nepřekonatelná. Marťan je skvěle šlapající feel-good zábava, která možná neobnoví vaši důvěru v lidstvo, ale s vysokou pravděpodobností po naběhnutí závěrečných titulků začnete znovu věřit v režisérské schopnosti Ridleyho Scotta. 80% (05.10.2015)