Rodinný film

Jestli si pan režisér chtěl natočit dětské porno, spletl si trochu škatulky a parketu. Artovými střihy a záběry se dětské porno netočí. Jinak bych chtěl vidět dětičky někde kdovíkde (taky jste měli problém zjistit, jestli odletěli rodiče, nebo děti?), jak si k obědu popíjejí víno, jezdí nazí ve výtahu... (pro jaké rodiny je vlastně film určen? Pro horních deset tisíc?) A rodiče pak v pohodě na jachtě skypují rovněž nazí... Takže možná i gerontofilní porno... Osobně si myslím, že režisér by měl navštívit svého psychologa a sexuologa a nezatahovat do svých problémů diváky. Kašlu mu na ně. (16.04.2017)

Rodinný film se toho nebojí. Je jiný, je silný, je zajímavý. To je první velké pozitivum. Druhé pak herecké obsazení, respektive to, jak se zejména mladí herci zhostili svých rolí. Ocenit musíme i evropské pojetí a celkovou absenci prvoplánovosti. Taťka s mamkou odjíždějí na nějaký čas na otevřený oceán. Koupání, lenošení, poznávání. Doma nechávají dvě děti, kterým plně důvěřují, že to zvládnou a nebudou flákat školu. Jenže ti dojedou na neznámé pocity plynoucí právě z nabyté svobody. Tahle rodinná soudržnost brzy dostane několik plíživých direktů, protože náhlý skok do dospělosti bude nakonec „výchovný“ pro celou famílii. Výsledek je tichý, nikam nespěchající kus, který je ovšem až moc mlčenlivý. Postavy si nedokáží předat základní informace, postrádají výraznější projevy emocí, když jde do tuhého, vymění si pár slov a zase si jdou po svém. Prakticky všichni postrádají rozvinutější podobu. Obávám se, že takhle to v inteligentně vyhlížející rodině nevypadá. Nebo nevím, jestli to byl úmysl, ale takhle snad dnešní společnost nevyhlíží. Samozřejmě příběh psa nabízí poměrně vyspělou metaforu (symbolizuje oddanost bez kompromisů), přesto se nedokážu zbavit jakési pachuti na patře. Je totiž poměrně zajímavé, kolik silných témat (kupříkladu jsou děti opravdu tak dospělé, jak se zdálo?, vztah patnáctiletého kluka s vysokoškolačkou) nám tvůrci nabízejí, ale velká část z nich zmizí a naneštěstí vyšumí. Nejsem si ani jistý tím, jak umně tvůrci pracovali s tématem zmizení rodičů (respektive jeho vyvrcholením), prostě postrádá detailnější propracování. Po rozporuplně přijaté prvotině Příliš mladá noc si u mě nicméně režisér a scénárista Olmo Omerzu hodně spravil reputaci. A za zmiňované civilní herectví zejména mladých představitelů jednoznačně palec nahoru. Takže čtyři hvězdy dám musím. A rád. (03.07.2016)

Přiznám se, jsem na rozpacích. Vůbec jsem od filmu nečekala, že na mě bude mít takový vliv. Velice niterné psychologické drama jedné rodiny. No za "normální" ji označovat nebudeme, protože co si budeme, není úplně normální, aby si rodiče odjeli někam na jachtu se plavit a doma nechali dvě děti (ač jedno dospělé a druhé zletilé) samotné. Ale velmi se mnou pocity mávaly. A upřímně možná právě i proto, že se tam skoro nemluvilo. Protože ono nebylo třeba slov, pocity postav jste vyčetli z jejich chování a pohledů. Jediné, co mi tam hrozně vadilo, byly ty nekonečné záběry na psa někde na opuštěném ostrově. Jasně, chápu, že pro kontinuitu příběhu, tam museli něco dát z "jeho pohledu", ale 10 minutový záběr, jak je pes v bažině, ve vodě, na písku, pod skalním převisem.. wtf??? Bez těch záběrů na psa by to byly čisté 4*, takhle 3,5*... Každopádně i tak ve mně film zanechal silnou stopu. (05.12.2020)

Čtvrtá hvězda je za sympatické klábosení režiséra a producenta v Evaldu. Chtěl bych po každém filmu slyšet mluvit tvůrce, protože snad jenom Zdenda Trošků točí záměrně blbě. Tady se mi líbil informační minimalismus, protože v našich filmech to většinou vypadá tak, že postava žere červené jablko a má větu "to je ale dobré červené jablko." Překvapily mě výkony hereckých juniorů, oproti tomu jsem se znovu utvrdil v tom, že víc než Karlu Rodenovi věřím herectví i cvičené Border kolii. Ten chlap prostě nemá kule, Vanda Hybnerová tu coby manželka byla příjemná asi jako hřeben místo toaleťáku, ale jenom pohledem Rodena rozsekala na maděru. Tomu příště nevolejte, jinak za mě jen tak dál. (24.09.2017)

(Po obsahové stránce) bodavé vztahové drama, (co do formy) film opakujících se náhlých zlomů: chvílemi vyprávějící o radostech a strastech mládí, o naději a bolestech prvních lásek (v hlavních rolích D. Kadlec, J. Boková a E. Křenková), chvílemi o (ne)překonatelné manželské krizi (v hlavních rolích V. Hybnerová, K. Roden a M. Pechlát), přesto nemám pocit, že by došlo k dramaturgickému selhání, tj. že by film (resp. jeho režisér a scenárista v jedné osobě Olmo Omerzu) nevěděl o čem chce vyprávět a že by se rozpadal do několika disparátních bloků, či lépe řečeno do několika (minimálně dvou) na sobě nezávislých příběhů. Pojivem snímku je konkrétně širší rodina (neopominutelná role strýce Martina v podání M. Pechláta) Kubínových, zřetelně finančně zajištěných volnomyšlenkářů, resp. na abstraktnější rovině oběť, kterou v určitý moment bere (ať už záměrně, nebo "metafyzicky") některý ze členů rodiny, aby zachránil svého blízkého, tak se kupř. spoiler musel syn pokusit o sebevraždu, aby se mohli najít rodiče ztraceni na moři; otec musí přijít na to, že není biologickým otcem svého syna, aby se tento mohl vyléčit; manželství Kubínových se musí dotknout samotného dna, aby se mohl najít ztracený (a beztak už oplakaný) psík, specifický člen rodiny, který však má skrze svůj status a díky tomu, že se jeho objevení podobá malému zázraku, potenciál rodinu opět stmelit (to už nás film nechá si domyslet) spoiler, skutečně, zdá se, že snímek drží pohromadě motivy hříchu a vykupitelství; nerad bych se pouštěl do nějakých pochybných pseudonáboženských spekulací, ale možná v tomto - v obrazném převzetí kříže a splácení vin naších nejbližších - spočívá nejhlubší tajemství fungování rodiny, její faktické nezničitelnosti (tuhle interpretaci však berte prosím s rezervou, určitě to film v žádném momentě takhle napřímo neartikuluje; a sledování stop váš vždy může přivést na scestí...). 75 % [dafilms] (06.04.2024)