Horečka sobotní noci

Tak jenom kvůli Travoltovi a muzice od Bee Gees. Tony v podání Johna Travolty předváděl na parketu neuvěřitelné taneční kreace. Skutečně radost pohledět. Příběh nestojí za moc, ale o ten tu asi nešlo. Nehledala jsem nic hlubokomyslného a dostala pořádnou dávku výborné muziky a tance. Nevím jak by to dopadlo bez Bee Gees a bez Travolty. (11.07.2008)

Tak jsem to konečně viděl a nebýt skvělého soundtracku (včetně Disco Inferno, které někdy poslouchám jen tak... tu desetiminutovou verzi) a překvapivě tragického konce s opodstatněným sebeuvědoměním "srdíčkové" povahy Tonyho, nedal bych ani tři hvězdy. Jinak je to povrchní film, který sice chce vystihovat určitou dobu a určitou část její generace, ale jde na to skrze banální náčrty charakterů postav. Tonyho kamarádi jsou prostě jen hédonističtí sígři, chytrá holka projevuje chytrost pouze skrze znalost slavných jmen, introvertní se snaží zapadnout, ale vždycky tím něco pokazí, Tonyho rodiče jsou nejklasičtější stereotyp nefunkčního vztahu (který by ale s hlubším prokreslením nevadil) a jejich víra se projevuje natvrdlým deklamováním o Bohu, které by takhle jednoduše nevypadlo ani z fanatického věřícího a Tonyho bratr měl sloužit jako prostředek pro Tonyho uvědomění si podstaty života, ale stejně se část s ním dala vypustit, protože si vše Tony uvědomí zničehonic, z banality na taneční soutěži, kterou by nikdy předtím neřešil a že by ho nakopl k vlastní cestě zde taky zrovna nevyplývá. A tak zůstane jen působivá kamera (především ve scénách z klubu - ale pro ty já mám slabost, ačkoli bych do takového místa vlezl asi jen omylem), Travoltovy taneční kreace (které mě zas tak moc nebraly, ale já tanci nerozumím a laicky jsem ocenil pár zajímavých částí) a onen pověstný soundtrack, převážně od Bee Gees, které mám docela rád. V rámci pravděpodobné cílovky to není špatně vedené, ale osobně jsem čekal něco upřímnějšího, kde hudba bude tvořit výrazný podklad a ne stavět samu sebe do popředí. Rád jsem to viděl, pro znalost, ale druhé zhlédnutí nepotřebuji. 3* (03.03.2024)

Archaické, leč působivé, přičemž cílevědomé úsilí půvabné Stephanie o získání lepší životní perspektivy je sympatické, i když - popravdě - její hodnotový žebříček za mnoho nestojí. Samotný příběh je ale především o hledání vlastní cesty a vlastní identity, o pokusech a omylech, kterých se přitom lze dopustit - a hlavní devizou jeho protagonistů je MLÁDÍ, jehož cenu si zpravidla uvědomíme až tehdy, když v kolotoči všedních dnů navždycky a neodvolatelně pomine. Takže za 4* ... snad pro opojení tancem, který podtrhuje magickou sílu těch dní ... snad pro prchavý okamžik, který tak snadno proklouzne mezi prsty ... snad pro lehkost, s níž mnohdy překračujeme Rubikon ... snad pro všechno, co ztrácíme a jen výjimečně nalézáme s každým dnem - s každou hodinou. (02.10.2018)

7/10 Saturday Night Fever mal byť takým predvojom Less than Zero, mal hovoriť o skazenej mládeži konca sedemdesiatych rokov, ale svojim audiovizuálnym romantizovaním disca dosiahol pravý opak. Divák, ktorý si neprečíta, o čo vlastne išlo tvorcom, tak ostáva zmätený. Je to športový/tanečný film? Alebo je to young adult dráma? Ten tón je tak zmätočný, že do posledných minút to nie je jasné. Atmosféra a hudba sú ale podmanivé. (04.09.2020)

Včera som videl film Tony Manero a teda som si povedal, že legendárneho Travoltu v Saturday Night Fever musím tiež a úprimne, netušil som, že to bude až taká bomba. Ja som očakával skôr, že tam budú chodiť furt v elasťákoch a hrubých ponožkách niekde do telocvične pred zrkadlo a trénovať do aleluja a ono to bola celkom podarená drámička. Na celom filme sa mi veľmi páčil Travoltov hlas. Ten štýl, akým rozprával... taký kľud'as. Neviem, nejak mi to robilo dobre. Naopak, tomu malému Bobbymu, ktorý sa nevedel ani vyjadriť, by som hned' rozbil papuľu, tak ma tam sral s tými idiotskými otázkami. A ešte malá Annette sa mi páčila viac, ako Stephanie, ktorá mala oči kilometer od seba. Rozhodne si myslím, že tento fim je ideálny na stavy depkové! Travoltove pohyby v prvej minúte a desiatej sekunde filmu by rozhodili i mrtvolu... (20.09.2012)