Durak
The Fool
Hlupák
Režie:
Jurij BykovScénář:
Jurij BykovKamera:
Kirill KlepalovHudba:
Jurij BykovHrají:
Arťom Bystrov, Natalja Surkova, Jurij Curilo, Boris Něvzorov, Kirill Poluchin, Alexandr Koršunov, Olga Samošina, Darja Moroz, Sergej Arcibašev (více)Obsahy(1)
Jedna noc, jedno město, jeden dům, jeden opravář a několik set ohrožených životů. Film Hlupák je příběhem Dmitrije Nikitina, typického obyvatele zapadlého ruského města. Jednoho večera je místo hlavního inženýra povolán k nahlášené závadě v panelovém domě. Dmitrij si uvědomí, že nejde jen o pár prasklých trubek, nýbrž i o celou budovu která v dezolátním stavu sotva stojí na pevné půdě. Ve chvíli, kdy si zjistí, že podle propočtů budova nevydrží stát více jak jeden den, už jde o každou minutu a odhodlaně se rozhodne víc než 800 lidí zachránit. Dmitrij se celou noc snaží najít pomoc i u těch nejvýše postavených, ale čím dál tím víc mu začíná docházet, že věci se nedějí tak, jak by měly. A že pro takového hlupáka není na světě místo a pochopení. (Ulmos)
(více)Videa (1)
Recenze (130)
První snímek, který jsem od Jurije Bykova zhlédla, byl Zhit. Už tento film mě zaujal a jako další byl na řadě právě Durak. Tento talentovaný režisér umí sakra točit filmy. Hlupák je syrovým, drsným a kurevsky realistickým pohledem nejen na skupiny obyvatel rozpadajícího se paneláku, jejichž životy a vztahy jsou v podobném stavu jako sám barák, ale především se také dostává pod kůži tamnímu politickému systému, který je prohnilý, zkorumpovaný a jeho nejvyšší představitelé jsou ochotni udělat něco pro jiné, jen pokud to zajistí přežití nebo užitek jim samým. Stejně jako jsou schopni udělat "cokoliv", jen aby si zachránili vlastní prdel. Morálně se rozpadající mocenská struktura, která má stejné díry, jako ústřední barák. Lidé v něm, jejichž životy nejsou zase tak moc důležité, protože ani za moc nestojí. A uprostřed všeho toho bordelu stojí jeden opravář, který si začne hrát na hrdinu a díky svému přesvědčení o spravedlnosti a cti, se rozhodne jít proti všem. Jen aby zachránil lidské životy, pro které by ostatní ani nehnuli prstem. Jenže tohle není Hollywoodský film o superhrdinech, tohle je mrazivé a kruté Rusko. Pro hlavního hrdinu, Dimaa Nikitina nastává boj nejenom s časem, ale především s lidmi, kteří téhle díře šéfují. Výborný scénář, herecké výkony a pro mě tak trochu nečekaný konec, protože jsem pořád čekala, jestli ten barák nakonec spadne. Tohle není jen v Rusku. Je to vidět všude a zvlášť u nás, když se člověk podívá kolem sebe. Rozkradená republika, všude nějací posraní manažeři, kteří si hrabou jen pro sebe, vymýšlejí p*čoviny, ale kdyby je někdo postavil ke stroji, nebo jim dal do ruky nářadí, nezvládli by to, bortící se systém hodnot, arogance a úplně naspodu jsou hrstky poctivých lidí, co často musí živořit jen proto, že posty sviním a bezpáteřním hajzlům se rozhodli přenechat těm ostatním. ()
Klasická ruská nátura. Hroutí se panelák, ale všem je to u prdele. Nejvíc těm, kteří v něm bydlí. Ale uprostřed Sibiře se jeden z Rusů probere z mrákot. Asi má pocit, že jeho život dosud postrádal pod náporem pravidelného stakana vodky smysl a tak se rozhodl udělat alespoň něco, co bude dávat smysl. Prostě se postavil proti ruskému smýšlení a myslel si, že to bude dobře. Není. Tématem si mě film totálně získal. Zemí už tolik ne. Lhostejnost je přesně ta vlastnost, která je pro Rusa typická. Možná až moc. ()
Anotace slibovala moralizující drama tepající do lhostejných politiků bezcitných k problémům obyčejných lidí. Děj naštěstí není tak provoplánový a ukazuje, že i oni mají svědomí a morálku. Jenže se bezstarostným rozkrádáním dostali do nemožné situace, z níž vede cesta jen přes vězení, a to ještě kdo ví jestli. Paradoxně je tím výpověď o to depresivnější, protože ukazuje, že i zdánlivě všemocí zastupitelé jsou nuceni jednat podle pravidel, které je samotné ohrožují. Vzepřít se systému nejde. Žít v systému znamená neustále si kupovat čas před katastrofou. Tohle je přesně to dusivé drama ze života obyčejných lidí, na které se naše kinematografie už dlouho nezmohla, a přitom ho kdysi tak skvěle zvládala. Akorát ten konec je zbytečně přehrocený. ()
Iba pred pár dňami som videl bulharský film Glory, ktorý má s týmto filmom viac spoločné, než by sa na prvý pohľad zdalo. V oboch vystupujú indivíduá, ktoré do tejto doby zdanlivo nepatria. Optimisti v nich vidia ostrovy pozitívnej deviácie, všetci ostatní poruchy v systéme, ktoré je treba opraviť alebo zlikvidovať. Pre mňa, ktorý som dva mesiace spoznával ruskú realitu, je ten film presný a desivý. Záverečné vyháňanie obyvateľov už malo v sebe maniakálne prvky, ktoré by možno ospravedlnil katastrofický záver. Bykov zvolil iný prístup, ale je to jeho film a jeho právo. ()
Balabanov by měl zcela jistě radost, jako pocta tohoto velikána je tenhle film skoro dokonalý. Já vždycky tvrdil, že Rusko je velmi svérázná země a tenhle příběh o jednom blázínkovi, mě v tom jen utvrdil. Vůbec není důležité, jak to s domem vlastně dopadne, mnohem podstatnější je vykreslení té lhostejnosti a beznaděje, která se na Vás válí že všech stran. Tak pozor, ať stačíte zavčas uhnout. ()
Galerie (26)
Zajímavosti (5)
- Dotyčný dům se nachází ve městě Tula, ulice Metallurgov 85. Praskliny byly sice vytvořeny pomocí polyuretanové pěny a zvětšeny počítačovou animací, ale budova je skutečně v havarijním stavu. Lokalitě odpovídá i tramvajová zastávka „Mašinostroitelnyj kolledž“, kde ústřední hrdina vystoupí z české tramvaje T3 a běží k domu. Ve starém bytě v moskevské čtvrti Kuzminki byly natočeny scény z domácnosti instalatéra Nikitina. Tento byt se „sovětským“ vybavením je mezi filmaři velmi oblíben a objevil se již v mnoha snímcích. (ČSFD)
- O jednu z hlavních písní ve filmu, konkrétně "Klidná noc", se postarala ruská undergroundová rocková skupina Kino. Ve své době patřila k nejlepším anti-sovětským kapelám vůbec. (Ulmos)
- Film bol v koprodukcii ruským ministerstvom kultúry. (PATWIST)
Reklama