Ikaros

Mě ty východněmecké sci-fi jaksi vůbec neberou. Viděl jsem jich pět (a shodou okolností to jsou úplně všechny, která tu mají nějaká procenta) a nejvíc z nich se mi líbila Eolomea a ani ta za mě není žádný velký zázrak, ačkoli má na rozdíl od těch čtyř ostatních nějaký přesah, ale atmosférou je mdlá a nevýrazná dost podobně. Ikaros bych ale měl na druhém místě, protože mě to furt bavilo a zajímalo víc, než třeba V prachu hvězd nebo Mlčící hvězda. Z Ikara mám aspoň pocit, že si z něj pár zajímavějších a napínavějších scén budu pamatovat i delší dobu než 2 měsíce a navíc to má obstojný vizuál vesmíru a docela i triků. A natočené to taky není vůbec špatně, jen mě to prostě za celou dobu nedokázalo pořádně vtáhnout... Lepší 2* (26.03.2022)

Scény z vesmíru byly velmi povedené, zpracováním byly o mnoho dál, než třeba ve Star Treku z roku 1966. Na druhou stranu nebyly ani zdaleka tak dobré, jako v 2001: Vesmírná odysea z roku 1968:) Na Zemi si zase dětičky hrály s létajícími talíři na dálkové ovládání:) ale jinak veškerý děj mimo vesmír mě ničím nezaujal. Toho bylo naštěstí jen pár minut. Celkově jsem měl s příběhem velký problém, hlavně proto, že nerozumím německy:D Jestli to chápu dobře, tak na začátku je meteority nebo čím poškozena a ztracena vesmírná loď Ikaros. Jiná vesmírná loď se jí vydá hledat a po čase narazí na její signál... No a to je tak vše, co bych byl schopen o zápletce říct:D Ale dobře se na to koukalo, záběry na vesmírná plavidla mám prostě rád. Jo a vsadil bych cokoliv, že Vesmírnou odyseou se východoněmečtí filmaři inspirovali. No a tim Star Trekem zřejmě také. (04.05.2009)

Výrazná inspirace jak Polákovou Ikarií XB-1, tak Kubrickovou 2001: Vesmírnou odyseou, neřku-li rovnou snaha přiblížit se těmto přelomovým žánrovým snímkům předchozí dekády, je zde nepřehlédnutelná. Nicméně Ikaros zdaleka nedosahuje ani sílu tajemné atmosféry prvního, ani vizuálně fascinujících velkolepých scén druhého zmíněného a ze zřejmě jediného přelomového aspektu a sice, že ve své době šlo o nejnákladnější snímek východního bloku, toho pro dnešního diváka už moc nevytěží. Přesto jsem vnímal technicky velmi slušně zpracované vesmírní sci-fi s celkem obstojnou výtvarní stránkou včetně triků, příjemnou stopáží i několika napínavými pasážemi a rozhodně mě neurazilo. Dostal jsem po čase zase chuť zkusit nějakou zajímavost ze soudku sci-fi a vyloženě zklamán nejsem, byť jde o snímek, který funguje nejvíc především jako ta zajímavost a podruhé bych se na Ikarose už asi nepodíval. Tři velké vesmírné hvězdy. * * * [70%] (15.11.2021)

Inšpirované Západom ( triky, hudba hlavne v závere - každý vieme o hlavne aký snímok ide ) a podávané Východom ( celkové to ,,uvedomelé,, pojatie ). Vo východnom bloku sa zrejme robilo to, čo neskôr zvykli robiť a dodnes robia na západe, a to niečo v štýle - ´´aby som to nemusel premietať u nás, radšej si natočím vlastnú verziu´´. A tak je kinematografia plná dvojvaječných filmových dvojčiat. (26.12.2017)

Technicky nesmírně propracovaný film, který je svou výpravou srovnatelný se serií Star Trek (1966). Námět zase připomíná takové filmy jako 2001: Vesmírnou odyseou (1968) či Ikarie XB1 (1963). Filmu Ikarie XB1 se tento východo-neměcký snímek (úmyslně-neúmyslně?) dosti přibližuje. Navíc hrdinové Signálu se snaží zachránit jinou loď, která se jmenuje Ikaros. Je zde ale i patrná snaha o připodobnění se k až mysticko-filosofickému opusu 2001: Vesmírná odysea, což nedopadlo dobře. Místo filosofie či symbolismu je v Signálu pouze změť dialogů, monologů, které jsou jen odříkány, ale jsou naprosto bez významu i pro samotný děj. Za zmínku stojí vizionářsko-futuristické pojetí hraček (dětské helikoptérky), které již dnes mají svou reálnou, dospěláckou podobu ve formě dronů. (10.06.2017)