The Blackcoat's Daughter

February je docela pěkně natočeným posedlostním hororem, který se ale bohužel tváří víc originálně, než ve skutečnosti je. Prostředí dívčího internátu není ničím novým, což by až tak nevadilo, no v tomto podání bohužel není ničím přínosným. Je pravda, že o klasickým vymítačským hororu lze mluvit jen stěží, pokus o mindfuck zápletku, která vyžaduje zapojení mozku se cení, ale kompaktně působí celý film malinko prázdně a laxně, což prokrvený závěr supluje jen částečně. Herečky jsou fajn. Průměr. 60% (08.06.2016)

Pred plánovaným pozretím Gretel a Hansel som sa chcel bližšie oboznámiť s režijnou kariérou Oza Perkinsa a začínam tak s February. Ide o veľmi pomalý psychologický horor, ktorý sa snaží byť autorský, čo berte tak, že nebude na vás pôsobiť ani klasicky artovo, ani klasicky mainstreamovo, alebo ako niečo od Blumhouse. February je skrátka svojská záležitosť a od potencionálnych fanúšikov Perkins vyžaduje, že ide o priaznivcov pomalého spôsobu rozprávania. Hodnotenie je zatiaľ predbežné, okamžite po skončení filmu som mal chuť si ho pozrieť znova a v najbližšej dobe, možno až po očakávanej novinke, tak aj zrejme učiním. Samozrejme ide o nejaké tie metafory a zrkadlá vzťahov v modernej spoločnosti zabalené v hororovom háve, to ale snáď ani netreba dodávať. Zatiaľ 70% (11.02.2020)

Než se objeví Emma Roberts, myslel jsem si že Lucy Boynton je právě ona, ta podoba je neskutečná. Co se týče příběhu, není to nijak originální, celkem nudí, protože více jak hodinu se tu nic neděje. Film je vyprávěn dost chaoticky a vůbec jsem nevěděl zpočátku která bije. V závěru ale máme nějaké to vraždění, potěší celkem dobrá zimní, temná atmosféra a výborné dívčí trio. Za zhlédnutí to určitě stojí, při zimním večeru. (31.08.2018)

Hail Satan! Zapalte pod kotlem, ať se dostaneme do varu! Synek Normana Batese si přiváže diváka k židli a cáry příběhu nechá přímo před ním padat klouzavým, velmi pomalým pádem k podlaze, tak jako v bezvětří padá k zemi podzimní listí. Pokud vlivem nezájmu neusnete a podíváte se na konci pod nohy, uvidíte celkem jasný obraz smutku ze ztráty, který je tak trochu zrádně umístěn do tuctového rámečku značky „Possession“.. (28.03.2023)

Nepopieram, že "February" od úvodu vďaka pochmúrnej forme zobrazenia či hudobnému doprovodu nepôsobí "light-ovo dark", no priznám sa, že som sa kvôli mätúcim "flaschbeckom" zo života viacerých postáv miestami strácal, a tak chytiť sa nejakej nitky v príbehu nebolo tak jednoduché ako som sa pôvodne domnieval. Odstupom času som však pochopil, že divák musí byť trpezlivejší a "všetko sa nejak vysvetlí", pričom pokiaľ je vyznávačom skôr atmosférických počinov, než "gore festu" plného násilia či akcie, je dosť pravdepodobné, že si príde na svoje. Ja osobne som spokojný. Zhruba od polovice snímku som pochopil o čo ide, pričom ma veľmi potešilo o aký druh hororového subžánru sa jedná. Nie je to však klasicky spracovaná, komerčná "posadnutosť". "February" nedisponuje prvkami ako je mimoriadne gore, lak, či dlhočiznými pasážami v ktorých sa kňaz v rúchu oháňa svetenou vodou a krucifixom, no spolieha sa na psychologickú stránku a budovanie atmosféry, pričom najväčším plusom je snaha tvorcov o spracovanie snímku, ktorý pôsobí s plnou vážnosťou serióznym dojmom. Takže nakoniec z čistého bohapustého priemeru silné 3, respektíve slabšie 4. Popravde, ani sám neviem - 69% (11.06.2016)