I jako Ikaros

Totální nářez!!! Po dvou hodinách absolutní kriminální krasojízdy jsem měla pocit, jako by trvala tak pět minut, jak utekla. Tedy, tušila jsem, že se mi film bude líbit, ale že se mnou až takto zamává, to tedy věru ne. Jářku, takovou hru na detaily, napětí, a oko diváka neměl pan režisér snad ani ve svém majstrštyku Strach nad městem. Scéna s ukázkou experimentu na "trénování paměti" je tedy ultramazec, a i když jsem pak v jejím průběhu tak trošinku ten menší "kvasi podvůdek" vytušila, stejně mě to dostalo - zejména ona poznámka, kterou pak doktor řekne vyšetřovateli (v podání úžasného Y. Montanda) /Menší spoiler/: "Vy sám jste začal protestovat až při 200 Voltech...". Tolik úžasně ozubených koleček, do sebe ještě úžasněji zapadajících, jsem si u krimifilmu už dlouho nevychutnala. Nota bene s politickým podtextem, to jsem myslela, že snad ani bohdá nebude... :-) A ten konec, panenko hopsavá, ten až bere dech... Pokud ho už ovšem nemáte dávno v čoudu z toho kouzelného podmanivého hudebního tématu maestra EM, popř. z postupného tuze napínavého odhalování zločinu. Tohle je prostě specielní V.I.P. lahůdka extra pro gurmány nejvybranějších delikates francouzské kinematografie... Dejte si! Ale nezapomeňte na haldu ubrousků, slintat budete ještě tak týden po slupnutí. :-) (29.11.2021)

I když mám některé jeho režijní práce opravdu rád, obecně mám s Henri Verneuilem dost problém, jeho filmy mi většinou přijdou dost naivní a logika v nich si částo dává dovolenou. Tady bohužel taky, a naivní mi tu přišel i ten zde tolik chválený vědecký pokus. A lákadlo Morricone tu byl absolutně nevyužitý. Moji pozornost v téhle chladné upovídané procedurálce držel jenom můj oblíbený Yves Montand, který sice u nás nikdy nepatřil mezi hvězdy typu Belmonda, či Delona, ale jeho charisma a herecký um byly nezpochybnitelné (např. v ´Doznání´ byl vysloveně strhující). A ta závěrečná pointa? Mno… na zadek jsem si z ní nesedl, byť ten konec JE působivý. (12.01.2022)

Excelentný konšpiračný triler, ktorý má ale zopár nedostatkov, a to v prípade niekoľkých logických nepresností. Možno vám bude vŕtať v hlave, prečo prokurátor rieši s oneskorením veci, ktoré sa mali dávno riešiť na súde, čo je síce čiastočne vysvetlené, ale skrátka si nedokážem predstaviť, čo sa ten rok riešilo. Verneuil sa rozhodol absolútne vynechať súkromnú líniu, tá sa dostane k slovu až na záver a tam sa pretne s tou dejovou v ten pravý okamih. Pozor, je to oldschool záležitosť a mileniály asi zaspia po polhodine. Berte to ako odporúčanie. (29.11.2021)

Líbí se mi, jak pojem „Yves Montand v politickém thrilleru“ je prakticky samostatným subžánrem francouzské kinematografie nabízejícím spoustu velmi poutavých a kvalitních děl, mezi něž toto rozhodně patří. I jako Ikaros je strukturálně zajímavý thriller, který střídá několik poměrně jednoduchých expozic odkrývajících pozadí politického zločinu, z nichž každá je unikátní, napětím strhující a zároveň velmi doslovně poučná. Rázný závěr si vnímavý divák sice předem domyslí, ale nijak to snímku rozhodně neubírá na působivosti. (29.11.2021)

"Je pravda, že jste hned na začátku vyšetřování dostal z našich nejvyšších míst požadavek zhruba tohoto znění: Zařiďte, aby vyšlo najevo, že Daslow byl jediný vrah, že se nejedná o spiknutí ani o komplot?" To se to nezávisle vyšetřuje, když je na začátku dán výsledek. To by to bylo jednoduchý. Komise požadovanej žvást vyplodila, zákulisní mocní moudře pokývali hlavami, svědci byli spokojeně odesláni na dovolenou na onen svět a jeden prokurátor se rozhodl hledat pravdu. Jinou pravdu. Takovou pravdivější. A to může být nebezpečný. Musím přiznat, že jsem si Volneyho pátrání užil, fandil jsem jeho nápaditosti a neustále jsem zaháněl myšlenku, že žiju ve světě, kde taky existuje jediná pravda. Oficiální pravda. A je jedno, jestli je to lež. Je to prostě pravda. Říkali to v televizi a kdo pochybuje, je dezinformátor. Sebereme mu tituly, smažeme profily, zakážeme vstupy. Kdysi se to řešilo jinak a o tom Ikaros je. Za mě to bylo skvělý a neuvěřitelně aktuální. (09.12.2021)