Do posledního dechu

Hrůzně nudné drama nevtipné verze Forresta Gumpa v rozbouřeném bazénu s CGI triky a permanentní tmou. Děsně rovní intelektuálové ze strojovny, detailně obeznámení s etiketou a gentlemanským vystupováním v situacích za třicet minut jistá smrt, uvíznou na rozbouřeném moři v bezvýchodné situaci. Člověk by čekal, že řeknou minimálně jednou něco sprostého ve stylu: "Kurva, jsme v prdeli, všichni tady chcípneme, co budeme dělat!". A půjdou si následně hystericky po krku a tím vytvoří půdu pro pořádné drama v už tak dramatické situaci. Nikoliv, zazpívají si, udělají si pregnantní argumentační schůzku, talentovanější brácha z netalentované herecké rodiny děsně psychologicky oloupe uvařené vejce a totálně uměle u toho pronese brilantní plán, který strojníci a kuchaři ihned odsouhlasí a realizují, no a pak už nezbývá než čekat až se přiblíží retard v záchranném člunu s další bandou děsně rovných záchranářů, kteří zcela realisticky v situacích za pět minut jistá smrt vtipkují, hází hollywoodské dobrosrdečné pohledy ve stylu: "Vím, že tady dnes zcela bezdůvodně zemřu, ale povinnost pomáhat mi to přikazuje a já jsem s tím smířen, takže znáte ten vtip jak jde žena na nákup?...". Kéž by byl celý film pouze o tomhle mizerně napsaném a zahraném heroizačním patosu, to by se ještě snést dalo, ale před samotnou děsně realistickou záchranou akcí, ve které sice mrzne a prší zároveň, sněží a blýská se, všichni jsou totálně mokří a za deset minut uschnou, i když na ně pořád prší, hypotermie neexistuje, vlny uhýbají a lidé nadskakují deset metrů do výšky aby spadli na stejné místo, ze kterého nadskočili, i když loď je o pět metrů dál... Kde jsem to sakra skončil. Jo, člověk si musí vytrpět přes hodinu balastu jenom proto, aby zjistil to, co zjistí po pěti úvodních minutách, že záchranář Pine je retardovaný a má příšernou snoubenku, které se polovinu filmu věnuje pozornost jenom proto, aby pak mohla mít strach o boyfrienda a my zřejmě spolu s ní. Já ho ale měl úplně u prdele, stejně jako ji a všechny ostatní vyretušované postavy. Tleskám, chyběl už jen Mitch Buchannon ve zpomaleném znaku jak plave v tom moři s desetimetrovými vlnami, pomáhá s plovákem a drží flašku Hennessy. Vlastně by to s ním bylo mnohem lepší než tahle poctu skládající nuda. 40% (14.05.2016)

Do posledního dechu jsem rozhodně tento film neabsolvoval, i ve finále jsem při něm v poklidu dýchal, ale mám rád toto prostředí, kdy zima ševelí nad rozbouřeným oceánem a rozvírá náruč smrti. Herecké obsazení v čele s Chrisem Pinem pro mě není nijak velkým lákadlem a možná bych i řekl největší slabinou tohoto filmu. Ten kluk mi prostě nějak nejde pod rozčepířený vous. Nejvíc si na tomto filmu cením inspirace čerpané lodní pumpou ze skutečné události, což dělá pro mě něco víc, než ve výsledném průměru je. (28.01.2016)

Príjemné na oddych a relax, no nečakajte nič viac... Dejová linka síce nebola žiadne terno, no aspoň nenudila a dokonca ponúkla aj pár lepších a napínavejších scénok, len škoda, že väčšina z nich bola utopená v čiernote, preto o nejakej lepšej a súvislejšej, survivalovej atmosfére nemôže byť ani reči. Našťastie Chris Pine mi tu nešiel tak na nervy ako obvykle, preto myslím, že to na ten priemer vydá. 60/100 (09.12.2017)

"Do posledního dechu" není snímek, který by na mě udělal dojem. Možná, kdybych se na něj díval s přítelkyní, byli jsme oba v pohodě a chtěli jen relaxovat, měl bych na to náladu. Ale tentokrát mě disneyovská přímočarost prostě nedostala. Ten příběh mě celkově nebavil a nezajímal, snad jen ty vodní scény byly krásně provedené. (05.05.2016)

Semiautistický Kryštof Borovice má tak hnusnou starou, že se raději vrhá na riskantní mise do rozbouřeného moře, než aby na ni musel doma čumět. U rektorvoucí seznamovací scény, kdy se ta obluda za zvuků holyúdských famfár poprvé okázale otočí xichtem do kamery a Kryštof, místo aby okamžitě hodil kosu, na ní udělá zamilované kudrnaté oči, mi nejdříve úlekem zaskočil máršmelous, načež jsem si smíchy poprskal televizi rozžvýkaným popkornem. Ale když jste otrlý, zádumčivý nantuketský rybář, asi je to měkčí a méně chlupaté než Novofundlanďan a tolik toho nesežere. Jinak typický patos a kýč Mikyho klubíku. Počasí na piču, hrdinný pobřežní strážce, láska, hrdinný strojník, zase láska, drsní, ale spravedliví správní chlapi, pořád láska, polepšený ustrašený tankerový přizdisráč, kterému drsní, ale spravedliví správní chlapi drsně, ale spravedlivě ukázali správný chlapský směr, tklivý molový orchestr, ještě trocha lásky, vlny jako kráva, klemra jako prase, nepodchladitelný hrdinný pobřežní strážce a nezlomný hrdinný strojník se po mnohých útrapách konečně setkávají, vrhajíce na sebe drsné, ale spravedlivé pohledy plné tichého chlapského respektu, tklivý molový orchestr dvě a láska vrcholí v mohutném kresčendu zubokazného hepyendu. Nejedna rozteklá osamělá padesátka u toho bude v bizarně oplzlém, o číslo menším růžovém županu samým napětím mačkat kočku a marně snít o tom, jak se jí ten štramácký oficír Erich Báňa snaží prokopat tvarohovými záhyby krabatých stehen k mrtvé rybě. Na druhé straně je to však hezky udělané, dramaticky dobře zvládnuté, a když vypnete indikátor nevkusu, vcelku svižně to odsejpá. Prostě takový Bílý tanker aneb V srdci moře bez nasraného kytovce. (11.04.2016)