Ztráta paměti

Hodne atmosferickej film. Prakticky od prvni minuty zacne bejt film skvele napinavej a vydrzi mu to az do konce. Celej film je v podstate zmet nekolika vyjevu z zivota hlavniho hrdiny, ktery se tocej okolo nehody v roce 2000 a v roce 2002. Sice misty uz neni jasny, jesli se zrovna koukame na sen nebo skutecnost, ale zase se da dobre poznat, co je v roce 2000 a co v roce 2002 a jak postupne zacina Phillipe vzpominat, zacnou se jednotlivy vzpominky rozjasnovat a zapadat. Sice uz mi bylo dopredu jasny, co ze to proved, ale to vubec nevadilo. Jedinej problem je, ze film ke konci chce krapet kopirovat Osudovy dotek a ze zacina a konci na stejnem miste, takze se vlasne nic moc nevyresi. (25.02.2007)

Pochopil jsem to (asi?) až napotřetí a to hlavně proto, že jsem si již pamatoval pár věcí a mohl se soustředit na detaily kolem, které se ukázaly jako stěžejní pro zpracování celého děje. Ten sice není až tak složitý, ale zároveň je neuvěřitelně zmatený (myšleno dobře) a diváka uvrhne do labyrintu pochyb a tajemství, ze kterého se jen hodně špatně vychází ven. Kdo nechce tupě čumět na jednoduché a idiotské filmy, musí rozhodně vidět Ztrátu paměti. 100% (19.02.2017)

Jeden z nejpodcenějších filmů tady na CSFD. Brilantní hudba, skvělé výkony a parádní příběh. Skládání puzzle dá někdy zabrat. Ryan Phillippe podává opravdu skvělý výkon. Nechápu místní hodnocení - pouchých 62 %. Když se podívám na ty "skvosty", které do dotáhly do červené skupiny - nad 70%, cítím zde velkou nespravedlnost vůči tomuto filmu. Ač mam Osudovy dotek radši, tak tohle určitě neni jeho napodobenina. Je to totiž film o rok starší. Vřele všem doporučuju (03.08.2010)

Ztráta paměti je hodně zamotaný film, zdánlivě postrádající logiku a vyžaduje si nejedno zkouknutí. Ale při nejhlubší analýze se člověk může dostat k celému vysvětlení všech spojitostí ve filmu. Skvělý R.Phillippe, úžasné tempo se strhující hudbou v zádech a atmosféra, která nejednou nahání husí kůži. (13.02.2007)

Nepovedeně zamotané a spíš zmotané. Konec se dá odhadnout dlouho předem. I když námět nabízel zajímavé možnosti (postupné zjišťování po ztrátě paměti, že nejsem tak dobrý člověk, jakým bych chtěl být), nijak je nevyužil a splácal přes sebe páté přes deváté, aniž by to dávalo smysl. Začátek je ještě snesitelný, ale děj se rychle dostává do stále násilnější vývrtek, které z toho dělají šílený paskvil. (27.10.2017)