Spotlight

S přibývajícími hodinami od zhlédnutí se mi to jeví čím dál lepší, protože ač to téma svádělo k bulvární kontroverzi, či nestrannému podchycení z obou stran, zvolený formát investigativní novinářské procedury nakonec sedl úplně nejlíp. Samozřejmě, dá se tomu vyčítat odtažitost i právě onen absentující pohled druhé strany, ale umanutí reportéři, fungující i v minimalisticky načrtnutých osobních rovinách, jsou natolik fascinující, že se tomu jen těžko dá vyčítat něco navíc. Jedinou vadu vlastně spatřuji v tom „wannabe Fincher stylu“, kdy se jde po přesných kamerových osách a ten cílený chlad je chvílemi až moc upjatý, nikoliv vnitřně živelný. Každopádně lepší poklonu si investigativní novináři nemohli přát, mravenčí práce, ověřování faktů a chuť nejít po prvoplánových titulcích, je vlastně obdivuhodná. Škoda, že u nás už to tak moc nefunguje. (16.02.2016)

“PODLE MĚ JSOU TAKOVÉ PŘÍBĚHY DŮVODEM, PROČ TO DĚLÁME“... /// Pomalej sběr dat a informací, náročná, několikaměsíční práce, která předchází zveřejnění dlouhotrvajícího skandálu a to pěkně na vlastní bulvy. Dejcháte atmosféru novinařiny bez vizuálních pozlátek, bulvární atraktivity (církevních výhružek, výpovědí dětí), ale i bez osobních problémů. Je to vo lidech, kteří stáli za šokujícím odhalením a (bohužel) bez emocí ukazuje, jak to tenkrát bylo. Myšlenky a názory si prej utřiďte pozdějc sami. Je to film, kterej řeší závažný téma a tomu je podřízený všechno. Díky jednoduchýmu stylu vyprávění poberete všechno hned na poprvý a nakonec vás zaplaví onen pocitem štěstí, že se dílo podařilo. Fajnová exkurze do továrny jménem žurnalistika. Ale je opravdu pro všechny? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Do trenek mi (často) leze Bůh. 3.) Jmenuju se Radek John. (Klíma? No když jinak nedáš…) 4.) Thx za titule „cricket277“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (15.03.2016)

„Víte, církev chce, abychom uvěřili, že jde jen o pár shnilých jablek. Ale ten problém je mnohem větší.“ O tom, jak je téma filmu důležité, asi netřeba polemizovat. Co se týče četnosti produkce takovýchto snímků, člověku se chce říct „jen houšť a přitvrdit“. Což je právě jeden ze 2 menších problému Spotlight. Spoléhá se (leckdo by asi dodal, že oprávněně) na sílu tématu, a tím končí. Snad jsem moc náročný, ale přece jen bych ocenil lepší práci s emocemi (přitlačit na pilu). Ne že by se mnou film citově nepohnul, ovšem čekal bych, že mě vtáhne (a vyprovokuje) přece jen o něco víc. Druhý problém je už spíše malý detail a týká se trochu naivní otevřenosti některých zainteresovaných (např. pánbíčkář, který se ve dveřích svého domu bez větších vytáček dozná úplně cizí ženské od novin…ehm?!). Což je zbytečná kaňka, protože film se jinak jeví velmi realisticky, myslím tím co do popisu novinářské práce a získávání nových důkazů. Proto dávám „pouze“ silné 4*, jinak jsem byl velmi spokojený. „Žádní demonstranti.“ - „Jo. Asi jsou ještě v kostele.“ (13.07.2016)

Jakožto někdo, jenž do novinařiny tak trochu nahlédl, samozřejmě můžu pochybovat nad produktivitou investigativního týmu (respektive kdo v tuzemsku by mohl platit několikaměsíční hon za, sic vydatným a nesmírně atraktivním, materiálem?). Ušlechtilé drama se silným základem, kterak na nemocnou církev už nemůžeme brát pražádné ohledy. A dupnout na ně pěkně od základu. Žádná jedna senzace, ale kompletní seznam hříšníků, kteří neudrželi v kalhotách to, co měli. Tým žurnalistů z Boston Globe přinesl sérii článků o zneužívání dětí katolickými kněžími, vysloužil si za to prestižní Pulitzerovu cenu a dodal odvahu dalším, kteří se podělili o své nepříjemné zážitky. Tvůrci na to jdou s rozumem, neženou se za senzacemi, neexhibují, nutí novináře do mravenčí práce, do nekončící dřiny (a ukazuje prostředník všem těm rozumbradům, kteří mají novináře za hyeny, přičemž jsou těmi prvními, kteří hltají všechny ty tragické události, kterým bleskově roste čtenost), čímž se oddělují od povrchních webových pisálků. Nenabízí žádné atraktivní linie (výhružky ze strany mocné církevní instituce). Možná je to pro někoho nevstřícný přístup, mě osobně bavil. Překvapí třeba to, že církev nic moc nezametá pod koberec, ale místy to našemu týmu až nelogicky usnadňuje (jeden z kněží se mezi dveřmi bez potíží rozvykládá o svých choutkách). Šikovně se pracuje i s katolickými kořeny čtyřčlenného týmu, který se s důvěrou k církvi vyrovnává po svém. Abychom si rýpli i do samotného systému tištěných médií, připomene se i fakt, že redakce o případu věděla už dřív, než do něj začal bušit nový editor. Mark Ruffalo, Michael Keaton, Rachel McAdams, Stanley Tucci, Liev Schreiber. Ti všichni jsou přesní, oscarové nominace (ač zůstane jen u nich) mým oblíbencům (McAdams a Ruffalo) moc přeju. Jen Thomas McCarthy si mohl/měl víc pohrát s emocemi. (29.01.2016)

Nevím, co chtít víc. Mistrovsky napsaný a suverénně zrežírovaný aktuální příběh, který ani na okamžik nevybočuje z nastoleného vyprávěcího tempa a nezasvěcenému konzumentovi předloží svůj šokující obsah natolik autentickou a strhující formou, že má okamžitě chuť dát se na investigativní novinařinu a jako vedlejšák střílet po nocích nadržené kněze do bolestivých sexuálních partií. Plus skvělé ústřední postavy, jejichž charakter je sice (správně) načrtnut jen okrajově v rámci procesu vyšetřování, ale jejich sympatické herecké představitele bych klidně vydržel sledovat ještě o dvě hodinky déle, až k chlípným branám zdánlivě nedotknutelného Vatikánu... 90% (20.01.2016)