Fotograf

Ťažko sa mi k tomu vyjadruje. Bolo tu cítiť snahu autorov o to, čo najviac dejovú linku zahaliť do rúška tajomstiev, no žiaľ nie všetko sa zadarilo. Oceňujem najmä originálny rozprávačský prístup, kde sa veľmi dobre striedali flashbacky do minulosti s prítomnosťou, čo celému príbehu dodávalo šmrnc. No tie jednotlivé nitky celého príbehu, ktoré sa zo spoločného klbka postupne rozmotávali, ma až tak nebavili a záver už vonkoncom nie. Riadny guláš teda, miestami až moc prekombinované. Taťjana Arntgolc je ale kus, to sa musí uznať... Slabší priemer. 55/100 (05.09.2019)

Polské a ruské vztahy byly po dlouhá staletí zatíženy vzájemným soupeřením, které se v období novověku zásadní změnou rovnováhy moci v oblasti východní Evropy ve prospěch carské říše na dlouhou dobu změnilo ve ztrátu polské samostatnosti a trýznivou zkušenost Poláků s represivní, zaostalou a mizerně řízenou státní mocí. O to víc překvapí umístění děje snímku na území dnešního Ruska i fakt, že drtivá většina dialogů se odehrává v ruštině. K fotografovi nemá smysl přistupovat jako k běžné kriminálce o nepolapitelném fantomovi, který za sebou nechává zmařené lidské životy. Mnohem víc jde o mysteriózní příběh, prostřednictvím kterého se autoři vrací k nedávné minulosti a osvětlují podstatu fungování sovětského systému a jeho dopady na celou společnost. Nenechte se odradit absurdními prvky ani matoucím žánrovým zařazením. Tohle je silný a originálně natočený film o jedinci, který se nejdřív chtěl systému dokonale přizpůsobit, aby se mu posléze svérázným, krutým způsobem vzbouřil. Jako bonus navíc tady funguje přítomnost zajímavé a neokoukané Taťjany Arntgolc. Tohle je pro mě herecký objev jako hrom a doufám, že ještě budu mít příležitost její herectví v nějakém solidním bijáku obdivovat. Celkový dojem: 80 %. (18.04.2018)

„Smrt řeší všechny problémy. Kde není člověk, není ani problém..“ (Josif Vissarionovič Stalin). Osobitý krimi thriller těžící z neutuchající vřelosti rusko-polských vztahů, zástupu kostlivců v almarách a mysteriózní mlhy, kterou Krzystek nechal rozestupovat jen velmi zvolna. Vlastně to dělal tak zvolna, že doteď nevím, jestli mě konec potěšil, nebo nasral.. (02.10.2019)

Drazí Poláci, jste bohové, jste prostě bohové Já čekal všechno, trošku Finchera, trošku syrovou kriminálku s drsným vražděním, nééé prostě poláci mají svou hrdost a dělaj si filmy po svým. Žánrová mnohovrstvost je tady ohromující, chvíli kriminálka, spolu s policisty postupně odkrýváš poměrně neuvěřitelný příběh a přibližuješ se na stopu. Chvíli rodičovské sociální drama, flashbacky se vracíme do vrahova dětství. Chvíli politický thriller na téma polsko - ruské ztahy, zejména vztah Poláků k rusům jako okupantům své země (v polských filmech častý jev) a rusů k Polákům (odposlechy, povýšenost ). Chvíli velmi mrazivé záběry, až jsem otáčel v kině za sebe, přesto že tam žádný lekací scény nejsou, tohle je prostě nevídána poctivina, další můj polskej miláček, kolikatej už ??? Třeba vztah mezi Natašou a Lebiadkinem včetně jejich temných stránek duše, to je luxus. Pevně doufám, že jsem si s filmem nepodal dveře naposled, protože přesně tohle je moje gusto.Viděno v rámci projektu Challenge tour 2014 jako film číslo 22. (14.04.2015)

Mohlo to být za pět, ale buď jim na konci došel dech, nebo nevím, co měl zmršený konec znamenat? Dále místy nepřehledné, ztratíš se jedna báseň, což je škoda, protože jinak se jedná o luxusní krimi, s řadou odkazů na různá témata, dítě jako z hororu, vyšetřovatelé zaujali, flashbaky výborné, včetně vyšinutých postav. Ze závěru chytrá nejsem, řekla bych, že tvůrci přecenili své limity, přitom Poláci filmy tohoto žánru umí natočit příkladně, nebo ten způsob rozuzlení pokládají za zajímavý, což osobně ocenit nedokážu. Každopádně o tucet délek před kinematografii československou. Času nelituji. (10.08.2021)