Fotograf

"Ve všem je stejné množství dobra i zla."                                                                                                                         Fotograf mě přibil k židli, jako to před časem dokázala Malá Moskva. Je patrné, že se Waldemar Krzystek srovnává se svou osobní historií, téma rusko-polského násilného nažívání je v něm hluboce zakořeněno. Ke zpracování si vybírá silné motivy. V Malé Moskvě to byl milostný příběh s přesahem do současnosti ve vztahu otce a dcery, Fotograf popisuje přerod milého bloďatého málčika v lidskou zrůdu Kam vkročí, zanechává krvavou stopu ... Pomocí flashbacků dává pomalu proniknout pod povrch. V jeho příbězích převládají silné ženy a zranitelní muži. Kostlivce ve skříni nemá jen Kolja ale i Lebiadkin a Nataša. Právě to vyřčené i lehce nastíněné mezi hlavními vyšetřovateli dodává příběhu lidskosti a uvěřitelnosti. Polská filmová škola ještě nezgynula! Luxusní podívaná! (06.02.2018)

Fotograf je polsko-ruská krimi, která jde tak trochu proti proudu a mně osobně to docela vadilo. Styl vyprávění a také samotná podstata vyprávěné látky se mi nedostala příliš pod kůži. Nejde totiž o klasické detektivní drama, kde jde o činy samotného vraha a o detektivy, kteří se ho snaží dopadnou. Spíše se jde po stopách dětství samotného vraha a jakou v něm hráli roli jednotlivé postavy. Samotná premisa o vrahovi, který mění hlas, tak aby nebyl poznán mi přišla podivně přitažená za vlasy a neatraktivní. Zvláštní film. (27.06.2019)

Výborný polský film, který mě hodně bavil. Sice mě trochu překvapilo, že se v něm mluví téměř výhradně jen rusky a polština tam skoro nezazní, ale vlastně to je logické vzhledem k zasazení většiny děje do Moskvy. (Rovněž mě tam trochu zarazilo, že hlavní postavy ruských vyšetřovatelů jezdí v luxusních audinách - buď to byl product placement, nebo nevím. Nějak se mi nechce věřit, že by policie v Moskvě měla tak prémiový vozový park). Vzato kolem a kolem, asi v tom filmu není nic, co bychom už neviděli někde jinde - v kriminálním žánru podle mě už snad ani nejde vymyslet něco vyloženě nového - ale nějak mi to nevadilo. Když se podaří jednotlivé složky spojit dobře dohromady - mít zajímavé postavy vraha i detektivů, napínavou atmosféru, kvalitní kameru, hudbu a střih, tak v podstatě nemůže vzniknout špatný film. Zde se to povedlo dokonale a těch 110 minut mi uteklo jako nic. Velké díky České televizi, že po dlouhé době v té jejich programové bídě odvysílala něco, na co se dalo koukat. (04.02.2018)

Ze začátku jsem úplně nepochopil, proč Poláci točí film s ruskými herci a v ruském prostředí. Jakmile ale děj směřoval k Polsku, začalo mi všechno dávat smysl. Pokud ale očekáváte film o masovém vrahovi na způsob amerického Sedm, tak s tím vůbec nepočítejte. Tohle je regulérní evropský masochismus v podobě absolutní realističnosti. A jelikož Poláci v dnešní době zvládají všemožné žánry, tak ani tady nešlo chybovat. Jednu hvězdičku přeci jen ale ubírám za chvilkovou nesrozumitelnost příběhu, kterou nicméně v průběhu filmu jakž takž dokázali usměrňovat. (05.04.2018)

Drazí Poláci, jste bohové, jste prostě bohové Já čekal všechno, trošku Finchera, trošku syrovou kriminálku s drsným vražděním, nééé prostě poláci mají svou hrdost a dělaj si filmy po svým. Žánrová mnohovrstvost je tady ohromující, chvíli kriminálka, spolu s policisty postupně odkrýváš poměrně neuvěřitelný příběh a přibližuješ se na stopu. Chvíli rodičovské sociální drama, flashbacky se vracíme do vrahova dětství. Chvíli politický thriller na téma polsko - ruské ztahy, zejména vztah Poláků k rusům jako okupantům své země (v polských filmech častý jev) a rusů k Polákům (odposlechy, povýšenost ). Chvíli velmi mrazivé záběry, až jsem otáčel v kině za sebe, přesto že tam žádný lekací scény nejsou, tohle je prostě nevídána poctivina, další můj polskej miláček, kolikatej už ??? Třeba vztah mezi Natašou a Lebiadkinem včetně jejich temných stránek duše, to je luxus. Pevně doufám, že jsem si s filmem nepodal dveře naposled, protože přesně tohle je moje gusto.Viděno v rámci projektu Challenge tour 2014 jako film číslo 22. (14.04.2015)