Fotograf

Drazí Poláci, jste bohové, jste prostě bohové Já čekal všechno, trošku Finchera, trošku syrovou kriminálku s drsným vražděním, nééé prostě poláci mají svou hrdost a dělaj si filmy po svým. Žánrová mnohovrstvost je tady ohromující, chvíli kriminálka, spolu s policisty postupně odkrýváš poměrně neuvěřitelný příběh a přibližuješ se na stopu. Chvíli rodičovské sociální drama, flashbacky se vracíme do vrahova dětství. Chvíli politický thriller na téma polsko - ruské ztahy, zejména vztah Poláků k rusům jako okupantům své země (v polských filmech častý jev) a rusů k Polákům (odposlechy, povýšenost ). Chvíli velmi mrazivé záběry, až jsem otáčel v kině za sebe, přesto že tam žádný lekací scény nejsou, tohle je prostě nevídána poctivina, další můj polskej miláček, kolikatej už ??? Třeba vztah mezi Natašou a Lebiadkinem včetně jejich temných stránek duše, to je luxus. Pevně doufám, že jsem si s filmem nepodal dveře naposled, protože přesně tohle je moje gusto.Viděno v rámci projektu Challenge tour 2014 jako film číslo 22. (14.04.2015)

"Ve všem je stejné množství dobra i zla."                                                                                                                         Fotograf mě přibil k židli, jako to před časem dokázala Malá Moskva. Je patrné, že se Waldemar Krzystek srovnává se svou osobní historií, téma rusko-polského násilného nažívání je v něm hluboce zakořeněno. Ke zpracování si vybírá silné motivy. V Malé Moskvě to byl milostný příběh s přesahem do současnosti ve vztahu otce a dcery, Fotograf popisuje přerod milého bloďatého málčika v lidskou zrůdu Kam vkročí, zanechává krvavou stopu ... Pomocí flashbacků dává pomalu proniknout pod povrch. V jeho příbězích převládají silné ženy a zranitelní muži. Kostlivce ve skříni nemá jen Kolja ale i Lebiadkin a Nataša. Právě to vyřčené i lehce nastíněné mezi hlavními vyšetřovateli dodává příběhu lidskosti a uvěřitelnosti. Polská filmová škola ještě nezgynula! Luxusní podívaná! (06.02.2018)

Ťažko sa mi k tomu vyjadruje. Bolo tu cítiť snahu autorov o to, čo najviac dejovú linku zahaliť do rúška tajomstiev, no žiaľ nie všetko sa zadarilo. Oceňujem najmä originálny rozprávačský prístup, kde sa veľmi dobre striedali flashbacky do minulosti s prítomnosťou, čo celému príbehu dodávalo šmrnc. No tie jednotlivé nitky celého príbehu, ktoré sa zo spoločného klbka postupne rozmotávali, ma až tak nebavili a záver už vonkoncom nie. Riadny guláš teda, miestami až moc prekombinované. Taťjana Arntgolc je ale kus, to sa musí uznať... Slabší priemer. 55/100 (05.09.2019)

Fotograf je polsko-ruská krimi, která jde tak trochu proti proudu a mně osobně to docela vadilo. Styl vyprávění a také samotná podstata vyprávěné látky se mi nedostala příliš pod kůži. Nejde totiž o klasické detektivní drama, kde jde o činy samotného vraha a o detektivy, kteří se ho snaží dopadnou. Spíše se jde po stopách dětství samotného vraha a jakou v něm hráli roli jednotlivé postavy. Samotná premisa o vrahovi, který mění hlas, tak aby nebyl poznán mi přišla podivně přitažená za vlasy a neatraktivní. Zvláštní film. (27.06.2019)

o polské kinematografii nemám absolutně přehled,ale tak nějak jsem tušil,že oproti té české bude někde úplně jinde.Že je rozdíl až tak extrémní mě ale celkem překvapilo.Na Fotografa jsem narazil na doporučení a to co jsem dostal předčilo moje očekávání.Vtahující krimi thriller s atmosférou,kterou jsem dlouho neviděl ani u hollywoodské produkce.Celé je to navíc takové sympaticky nejednoznačné a nesnaží se vodit diváka za ručičku.Oba palce hore...80% (25.08.2019)