Fotograf

Drazí Poláci, jste bohové, jste prostě bohové Já čekal všechno, trošku Finchera, trošku syrovou kriminálku s drsným vražděním, nééé prostě poláci mají svou hrdost a dělaj si filmy po svým. Žánrová mnohovrstvost je tady ohromující, chvíli kriminálka, spolu s policisty postupně odkrýváš poměrně neuvěřitelný příběh a přibližuješ se na stopu. Chvíli rodičovské sociální drama, flashbacky se vracíme do vrahova dětství. Chvíli politický thriller na téma polsko - ruské ztahy, zejména vztah Poláků k rusům jako okupantům své země (v polských filmech častý jev) a rusů k Polákům (odposlechy, povýšenost ). Chvíli velmi mrazivé záběry, až jsem otáčel v kině za sebe, přesto že tam žádný lekací scény nejsou, tohle je prostě nevídána poctivina, další můj polskej miláček, kolikatej už ??? Třeba vztah mezi Natašou a Lebiadkinem včetně jejich temných stránek duše, to je luxus. Pevně doufám, že jsem si s filmem nepodal dveře naposled, protože přesně tohle je moje gusto.Viděno v rámci projektu Challenge tour 2014 jako film číslo 22. (14.04.2015)

Já jsem nesmírně rád, že jsem si Fotografa nezařadil do Challenge Tour, protože by to bylo hodně nefér vůči ostatním státům - Poláci by to zkrátka jednoznačně vyhráli, chci, aby to bylo zajímavější. Fotograf je naprosto strhující, inteligentní film, který v sobě spojuje prvky psychologického dramatu, thrilleru a krimi, a vyžaduje divákovu stoprocentní soustřeďenost od první do poslední minuty. Kdo na tenhle film šel po těžkém dnu v práci nebo ve špatném psychickém rozpoložení, nemohl se chytat. Napětím jsem místy ani nedýchal a hltal jsem nové a nové informace, které osvětlovaly děsivou minulost, z níž mi běhal mráz po zádech. První dojem ze závěru bylo velké zklamání, ale po chvílce bylo vystřídáno zadostiučiněním, že takhle to vlastně muselo skončit, takhle je to správně. Ve mně se zkrátka hned probudil milovník detektivek, kterého musel přebít milovník kvalitních filmů, u nichž není nutná doslovnost. Naši polští přátelé nám dávají pořádné lekce z filmařiny. A v dnešní rozjitřené době jsem rád, že máme možnost vidět vynikající výsledek polsko-ruské kulturní spolupráce a sledovat, jak si ve filmu vzájemně dávají místy roztomilé šťouchance. (17.04.2015)

"Ve všem je stejné množství dobra i zla."                                                                                                                         Fotograf mě přibil k židli, jako to před časem dokázala Malá Moskva. Je patrné, že se Waldemar Krzystek srovnává se svou osobní historií, téma rusko-polského násilného nažívání je v něm hluboce zakořeněno. Ke zpracování si vybírá silné motivy. V Malé Moskvě to byl milostný příběh s přesahem do současnosti ve vztahu otce a dcery, Fotograf popisuje přerod milého bloďatého málčika v lidskou zrůdu Kam vkročí, zanechává krvavou stopu ... Pomocí flashbacků dává pomalu proniknout pod povrch. V jeho příbězích převládají silné ženy a zranitelní muži. Kostlivce ve skříni nemá jen Kolja ale i Lebiadkin a Nataša. Právě to vyřčené i lehce nastíněné mezi hlavními vyšetřovateli dodává příběhu lidskosti a uvěřitelnosti. Polská filmová škola ještě nezgynula! Luxusní podívaná! (06.02.2018)

Ze začátku jsem úplně nepochopil, proč Poláci točí film s ruskými herci a v ruském prostředí. Jakmile ale děj směřoval k Polsku, začalo mi všechno dávat smysl. Pokud ale očekáváte film o masovém vrahovi na způsob amerického Sedm, tak s tím vůbec nepočítejte. Tohle je regulérní evropský masochismus v podobě absolutní realističnosti. A jelikož Poláci v dnešní době zvládají všemožné žánry, tak ani tady nešlo chybovat. Jednu hvězdičku přeci jen ale ubírám za chvilkovou nesrozumitelnost příběhu, kterou nicméně v průběhu filmu jakž takž dokázali usměrňovat. (05.04.2018)

Ťažko sa mi k tomu vyjadruje. Bolo tu cítiť snahu autorov o to, čo najviac dejovú linku zahaliť do rúška tajomstiev, no žiaľ nie všetko sa zadarilo. Oceňujem najmä originálny rozprávačský prístup, kde sa veľmi dobre striedali flashbacky do minulosti s prítomnosťou, čo celému príbehu dodávalo šmrnc. No tie jednotlivé nitky celého príbehu, ktoré sa zo spoločného klbka postupne rozmotávali, ma až tak nebavili a záver už vonkoncom nie. Riadny guláš teda, miestami až moc prekombinované. Taťjana Arntgolc je ale kus, to sa musí uznať... Slabší priemer. 55/100 (05.09.2019)