Záletník

Pominu-li jistou morální závadnost záletničení, tak mi tento film velmi sednul nejen do momentální nálady, ale ladí i k mému věku a životnímu rozpoložení. Jakožto skorovrstevník Etienna rozumím jeho touze zažít zase motýla v břiše a aspoň na chvíli se vydat z bezpečí rodinného přístavu na otevřené moře...snad jen z touhy dokázat si, že ještě umí plavat. Tím samozřejmě neobhajuji nevěru. Ostatně ani přes ten závěr se nedá říct, že by bylo tvůrčím záměrem nebo pointou, bagatelizovat lhaní a podvádění, které k nevěře patří. Příběh osciluje mezi klišé ve stylu ...chlapi jsou nevěrní čuňáci, nebo neschopní čuňáci a mezi obecně známou pravdou, že ženy je mají prokouknuté a jen jejich láska, tolerance a zodpovědnost jim brání, aby je za jejich zrady kosily jedy, kulkami, noži, či jen válečky a pánvičkami. Způsob vyprávění mi velmi sedl. Jemný humor mě udržoval i přes tu přepálenou stopáž v dobré náladě. Moc oceňuji obsazení Jeana Rocheforta. Že občas působí jako francouzský Peter Sellers, nejspíš napadlo i režiséra českého dabingu, takže ho nechal promlouvat sametovým hlasem Stanislava Fišera, který to opět zvládl skvěle. Normálně pořád frflám, že filmům chybí pořádný příběh, nebo silná pointa, ale Záletník mě umlčel bezelstnou, hořko-milou poetikou, kterou bych v příběhu o muži, který se snaží zahnout své milující ženě nikdy nečekal. Svým způsobem je to smutné a neumím si představit, jak tohle vnímají ženy. I mě bylo trochu bolavo při pohledu na uslzený úsměv manželky Etienna. Objektivně to na 5 hvězd není. Většina z akciček jeho kumpánů byla navíc, ale já nejsem profi kritik a moje hodnocení nemusí...možná ani nemá být objektivní. Bavil jsem se a velmi mi to zvedlo náladu. Třeba to bude po druhém shlédnutí jinak, ale teď ... . (09.02.2024)

Jak je vůbec možný dostat do filmu tolik pohody, uvolněnosti, přirozenosti a humoru, který nestárne ? Tak to fakt netuším, ale jedno vím jistě, Yves Robert tohle prostě umí. Jean Rochefort, podle toho, co o něm vím, tak je jasné, že on si svou roli musel ohromně užívat, protože to u milovníka žen, života a humoru na všechny způsoby snad ani jinak nejde. A nemůžu zapomenout ani na dalšího člena téhle báječné party, hudebního skladatele Vladimíra Cosmu. Ta jeho filmová hudba by se měla pouštět na každým finačním úřadě, protože pak by se i placení daní proměnilo v oslavu optimismu. A ještě jednu věc pro ty, kteří film viděli. Jestli někdy budete v Paříži stát u Vítězného oblouku a bude se kochat pohledem na Champs-Elysées, kouknětě se do první ulici na pravo od Vás, vedoucí na Champs-Elysées, na krajní dům a postupně svůj pohled přesuňte nahoru a...... no jasně uvidíte římsu, já to tak udělal a můžu říct, že jsem se sám od sebe začal najednou usmívat, takovou sílu může mít film, tak nezapometulná může být jediná filmová scéna. A jelikož to je mé doporučení pro ty, kteří film viděli, nemůžu diskriminovat ani ty, kteří se právě teď třeba rozmyšlí zda tenhle film stojí za to vidět a mé hlasité "NO JASNĚ, ŽE STOJÍ, VY VOLOVÉ, CO BY STE CHTĚLI PROBOHA LEPŠÍHO" jim nestačí. Tak už jen dodám, že se ve filmu dozví, jak bude vypadat život uživatele DaViD´82 a kde za několik málo let bude tento uživatel stát v cizím županu :-) (21.08.2009)

Tento film ma šokoval. Mám rád francúzske komédie a tešil som sa, že si oživím v pamäti aj túto. Nič som nepoznával. To predsa nemohol byť film, ktorému som kedysi dal tri hviezdičky! To bola nudná, nevtipná, trápna zlátanina. Hanbil som sa za tvorcov. Až dodatočne som zistil, že Yves Robert páchal filmy s Pierrom Richardom a bolo mi jasnejšie, že svoj tieň neprekročil ani v tomto filme. (05.10.2020)

Kedysi pradávno bol tento film medzi mojimi spolužiakmi opradený povesťou zakázanej "podívanej", v ktorej si ich mokré sny vysúložila nádherná ANNY DUPEREYová. Keď som ho potom kedysi v nedeľu večer na vlastné oči zhliadol, konštatoval som, že okrem jediného (!) letmého záberu na "lentilky pod kobercom" v ňom nie je ani po filmárskej stránke nič zaujímavé. Nedávno sa mi dostalo do rúk DVD s pôvodným kinodabingom a pri jeho počúvaní som - už ako zrelý muž - vnímal i dej filmu. Historka o úradníckom šimľovi a "páprdovi", ktorý sa rozhodne krízu stredného veku poriešiť neverou, je ale nakrútená tak "umelecky", že zabila všetko to čo by malo byť akože vtipné a ani to čo je v druhom pláne (páprdovi priatelia a ich životné peripetie), nie je príliš dramaturgicky zaujímavé. To neprenosné fluidum, ktoré zrejme francúzi v tomto filme dokážu dešifrovať, mi tak naďalej ostáva utajené. (20.8.2012) (20.08.2012)

Super francouzská komedie o krizi středních let, film který už tenkrát po i hned po svém prvém uvedení vzbudil značný ohlas. Inteligentní, vtipný, humorný, skvěle obsazený i zahraný co víc si tedy přát...Nikdy nezapomenu na Jeana Rocheforta (Etienne) prchajícího oknem s okenní římsy jen v koupacím plášti od aktraktvivní milenky poté kdy se už stal středem zájmu médií jako domnělý sebevrah...Film se dočkal i amerického remaku (jak jinak jen pokus o adaptaci pro americký nikdy nenasytný trh) od režiséra Wildera Žena v červeném, který ale v žádném případě nedosahuje kvalit tohoto evropského originálu. (20.07.2008)