Dobrý den, paní Campbellová!

Otec a otec. A otec. Stačí za války na deset dnů posloužit jako matrace pro část divize US Army a pak obdržíte za dvacet let vyšší válečné reparace, než muselo vyplatit Německo? Ano, ale žoviální tátové jsou z obliga a matka je na všechno sama.. Místy crazy komedie připomínající historku z MASHe točící se kolem fiktivního kapitána Tuttlea se může opřít o chytrý scénář, dobré herecké výkony (až na Phila Silverse, ten byl jak ze špatné divadelní hry) a koneckonců i posloužila jako reklama na polívku, či předobraz pro budoucí juchání v Mamma Mia. A než na konci znovu zapěje Jimmy Roselli, odejdou všichni s ještě čistším štítem, než měli předtím.. (23.11.2011)

Skvělá komedie, kdy obyčejná italská holka ve snaze vyhnout se hanbě za nemanželské dítě, vymyslí si otce hrdinu a pak pobírá alimenty od 3 amerických vojáků, se kterými se vyspala behěm pár týdnů, protože neví, který z nich je skutečný otec. Báječný nápad, k tomu parádní herecké obsazení a výborné herecké výkony, to vše si zasluhuje 5. (14.03.2012)

Šlo to. Možná jsem čekala víc, když jsem si přečetla stručný obsah, hned mě napadlo srovnání s filmem s Tomem Hanksem v hlavní roli, který mám docela ráda a čekala jsem, že originál bude pravděpodobně bavit o hodně víc... Ale bohužel, bylo to dobré, ne však o příliš lepší. Dávám hvězdičku i za velice sympatické, charismatické a velice vhodně vybrané herce. (15.11.2010)

Tak trochu po vzoru italských komedií - někdy zybtečně moc uřvané. Ale Gině Lollobrigidě tahle rola sedla dokonale. Zábavné a vtipné to je bezesporu, ale vidím to podobně jako mladší sestru téhle komedie - muzikál Mamma Mia byl taky někde na rozhraní mezí třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale oběma filmům přeci jenom chybí trochu více toho vtipu a nadhledu, ale tahle "starší verze" má k těm čtyřem hvězdičkám přeci jenom trochu blíž ne Mamma Mia. 70% (10.11.2010)

Závažný válečný film může být i skvělou, gagy a ostrovtipem hýřící komedií, kterou symbolizuje moudrá, uhrančivě krásná žena - Gina Lollobrigida. Legendární krasavice zlatého věku evropského lidstva minulého století a ní i tvůrci filmu - scénáristé Denis Norden, Sheldon Keller a Melvin Frank, současně i režisér filmu - k výchozímu nápadu, následnému propracovanému záměru-libreta a konečně stále dotvářenému scénáři (tím vším skutečně DOBRÝ DEN dýchá) - přidali zdatné herce, úspěšně sekundující skvělé Lollobrigidě, a snahu vyrovnat se s těmi důsledky války, na něž ve velkých historických plátnech nezbývá čas ani prostor. Moudré prozření rozvážných otců, chápavá moudrost jejich manželek i empatická dceřinná láska učinily z lidsky pochopitelného poklesku někdejšího nezkušeného děvčátka bojujícího o přežití ve stále probíhající kruté válce čin, jenž to všechno dokázal pozitivně překonat. Nadčasový rozměr zdánlivě zaměnitelného "lehkého" nenáročného díla je skryt v radosti všedního i svátečního dne, v zázračné schopnosti vzájemně si naslouchat, být skutečně snášenlivý a tolerantní, vnímat nezkresleně opravdu podstatná fakta. Úsměv i nevázaný smích se v takovém případě stávají ne devastujícími, ale naopak stylotvornými, konstruktivními prostředky. A smích přes slzy je tím, co i po desetiletích utkví v divákově paměti po zhlédnutí tohoto obrozujícího díla, oslavujícího "pouzeobyčejného" člověka v podobě atraktivní, krásné a nádherně pošetile moudré milující ženy a matky.. (24.12.2010)