Válečné hry

Poměrně příjemný dětský film, který bohužel dost zestárl. Ani tak ne používanými technologiemi, jako tempem, zápletkami a dialogy. Matthew byl asi lepší dětský herec, než herec. Ally je lepší a hlavně pohlednější. Dospělí to nekazí, ale čas z nich udělal větší karikatury, než bylo původně myšleno. Stopáž je je o 30 minut větší než je záhodno a z toho vyplývá i problém v tempu vyprávění. Není to špatné a být mi v 80. letech 15, jdu na maximální hodnocení, žel máme tu 21. století a mě už 15 bylo... 50% (26.05.2009)

Nostalgie, spojená s krásnou naivní myšlenkou, že válka je vlastně nesmysl, ve kterém jsou poraženými všichni. Utopie světového míru, zaobalená do pěkného a jednoduchého filmu. Laciný scénář a šílené dialogy, podpořené předpotopním dabingem minulé éry, kdy prakticky každá věta končila slovíčkem "Oukej", vyvažuje celkem sympatické herecké osazenstvo a odkaz, který v sobě samotný film nese. Nic světoborného, ale jako malý jsem to žral. 65% (10.05.2016)

I přes své stáří skvěle odsýpající kultovka s výbornou hlavní dvojící (škoda, že už se teď Matthew Broderick prakticky v ničem neobjevuje, v minulém miléniu válel). Jako malej jsem o film bohužel ani rámcově nenarazil, o to víc jsem si ho užil nyní po více než třiceti letech. (30.09.2018)

Za čias studenej vojny vskutku originálna myšlienka, ktorá však mohla vyvolať aj paniku :-) Nebyť priveľa klišovitých scenáristických barličiek, za dobrú atmosféru a nastolenie zaujímavej témy by som dala aj 4*. No klasické scény typu -- tvrdohlaví dospeláci menia svoje rozhodnutia po pár sekundách finálneho osvietenia, striedavo naivná a "najmúdrejšia" pubertiačka alebo hlavný hrdina v kritickej situácii, ktorý nepovie to podstatné (aj keď toto klišé chvalabohu viackrát aj porušili) -- už v dnešnej dobe ťažko znášam. (30.06.2007)

Vztyčený ukazovák Válečných Her byl ve své době asi mnohem působivější než dnes, ale jak můžete vidět kolem sebe, spoléhání se na počítačové technologie začíná přinášet své negativní plody i v dnešním každodenním životě (a nemluvím jen o "chudých duchem", co podle navigace sjedou do jezera, ale hlavně o těch, co si bez IDOSu nenajdou odjezd vlaku, a kdyby jim kasa neukázala kolik mají vrátit peněz, museli by sáhnout pro kalkulačku). Jistě, strategické obranné systémy může dnes řídit nějaká šílená umělá inteligence, ale děj filmu se točí jen a pouze kolem toho, že se v globálním měřítku musíte spolehnout na strojové pozorování namísto "vlastních očí", a že výstupy z tohoto pozorování mohou být naprosto falešné (a je jedno, jestli kvůli WOPRu nebo třeba severokorejským hackerům, kteří cíleně mají ty falešné vstupy vygenerovat). Nečekejte žádnou strhující akci, ale pokud se dokážete jako harcovníci HD grafických rozhraní nesmát tomu, co na poli techniky uvidíte v tomhle přes třicet let starém snímku (já se nesměju), můžete si užít takovou ne velkou, ne malou, laicky přístupnou porcičku filozofování o osudu lidstva, realistické nakládání s mladíkem, který se "jen tak pro zábavu" dostal do ARPANETu (nebo kdo ví co to bylo), samozřejmě taky o pár let mladší slečinku z Číslo 5 Žije, vyloženého cucáka Matthew Brodericka, a hlavně vynikajícího a pro nějaké to "fuck" daleko nechodícího generála Barryho Corbina. Tenhle člověk je velitel, jaký se na plátně dokonale vyjímá, a zastiňuje všechny ostatní. Docela mě zaujala i hudba, která velmi dobře dokreslovala atmosféru filmu a k mému překvapení to nebylo dílo žádného z velkých jmen filmové hudby (podezříval jsem chvílemi Jerryho Goldsmithe). Takže, i po těch letech jsem pro červenou zónu, a jsem ochotný se podívat ještě někdy znovu. 70% (06.09.2014)