Válečné hry

Zajímavá filmová hříčka na oblíbené téma: Co kdyby. Na povrchu poutavý, nenáročný a zábavný film, ve skutečnosti varovná fikce před závažným vztahem umělé inteligence a technologie versus lidská mysl a její činnost. Zatímco si však v letech 80. mysleli, že počítače mohou být nakonec zhoubou a oním faktorem, který způsobí katastrofický omyl, tak v dnešním novém tisíciletí je to právě naopak. Co se týče katastrof všelijakého druhu, tak nejpravděpodobnějším původcem je omyl lidského faktoru nikoli počítače. Úsměvné, že? The only winning move is not to play... (31.01.2007)

Brrr, v kontextu diskusí o umělé inteligenci jsou letos čtyřicetileté VÁLEČNÉ HRY ještě mrazivější dílo než kdy dřív - a zároveň pořád stejně skvěle vyprávěný film. ___ Na rozdíl od trochu učelově negativistického TERMINÁTORA totiž do popředí nestaví (čapkovskou) otazku, zda si umělá inteligence uvědomí sama sebe - a v důsledku toho logicky zničí lidstvo, ale zda umělá inteligence vůbec kdy pochopí rozdíl mezi důsledky svých rozhodnutí v rámci simulace a v reálném světě. ___  Je to zatraceně nepříjemné sledovat, což je samozřejmě dáno hlavně hrozně chytrým vyprávěním na třech doplňujících se osách: podmínky (příběh o ztrátě víry systému v lidská rozhodnutí), příčiny (příběh nadšené technofilie bez vědomí rámců), rámce (příběh o technofilovi, který si ty rámce již uvědomil, ale ztratil víru v systém). ___  První příběh o konfliktu vojáků a ajťáků vytváří podmínky pro příběh druhý (který začíná až v patnácté minutě). Druhý příběh mladičkého hackera pak ústí v příběh třetí (začíná v sedmdesáté páté minutě). Všechny tři příběhy se pak potkávají v extrémně chytře vystavěném finále, které začíná přesně v devadesáté minutě a má navzdory smrtícímu deadlinu podobu překvapivě seriózní intelektuální, psychologické a etické disputace. ___  Filmaři přišli s nečekane komplexní soustavou pozoruhodně načrtnutých postav, ze které jako omezení fach/idioti vycházejí jen agenti FBI, kteří nicméně plní čistě funkční roli dostat hrdinu k důležité postavě a pak ji od ní zase oddělit. Na tom všem je skvělé, že jakkoli šílená se zápletka o počítači, který (bezmála) rozpoutá třetí světovou válku, může zdát, všichni jeho protagonisté jsou nebanální, a přitom lidsky uvěřitelné postavy.  ___ Díky tomu VÁLEČNÉ HRY podle mě dodnes fungují pro běžné dospělé publikum, pro mladé publikum i jako mrazivý myšlenkový experiment. Parádní film. Ba ještě paradnější, než se zdá! (26.12.2023)

I přes své stáří skvěle odsýpající kultovka s výbornou hlavní dvojící (škoda, že už se teď Matthew Broderick prakticky v ničem neobjevuje, v minulém miléniu válel). Jako malej jsem o film bohužel ani rámcově nenarazil, o to víc jsem si ho užil nyní po více než třiceti letech. (30.09.2018)

Prostě paráda. "Jednou nás všechna tahle elektřina zabije." Na tu dobu perfektně natočené (velké plus i dramatický konec). Herci přirození, Broderick zahrál výborně. Líbilo se mi i těch pár vtípků a určitě mi nevadila ani ta romantická linka. Spíš se hodila pro takové odlehčení a dvojice vypadala opravdu mile. Od teď považuju Válečné hry za klasiku mezi herními a světohrožujícími filmy:). (80%) (03.05.2015)

Vždycky jsem měl rád Válečné hry. Samozřejmě že příběh kluka, který si chce stáhnout novou hru a namísto toho nevědomky začne hrát s AI hru na jadernou válku je mírně naivní. Stejně tak ty dílčí scény (útěk z Noradu). Ale Badham to natočil s lehkostí, veškerá technika (velitelství NORAD) je tak high tech jak to jen v roce 1983 šlo. Nechybí tu obdiv i varování před technologií, mrazivé úvahy nad jadernou apokylypsou i pomíjivostí lidské existence. Navíc Matthew Broderick jako klučina je skvěle hrající sympaťák a Ally Sheedyová je k sežrání roztomilá. A ten s lehkostí pojatý příběh graduje ve strhující finále s chytrým řešením a poselstvím. Zkrátka výborné áčkové sci-fi na 4*. (12.04.2024)