Schmitke

Příjemné překvapení. Zvláštní krása Sudet se sychravými mlhami a pivními výpary. K tomu bizarní humor (ve scéně, kdy se slečna v hospodě ptá Schmitkeh,o který přijel opravit nefunkční rezavou větrnou elektrárnu vlastní konstrukce, jestli je milionář jsem vyprskl smíchy). Příběh je originální, spojuje více žánrů. Nenápadně je vykreslován nejen národní charakter. (01.12.2017)

Za poměrně krátkou dobu tu máme již druhý film odehrávající se v Krušných horách a zase je to dílo velice zajímavé. Schmitke začíná spíše jako komedie, ale stejně jako se Herr Schmitke samotný prodírá krušnohorskou náladovostí a mlhou, ani film u jednoho žánru dlouho nezůstane a nabídne nám jich hned několik. Jsem rád, že nejsem jediný, kdo si při sledování vzpomněl na tvorbu Davida Lynche... už z tohoto pohledu je zřejmé, že se jedná o dílo výjimečné a to nejen na naše poměry. Podobnost vidím právě v dokonalé atmosféře, zápletce a zajímavých, možná podivných postavách. Co nemohu opomenout je atmosféra v hospodě u Bobra, i když jsem právě v této nikdy nebyl, takhle přesně to vypadá a chodí i v jiných podobných... dokonalé. Z herců vyčnívá samozřejmě Peter Kurth, ale opomenout nemohu ani Petra Vrška, který je ve své roli neméně dobrý. Dále tu máme nejen kvalitní hudbu, ale i zvuky ostatní, především pak zvuk elektrárny samotné. Na vysoké úrovni je i práce s kamerou, která nám Krušné hory a podivné postavy v nich ukazuje ve všech možných náladách a barvách. Sešel se tu velice kvalitní štáb, který pod vedením Štěpána Altrichtera udělal kus práce! Na další tvorbu pana režiséra se moc těším, protože tohle je debut, jak Krušné hory. 80% (08.09.2015)

Už dlouho jsem se u českého filmu tak dobře nebavil, takže mi nakonec ani nevadí, že je to napůl film německý. Peter Kurth v hlavní roli je výborný, a mysteriózní komedie z Krušných hor vlastně nestojí jen na zvuku, byť ten je nezvykle výrazný. Už teď jsem zvědav, s čím přijde Štěpán Altrichter příště. (05.09.2018)

Připadalo mi to jako taková česko německá lynchovina. Už tomu chybělo jen to, aby zpoza stromu bafnul medvědí muž po vzoru scény z Mulholland Drive. Na českou tvorbu originální a zajímavě natočené, hodně se mi líbily obrazy Krušných hor v mlze, která by se dala krájet. Další plusy za atmosféru, kterou dotvářely tak nějak strašidelné zvuky větrné elektrárny. Docela dobře se na to koukalo a zajímalo mě, kam to povede. Na druhou stranu fakt nedokážu říct o čem to bylo. O Krušných horách? Nevím, nechápu, dost snové. Ne, že by mi to vyloženě vadilo, ale přecejen se na to znovu asi nepodívám. (13.01.2020)

Hra na nedořečené je jenom zdánlivá, co je třeba ukázat, máme přímo před očima. Odkazy k jiným filmům, jakož i odkazy k čemukoli dalšímu, jsou přísliby, o nichž od první chvíle víme, že nebudou naplněny, a proto nic nepředstírají, nelžou, ani nemluví pravdu, prostě jen jsou. Zrovna tak vedlejší postavy způsobují něco, co přichází s nimi, ale zůstává dlouho poté, co odešly, protože to na nich nezáleží, i ony se k tomu, co s sebou přinášejí, jenom připletly. A konečně, na Schmitkem není ani trochu více záhadného, když „se” potká v lese, než když „se” poprvé pokouší vstát z postele, proto se není čeho leknout; odtud lze také rozumět recenzentům, když sborově opakují, jak závěr postrádá pointu (kterou si prý zaslouží) — jenže, kde by se asi vzala, vy chytří, když ono probuzení, o němž by to celé mělo být, se odehrává „pouze" v těle, hlavě, srdci Schmitkeho, kdežto očima diváka je tu už od úvodního záběru? (26.08.2019)