Schmitke

Takový zahození potenciál. Schmitke je film, který se vás snaží navnadit hlavně na to, že vypadá úplně jinak než ostatní filmy. Problém je v tom, že to nemá pointu. Ten film má hodinu a půl a přitom tak není žádné rozuzlení. Gradace a tak tak jako je. Ale celou dobu se ve filmu plánuje nějaká zápletka a ona není nijak ukončená. Střižna by si měla zkontrolovat jestli někam nezašantročila dalších dvacet minut filmu. Pokud má film fungovat jako reklama na Krušné hory, tak prosím, ale jinak... Kurth má geniální ksicht. To je stejně dumb a confused jako Vincent Vega. Krásný film s krásným příběhem, ale totálně o ničem. Film by si možná zasloužil Lva za hudbu, kameru a výpravu. (01.03.2016)

Připadalo mi to jako taková česko německá lynchovina. Už tomu chybělo jen to, aby zpoza stromu bafnul medvědí muž po vzoru scény z Mulholland Drive. Na českou tvorbu originální a zajímavě natočené, hodně se mi líbily obrazy Krušných hor v mlze, která by se dala krájet. Další plusy za atmosféru, kterou dotvářely tak nějak strašidelné zvuky větrné elektrárny. Docela dobře se na to koukalo a zajímalo mě, kam to povede. Na druhou stranu fakt nedokážu říct o čem to bylo. O Krušných horách? Nevím, nechápu, dost snové. Ne, že by mi to vyloženě vadilo, ale přecejen se na to znovu asi nepodívám. (13.01.2020)

Prší a je mlha. Herr inženýr Schmitke přijíždí se svým pomocníkem z reichu do jednoho zapadlého městečka v Krušných Horách. Město vypadá jako po bombardování. Na úřadě visí amatérská cedule, která oznamuje, že starostu najdete v hospodě, v knajpě. Vše je šedivé a zablácené. A do toho všeho se rozléhá nervy drásající skřípání starého větrné elektrárny. Vítejte v Sudetech, po odsunu a čtyřiceti letech komunismu. ----- Tenhle film má skutečně skvělou atmosféru (kterou jsem se pokusil navodit popisem výše). Momenty v hospodě "U Bobra" opravdu vtipné (a zároveň dost drsně autentické). Přesto mám z filmu rozporuplný pocit. Altrichterův debut není ani jen komedií, ani čistokrevným dramatem, stejně tak nekonzistentní je z hlediska scénáře. Mysteriózní část uprostřed filmu příliš nefunguje, je trochu zmatená (ten sen měl znamenat co?!) a zdlouhavá, dechberoucím scenériím mlžných krušnohorských hvozdů navzdory. Nedostatky ve scénáři ale bohatě vynahrazuje skvělý vizuál, hudba a zvuk celkově. A herecký výkon Petera Kurtha. Schmitke je pozoruhodný film, který stojí za to a v české produkci se určitě neztratí. ----- "Krušný Hory?" "Posraný hory..." 70 % (17.08.2015)

Není to komedie, byť se s mrazením v týle a třetím okem pomrkávajícím do jiné dimenze budete i hojně usmívat. Není to mysteriózní a není to drama, jako by si film důrazem na civilnost, všednost a zapadlost prostředí té mírně magické zápletky z podobných žánrů dělal legraci, přitom nijak nezlehčuje důležitost toho, čím si hlavní hrdina prochází. Na několika rovinách (ironizací art-eko, art-natur, spirit-art a podobných vzdělávacích filmových balíčků, reálně magickou kamerou, zachycováním člověka v jeho malosti a zároveň i v přirozeném a všudypřítomném přesahu, kdykoli se někdo začne soustředit a vnímat fluidum svého okolí, jeho prodyšnost, plnou tajemných bran, ad.) to silně rezonuje s posledními mistrovskými filmy Kelly Reichardt, ale je to naprosto samostatné, originální a vzácně sepjaté dílo, u něhož navíc nesehrála žádnou roli výše rozpočtu. *** Výborně navozená atmosféra, obrazem, vývojem situací, který promyšleně balancuje mezi lehkým a tíživým, i celou nesmírně originálně propracovanou zvukovou stránkou (a nemám na mysli jen specielní, uměle vytvořené ozvučení větrné elektrárny a dalších ventilátorů, ale i původní zkomponovanou a orchestrem nahranou filmovou hudbu, a celkovou vrstevnatou kompozici soundtracku, která je ústrojnou součástí děje, zvuky jsou tu oživlé a nesou sdělení), není samoúčelná, film má vtahující dějovou linku, po níž vás povláčí zasmyčkovanou bludištní realitou stavů lucidního snění a halucinující unavené či zabloudilé, avšak hledající mysli, v takových zákrutách realistického, všedního rámce příběhu a u tak zdánlivě obyčejné postavy, kde bychom se toho nadáli nejméně. Závěr je pak příjemně ironickým vyústěním příběhu o duševní cestě k uvolnění: nikoli inženýrova dcera, která se vláčí po indických klášterech a učebnicově nasává energii z kamenů, ale on sám v medvědí ušance nakonec nachází (nebo prostě přijímá) svobodu - ať už k tomu došel v hloubi lesů, či v hloubi sebe sama, ať už bdící, nebo snící. Tak či tak tu cestu vykonal sám, vlastním pohnutím mysli, tak či onak sám sebe vnitřně osvobodil. A kdo ví, možná to začalo tím dceřiným onyxem v dlaních. A nebo mediální zprávou o Medvědím muži - zajímavá představa, podpořená zasmyčkovaností postavy v časoprostorových bludištích příběhu, je, že tím Medvědím mužem byl nakonec Schmitke sám. Že to celé začalo voláním divočiny vlastního podvědomí. V tomhle jednoduchém čtení příběhu jako cesty člověka k duševnímu uvolnění, kdy se mysl podvědomě obklopuje symboly, signály a vidinami, které se zhmotňují v nápovědách, aby kruhem pochopila, co v sobě dávno ví (aby se Schmitke hledající potkal se Schmitkem uvolněným), lze vidět svěží, originální paralelu s hlavní linií všech Lynchových děl. *** Bonus: Doporučuji počkat si po konci titulků na vtipnou tečku za příběhem - zprávu v hlasové schránce jednoho z mobilů. Není to nezbytně důležité, ale leckomu to jasněji dourčí mezeru ponechanou v hlavním vyprávění, zdánlivé nedořečení. (24.03.2015)

"Artový" hovno, který opravdu nic nenabízí. 90 minut čirýho utrpení...tímhle veledílem by se dali mučit nepřátelé obnovitelné energie. Jediná komedie je ten popisek, že se jedná o komedii, to je opravdu nejlepší vtípek. Mysteriózní nádech je spíš imbecilně zmatená blbost, kterou pravděpodobně nikdo nepochopí, protože záměrem bude ji nepochopit. Nejkvalitnější částí filmu tak zůstává "soundtrack" skládající se z vrzající větrné turbíny. To byl zas jednou nápad věřit hodnocení místních expertů na projímadla... (10.11.2016)