Schmitke

Schmitke je filmem, kterému bych rád dal vyšší hodnocení, nejen na současný český film jde místy o originální a nezvyklý filmový zákusek v podobě komorní černé komedie s mysteriózním až psychedelickým nádechem. Některé scény jsem si vychutnával, bavila mě vedlejší postava podivína Kryšpína, atmosféra měla velmi slušné záblesky, časté opakující se vizuální motivy větrných mlýnů či ventilátora na mě zapůsobily s jistým nádechem tajemství, ale celkově z toho nesdílím takový zážitek, abych toužil film vidět znovu. Atmosféra, kterou Altrichter skvěle v jistých scénách vybudoval, na mě dokázala zapůsobit, ale zdaleka ne po celou dobu a ze Schmitkeho jako filmu, ale i hlavní postavy na mě šla zvláštní pachuť, k hlavní postavě jsem si nedokázal najít sympatie a Schmitkeho podivný příběh prošel mimo mě. Což mi k většímu zážitku a taky vyššímu hodnocení bránilo asi mnohem víc, než to, jakou hru na Davida Lynche z toho cítit (přičemž čím dýl ten film trvá, tím je ten pokus natočit variaci na Lynche v česko-německém pojetí průhlednější a to včetně ústředního hudebního motivu, který až hodně nápadně připomíná boogie z Lynchova debutu, Mazací hlavy). [65%] (07.11.2021)

... Kdysi dávno v jedné předaleké Germánii vzal se inženýr Schmitke a musel odjet zpravovat větrnou turbínu do Krušných hor... A zřejmě tam má zažívat i krušné chvíle, které mají být rozkročeny někde na pomezí humoru a psychologického artu s nádechem tajemna, jenže se to v mnoha a mnoha pasážích nevyvedlo, například mikro-postavy, které by měli být těmi figurkami, které dokreslí abnormalitu celého místa jsou tu neskutečně neslané a nemastné. Což je jednak docela škoda, ale co je horší, tak stejně se dá popsat i hlavní postava, zahranej je sice Schmitke relativně dobře, ale přesto působí celou dobu dokonale sterilně a to je prostě pro mě problém, který nedokáže ani skvělá hra se zvuky a obrazem (ach, ty překrásné scenérie zamlžených hor za zvuků temně skřípající vrtule), kór, když je na hlavní postavě a jejím herectví vystavěná celá pointa příběhu, která díky tomu prostě hrozně kulhá. Lepší vedlejší postavy, scénář a hlavní postava, bylo by to mnohem lepší, zvuk a vizuál to nezachrání, po všem co jsem o tomhle filmu slyšel, je to pro mě docela zklamání. (20.02.2016)

A zase jeden promarněný potenciál... Tyhle divné filmy já vyhledávám a ačkoli si tu nechci honit ego, tak jsem člověk, který pochopil asi všechny Lynchovy filmy (včetně Inland Empire, který mi z celé jeho tvorby přijde nejpromyšlenější), tudíž mě v rámci těchto divnofilmů zaskočí jen máloco. Strašně moc jsem si přál, aby se mi Schmitke líbilo, protože od chvíle, kdy to přestane vypadat primárně jako komedie (tak 30. minuta) a nastoupí mysteriózní zápletka, začalo mě to hodně zajímat. Jediné, čeho jsem se bál, aby se to nezvrtlo jen v hraní si na Lynche. No, a ono bohužel částečně ano. Jestli jsem to finále správně pochopil, tak se Julius Schmitke potřeboval smířit sám se sebou, což se taky povedlo a od zmizení kolegy se vše odehrálo v jeho hlavě. Ok, proč ne, sice už tady se trochu promarňuje potenciál, ale dokázal bych se s tím smířit. Problém je, že stejně není pořádně naznačeno, s čím vším on má problémy, s čím vším se potřebuje vyrovnat, vlastně o Schmitkem nevíme skoro nic. A to vše, co se odehraje v té mysteriózní části filmu, jsou samé zajímavé záhady, které by talentovaný režisér dokázal dokonale spojit dohromady v zajímavý a chytrý příběh, jenže tady jsou všechny záhady jen na efekt, ale k ničemu jinému. A jestli měly symbolizovat nějaké vnitřní démony, stejně nedávají smysl, když s tím co o Schmitkem víme nemají souvislost a jestli se mělo jednat o něco hlubšího, v jeho hlavě, není tu žádný ani drobný náznak k jejich dešifrování. I přes úžasnou kameru, u které jsem si vychutnával všechny ty záběry lesu nebo městečka v mlze a nějakou atmosféru, která sice není tak silná jak by mohla být, ale zaujmout dokáže je Schmitke stejně jenom filmem, který se strašně urputně snaží napodobit Lynche, ale pouze v atmosféře. Obsah je totiž hodně nepromyšlený, nedotažený a v tomhle podání působí až trochu banálně. Je to škoda, ale za pozornost to stojí určitě, je to něco jiného než se zde točí a českých pokusů o Lynche je sakra málo. Od devadesátek zde vznikly asi jenom dva - Vaterland a Schmitke. A oba dva se mi líbily asi stejně a oba dva mají stejné mínusy - hlavně ten, že se tam hraje jen na efekt. Btw, žánr komedie tady dost mystifikuje. Ona to komedie je, ale hlavně je to mysteriózní a psychologický (i když ta psychologická stránka je nepovedená), pak road movie a až na poslední místo bych dal komedii. 3* (27.12.2020)

Napadá mě především atmosferičnost jako nejdůležitější aspekt snímku. Dokonale provedená mystická atmosféra, hraničící s hororovými prvky. Rozšířené charakterizování jako český (něměcký) Lynch je naprosto v pořádku. Což je ale taky poněkud problém, nebo aspoň pro mě, protože to celé vlastně nemá žádný děj, který by se hýbal kupředu a hlavně rozplétal klubko tajemství, kterým je obestřená pochmurná krajina Krušných hor i příběh německého inženýra, ztraceného v událostech a podivném prostředí cizí země. Jak jsem při sledování s rozkoší nasával tu neuvěřitelnou mystičnost snímku, tak jsem naopak byl stále více zklamáván příběhovou stránkou a řekněme, že tak od poloviny jsem konstatoval, že jsem z toho totálně blbej. A ještě blbější jsem byl po skončení příběhu. Asi jsem se snažit to celé brát moc doslovně a měl jsem to brát spíš jako metaforu nebo jen prostředí pro niterní příběh hlavního hrdiny, ale přiznám se, že jsem tím byl nakonec zklamaný. Lynch není přesně můj šálek čaje, takže jsem podobně narazil i tady. Ovšem ta atmosféra... (07.03.2016)

Konec mě zrovna dvakrát nepřekvapil, ale jinak byl film jedna dlouhá, napínavá jízda s Peterem Kurthem, celý film dokonale utáhl. Nevím, proč je v popisku Schmitke označen jen jako komedie, vedle několika málo humorných chvilek je film docela mysteriózní psycho. Na českoněmecký počin prostě velmi dobrý. (24.01.2016)