Schmitke

Český film, který nepůsobí jako laciná televizní inscenace? To tu dlouho nebylo a nutno říci, že se jedná o možná nejlepší tuzemský počin za poslední roky, která těží zejména ze skvělého výkonu Petera Kurtha a Petra Vrška, výborně zvládnuté kamery, zvuku a skvělého využití krásy Krušných hor, které jsou pro lehce mysteriózní zápletku jak dělané. Štěpán Altrichter si tímto filmem nastavil vysokou laťku a doufejme, že o něm ještě hodně uslyšíme, jelikož soudě podle tohoto filmu je to jedna z největších nadějí současné české kinematografie. Moje hodnocení 75%. (20.02.2016)

Na otázku, o čem to jako bylo, bych sice nedokázal tak úplně odpovědět, ale u Schmitkeho asi není děj až tak důležitý, protože tady jde hlavně a především o formu. Vedle místy až hypnotické atmosféry krušnohorských lesů mě bavila i srážka dua německých údržbářů s českou postsocialistickou vesnicí. Hospoda U Bobra byla jedním slovem boží, stejně jako tamní osazenstvo či Peter Kurth v hlavní roli. Nemám rád divné filmy o ničem, ale tohle se mi líbilo. 75% (29.01.2016)

Napadá mě především atmosferičnost jako nejdůležitější aspekt snímku. Dokonale provedená mystická atmosféra, hraničící s hororovými prvky. Rozšířené charakterizování jako český (něměcký) Lynch je naprosto v pořádku. Což je ale taky poněkud problém, nebo aspoň pro mě, protože to celé vlastně nemá žádný děj, který by se hýbal kupředu a hlavně rozplétal klubko tajemství, kterým je obestřená pochmurná krajina Krušných hor i příběh německého inženýra, ztraceného v událostech a podivném prostředí cizí země. Jak jsem při sledování s rozkoší nasával tu neuvěřitelnou mystičnost snímku, tak jsem naopak byl stále více zklamáván příběhovou stránkou a řekněme, že tak od poloviny jsem konstatoval, že jsem z toho totálně blbej. A ještě blbější jsem byl po skončení příběhu. Asi jsem se snažit to celé brát moc doslovně a měl jsem to brát spíš jako metaforu nebo jen prostředí pro niterní příběh hlavního hrdiny, ale přiznám se, že jsem tím byl nakonec zklamaný. Lynch není přesně můj šálek čaje, takže jsem podobně narazil i tady. Ovšem ta atmosféra... (07.03.2016)

Schmitke je polotovar, u kterého zamrzí, že tvůrci jen pootevřeli dveře a nesměle našlápli tam, kde to chtělo vběhnout dovnitř a pořádně se odvázat. Schmitkemu nechybí nápady, ani rozpočet tentokrát nepředstavuje vážnou překážku - to, co je na filmu dobré a funkční, nedělají peníze. Problémem je nedostatek odvahy a trpělivosti dotáhnout snímek do finálního tvaru, vyladit styl. Což by v praxi znamenalo tak 4x přepsat scénář. Je tam pár procent Kafky, něco málo Lynche, trochu road movie, připomínka starých syrových Sudet z pera Jaroslava Rudiše, ale dohromady to není dostatečně své. Příběh Aloise Nebela nepotřebujete k ničemu přirovnávat, jeho svět je natolik osobitý, že představuje sice jen regionální, ale přece jen značku sám o sobě. Schmitkemu nechybí jen koncovka, postrádá toho mnohem víc. Ale ano, i to torzo je sympatické, ale pozitivní ohlasy považuju především za projev touhy vidět konečně českou kinematografii v lepší kondici. Celkový dojem: 55 %. (20.09.2018)

Jelikož je německo-české přátelství stále ožehavým tématem nad půllitrem piva snad v každé hospodě, kam vkročím, nepředpokládal jsem, že u Boba by to bylo jiné. Jakmile Schmitke v podání výborného Petera Kurtha vkročil se svým ukecaným kolegou do malé vesničky na pomezí hranic Čech a Německa, někde ve středu Krušných hor, tušil jsem, kam tohle všechno bude směřovat. A co víc, dočkal jsem se naprosto perfektního zfilmování vztahu Čecha a Němce. Tomu dopomáhá perfektní režie debutanta Štěpána Altrichtera. Dále geniální zvuk s hudbou od Johannese Repky, který si došel pro Lva naprosto právem. A především atmosféra s příběhem, bez které by Schmitke nebyl tak originální film, jak bezesporu je. Dlouho jsem totiž neviděl film s lepší atmosférou a nemyslím si, že by to bylo dané jen tím, že mi je české prostředí tak blízké. A stejně tak dlouho jsem ve filmu neviděl lepší dominu, než byla Helena Dvořáková. Lejt do sebe kořalky, do toho počítat účetnictví a naprosto ladným krokem sejmout kohokoliv, kdo se na ní byť jen podívá? To opravdu nesvede každá…klobouk dolů. Samozřejmě ale musím pochválit každého herce i neherce, který se ve filmu objevil. Každý tu totiž má své místo a každá postava je tu významným originálem. Schmitke tak na mě opravdu zapůsobil a počítám s tím, že tenhle výlet do Krušnohoří brzo rozjedu znova. K páté hvězdičce snad jen chyběl vypilovanější závěr, na jehož obranu budiž, že se to snažil zachránit dialogem v závěrečných titulkách. (04.04.2016)