Schmitke

Na otázku, o čem to jako bylo, bych sice nedokázal tak úplně odpovědět, ale u Schmitkeho asi není děj až tak důležitý, protože tady jde hlavně a především o formu. Vedle místy až hypnotické atmosféry krušnohorských lesů mě bavila i srážka dua německých údržbářů s českou postsocialistickou vesnicí. Hospoda U Bobra byla jedním slovem boží, stejně jako tamní osazenstvo či Peter Kurth v hlavní roli. Nemám rád divné filmy o ničem, ale tohle se mi líbilo. 75% (29.01.2016)

Marnost, hledání, nenalezení, nespavost, nuda, stereotyp, prázdnota, nechutenství, letargie, zmatení...tak zhruba toto dominuje nad tělem Julia Schmitkeho v prázdné bublině jeho existence, která, ač v protestu, je vytržena ze své uklimbanosti a nucena služebně vycestovat do hor Krušných za krušnou opravou zastaralého modelu větrné elektrárny. ___ Německý Robinson Crusoe, který se lapen ve své šedé ploché realitě, jež se scvrkla na ostrov v jeho mysli. Marnost a nenacházení podnětů ve svém životě jen podtrhuje bezcílnost osamoceného bloudění i nemožnost nalezení cíle, který je nenávratně ztracen včetně navigace, která se mu pomateně snaží pomáhat. ___ výraz Petra Vrška budil hrůzu největší (26.03.2016)

„Lidé jen tak sami nemizí. Nakonec to vždycky má jednoduché vysvětlení.“ K filmu jsem přistupoval trochu s despektem, ta kombinace komedie, mysteriózna a specifického prostředí ve mně nebudila moc důvěry…ale ono to překvapivě fungovalo! Tedy, bohužel jen po určitou dobu. Cca 70 minut mě to bavilo naplno a já předl jak kocour…dalších 10 minut už podstatně míň, ale pořád jsem doufal, že ta houstnoucí absurdnost přece jen dostane nějaký smysluplný závěr…no a poslední desetiminutovka mě vyvedla z omylu. Škoda, 5*-ový potenciál, který tento film určitě měl, tak nakonec zůstal nenaplněn. Ať už to bylo kvůli tvůrcově bezradnosti ohledně ukončení či snad touze hrát si na Lynche. Nicméně solidní 4* snímku ani těch posledních 20 minut nesebere. Originalita, humor, absurdně-tajemná atmosféra, svérázné postavy (vyšinutý geolog!) a překvapivě kvalitní technická stránka stojí za zhlédnutí (i když vše třeba tak úplně nepoberete). „Ty cesty mi tu připadají všechny stejné.“ - „To bude tím, že všechny stejné jsou, pane Schmitke.“ (13.07.2016)

Schmitke je filmem, kterému bych rád dal vyšší hodnocení, nejen na současný český film jde místy o originální a nezvyklý filmový zákusek v podobě komorní černé komedie s mysteriózním až psychedelickým nádechem. Některé scény jsem si vychutnával, bavila mě vedlejší postava podivína Kryšpína, atmosféra měla velmi slušné záblesky, časté opakující se vizuální motivy větrných mlýnů či ventilátora na mě zapůsobily s jistým nádechem tajemství, ale celkově z toho nesdílím takový zážitek, abych toužil film vidět znovu. Atmosféra, kterou Altrichter skvěle v jistých scénách vybudoval, na mě dokázala zapůsobit, ale zdaleka ne po celou dobu a ze Schmitkeho jako filmu, ale i hlavní postavy na mě šla zvláštní pachuť, k hlavní postavě jsem si nedokázal najít sympatie a Schmitkeho podivný příběh prošel mimo mě. Což mi k většímu zážitku a taky vyššímu hodnocení bránilo asi mnohem víc, než to, jakou hru na Davida Lynche z toho cítit (přičemž čím dýl ten film trvá, tím je ten pokus natočit variaci na Lynche v česko-německém pojetí průhlednější a to včetně ústředního hudebního motivu, který až hodně nápadně připomíná boogie z Lynchova debutu, Mazací hlavy). [65%] (07.11.2021)

Tady na horách budete spát jako špalek.... Schmitkeho snový souboj s větrným mlýnem, jeho podvědomím a vnímáním okolí. Vynikající tajemná atmosféra v různorodé směsici žánrů, skvělé herectví všech zúčastněných i celá režie, jež si to nejlepší (nejzásadnější) nechává skutečně až na samý závěr, kdy je potřeba se probudit a začít makat...zejména na sobě. Jestli to takhle dobře půjde režisérovi i bez těch Němců, máme zde nový, velmi nadějný tvůrčí talent. (28.09.2019)