Sváteční vyjížďka

Učebnicová road movie, která se stala inspirací pro řadu dalších filmů, stejně tak gramec v autě, který dnes známe jako CD přehrávač, parádní scénář, rozdílné charaktery, krásná Itálie plus stejně krásné ženy, prázdný Řím- to se jen tak nevidí, energie, humor, prkenný Trintýňan- senzační, rozesmátý živel Bruno okouzlující, neúnavný, otravný jako klakson na jeho fáru a konec? Ten se dal očekávat. Však ve své dobé jistě způsobil nejednomu divákovi nepříjemné překvapení... Easy Rider a naše Jízda, my už tohle známe a tak se nedivíme. Čtyři až pět, dabing Václava Vosky vyloženě miluji! "Tak co? Domů? Nebo se najíme, opijeme a někde přespíme?" (27.08.2019)

Skvělý film, v němž ani tak nejde o děj (ten je zde navíc velmi jednoduchý a šel by shrnout do pár vět), ale o jeho postavy, o to, jaké jsou a co vnitřně prožívají. Bruno i Roberto jsou oba psychologicky velmi zajímaví a scénář si dává velkou práci s jejich vystižením, a v případě Roberta i vývojem - Bruno vtrhne Robertovi do života a doslova mu ho obrátí vzhůru nohama - aby šťastný Roberto (který je zpočátku z Bruna rozmrzelý a chce ho opustit) - nakonec Brunovi 3 minuty před koncem snímku vděčně oznámil: "S tebou jsem prožil nejlepší dva dny ve svém životě. Vážně!" Načež následuje to, co následuje, a mně osobně závěr tohoto snímku trochu mrzí, protože ho považuji za předvídatelný a vytušil jsem ho už krátce po jeho začátku. Přesto se mi ten film velmi líbil - navzdory svému stáří na mě působil nečekaně "moderně", bavily mě atraktivní lokace, jimiž herci projížděli, jakož i hojný výskyt krásných žen a úchvatných starých aut - celkově mi těch 105 minut prostě skvěle uteklo a jsem vděčný, že jsem se o téhle italské retro libovce dozvěděl. (27.01.2018)

Konec mě naštval. Protože vlastně nakonec vyhrál blbec. Takový Easy Rider, kdyby umřel kamioňák. Dobové reálie skvělé, putování od města k městu fajn, ale nakonec mi přijde, že ten rozvážnější a v podstatě moudřejší nakonec přišel o vše. A jestli si blbec něco uvědomil, to se nedozvíme. Ano, svoboda, nespoutanost a volnost, ale neměli bychom se snažit nutit druhým lidem život, který se jim na čas teoreticky může líbit, ale jinak inklinují k něčemu jinému. (31.05.2022)

To boli časy, keď boli rímske pamiatky ľudoprázdne a miestami, kde sa dnes takmer nedá prejsť ani peši, sa prechádzalo autom plnou rýchlosťou. Plná rýchlosť je treťou hlavnou postavou filmu, a ten by mohol byť premietaný aj ako varovanie mladým nevinným dievčatám (aj chlapcom), že netreba bezhlavo nastupovať do auta k agresívnym neustále trúbiacim bláznom, akým je filmový Bruno. No v užívaní života sa mu nikto nevyrovnal, a to, čo zažil za dva dni, niektorí nestihnú ani za celý život. Tento film je oveľa, oveľa lepšia Bezstarostná jazda, a keby som si medzi nimi mal vybrať, tak si vyberám tú taliansku. (01.09.2019)

Ak niekto dokázal natočiť komédiu s prímesou tragiky bol to určite Dino Risi. Jeho road movie s živelným Brunom a nesmelým Robertom je akousi hranicou medzi zlatou érou talianskej komédie a nastupujúcou tragikomédiou, ktorá vydržala takmer dve desaťročia. Film má v podstate jednoduchú líniu, je poskladaný z mini príbehov, doležitá je však myšlienka, ktorá udrie diváka po záverečnej scéne. Vysoko vyzdvihujem oboch hlavných protagonistov, sú typologicky perfektne vybraní a nezostali svojej hereckej povesti nič dlžní. (01.07.2014)