Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dva muži, jedna žena a zločin... Francouzský film Mužská záležitost je soubojem dvou silných mužů, dvou životních principů a především hereckým koncertem dvou velkých hvězd francouzského filmu, ke kterým se diváci neustále s obdivem vracejí. Obávaný komisař Servolle (Claude Brasseur) se přátelí se slavným architektem Faquetem (Jean-Louis Trintignant). Servolle si váží svého přítele, se kterým sdílí vášeň pro cyklistiku. Právě pracuje na případu sériového vraha, jehož obětí, podle všech indicií, se stala i Faquetova žena. O to větší důvod vraha dopadnout. (Česká televize)

(více)

Recenze (64)

borsalino 

všechny recenze uživatele

Klasická francouzská krminálka, která se u nás vysílala ještě za totality a už tehdy byla výborně střižená, zejména pak to cyklistické prostředí si pamatuje skoro každý. Vlastní příběh vypovídá o velmi pečlivě promyšleném a dlouho připravovaném zločinu, kdy je zastřelena manželka jednoho z cyklistů. Vyšetřování se ujímá další z cyklistů, policejní komisař Claude Brasseur, který přísahá, že vraha najde. Děj pak po mírném přešlapování na místě začne nabírat zcela jiné obrátky... Existuje dokonalý zločin? ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Claude Brasseur už asi nikdy nebude patřit mezi moje oblíbence. Ale zatímco ve Válce policajtů jsem jeho výkon velmi těžce vstřebával, zde mi jeho postavička posloužila alespoň jako prostředník pro chtěný i nechtěný humor, když už jsem mu toho komisaře uvěřit příliš nedokázal. Aneb jak nalezl Jiří Krampol alias Libor Krejcárek ve francouzské kinematografii svého spřízněnce. :o) Díky nezvyklému průvodnímu tématu cyklistiky a zdařilému závěru se jedná o snadno zapamatovatelný film s velmi dobrým scénářem, slušnými hereckými výkony (zejména Trintignant), ale na druhé straně velice nudným provedením bez nápadu i jakékoliv atmosféry. Skoro se mi chce říct, že kombinací těchto atributů připomíná Mužská záležitost spíše československou televizní tvorbu 80. let, než špičkové „západní“ thrillery. Ale on ještě i ten Malý pitaval měl v nejedném dílu atmosféru a napětí o dost lépe vybudované. Váhám mezi 3 a 4 hvězdičkami, rozumím, že starší ročníky dokážou z jisté nostalgie dát i plnou palbu a navzdory hluchším místům mě to spolehlivě také bavilo. Od francouzských krimi thrillerů jsem ale přeci jenom zvyklý očekávat daleko víc, než rutinnou detektivku vhodnou na zábavný rodinný podvečer. 65% ()

Reklama

Cesty timem 

všechny recenze uživatele

No pánové, po letech shlédnutá Mužská záležitost... paráda za 4*, ale mezi námi chlapi ta záležitost by si zasloužila možná i pět. Prostě za mě jistě 4,5. Já bych potřeboval ty půlky hvězd, protože buď by to bylo nefér k těm kouskům, které přeci jen jsou v něčem lepší a nebo je to naopak vůči těm, co jsem jim dal 4* a tato záležitost je prostě víc hlavně díky excelentním výkonům Trintignanta a Brasseura. I hudba šlapala do pedálů pěkně ikdyž Cosmova parketa je hudba ke komediím, kde se může pořádnějc vyřádit a šlápnout do pedálů :-) ... Doplňuji ještě po dalším shlédnutí k tomu dabingu pánů Mrkvička, Cupák... tedy to je zase naše česká "luxusní záležitost" - naprosto. ()

MrPierc 

všechny recenze uživatele

Nenápadný sportovní film, který pod povrchem bublá. Křehké mužské přátelství, které se mění na psychologickou honičku. Souboj logiky, paměti, pochyb. Na konci výborná scéna stíhání na kole jako metafora vyšetřování. Brasseur živelný a Trintignant matematicky chladný. Výtečný český dabing s panem Mrkvičkou a panem Cupákem. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Film asi více zaujme fanoušky cyklistiky, protože tomuto tématu je věnovaná polovina filmu. V té druhé sledujeme jakože psychologický vztah mezi dvěma muži a zkoušku jejich kamarádství, ba přátelství (jako normálního přátelství, nic homo ani gay, mankote - což je děsné, že to v dnešní době vlastně musím vysvětlovat) ve chvíli, kdy jeden z nich je polda a druhý zdá se vrah své manželky. Je to docela předvídatelné, Brasseur, do té doby v roli docela pevně stojící, ve druhé polovině neví, jak svou postavu hrát, takže ji najednou hraje jako pitomečka a bláznaa přehání a přehrává až běda, nu a Trintignantovi stačí se tvářit jako vždycky. Takže ten konečný „střet“ mne nijak nevzal, ani to otočení rolí, kdo je hodný, a kdo zlý v očích ostatních. Poprvdě nejvíc mne zde bavila postava soudce, ale ten žel dostal jen málo prostoru. ()

Galerie (30)

Reklama

Reklama